Pod křídly ptáka [DOKONČENO]

Konečně zpátky

S Tomem do ní vlétla. Před námi byly dveře. Já jsem vzala za kliku ,,ááaaaaaaaaa!!" Za dveřmi stál celý hrad a s potleskem nás výtali. Pak předstoupil pán hradu a řekl ,,gratuluji." A jako dárek mi dal orla bělohlavého. Byl to opravdu krásný dárek. ,,A počkat nejsi ty už dávno mrtvý?" Ptal se pán hradu Toma. ,,No, když si mě poslal do prvního úkolu, zabloudil jsem. Postavil jsem si tam teda příbytek a v něm jsem celých těch deset let strávil svůj život." Pán hradu se nevrle otočil a šel zpátky. Služky mě zavedli do mého pokoje. Cestou jsem se jich ptala na nejrůznější otázky. Třeba kdo vymyslel mi dát orla nebo jak tu ještě budu dlouho žít. Na tuto otázku mi odpověděly, že tu budu tak dlouho, dokud nesplním všechy úkoly. A potom jsem se zeptala, po kolika dní jsou další ukoly. A ony řekli, že po třech letech. To mi úplně vyrazilo dech. Ten pocit, že tu budu přes šest let, mě málem zabilo. Přišla jsem do svého pokoje a služky mi řekli, že za tři hodiny se mám přijít do šéfovi kanceláře. Sedla jsem si na postel a přemýšlela jsem, jak jsem ráda, že už jsem konečně "doma". Koukala jsem z okna na tu krásu zahrad, lesů, rybníku a hor. Ale když jsem se pořádně soustředila nad hory, spatřila jsem co se pohybujícího. To jsem neodolala a hned jsem se tam běžela podívat. Když jsem doběhla do zahrady, tak už tam nic nebylo. Ale to mi jen tak nedalo, v myšlenkách jsem pořád bloudila, co to mohlo být. Vrátila jsem se do pokoje sedla jsem si ke stolu a únavou jsem usnula. ,,Haló slečno! Máte zpoždění." Já jsem měla asi půl hodinové zpoždění. Rychle jsem se sebrala a šla jsem za šéfem.

Jestli se vám další část líbila, dajte hlas a čau.