"Taky by ses to mohl naučit."
"N-ne. To nejde."
"Pořiď si boty, co nebudeš muset zavazovat."
"Ne."
Taehyung si povzdechl a ještě mu naposledy tkaničky utáhl. Měli mít hodinu tělocviku a vážně nepotřeboval, aby si Jungkook rozbil nos či něco jiného. Ještě k tomu, když běhají vytrvalost.
Ale nechápal to.
Kdykoliv se Kooka zeptal proč, tak mu neodpověděl. A akorát ho pokaždé vyděsil. Byl si jistý, že to musí souviset s tím, co se stalo, ale nedokázal si to s ničím spojit. Ale nejspíš jen nevěděl všechno. A ani si proto nebyl jistýtím, jestli chce.
"Tak jdeme?"
"Jasně," řekl Jungkook a s několika dalšími zamířili na školní hřiště. Moc se mu cvičit nechtělo a záviděl Yoongimu, že mu je jedno, když na něj jejich učitel řve a vyhrožuje mu, že ho nebude hodnotit. On si jednoduše sedne na tribuny a celou hodinu prospí se sluchátky v uších a má klid.
Stejně jako dneska.
Pohledem ho našel ve čtvrté řadě, ale co jej však podivilo bylo to, že nebyl, jako obvykle, sám. Seděla vedle něj dívka, zatímco Yoongi měl položenou hlavu na jejím rameni a očividně v poklidu spal.
A pak jej to udeřilo. Jako rána zčistajasna.
Odvrátil pohled a snažil se okamžitě z hlavy vyhnat vzpomínku na to trapné setkání, které s onou dívkou měl. Avšak příliš se mu to nedařilo.
"Všechno v pohodě?" optal se ho Taehyung a Jungkook v odpověď pokýval hlavou.
"Fakt?" Nemohl si totiž nevšimnout, jak jeho oči neustále někam utíkaly.
"Hej, tak co je? Jo, Yoongi zase necvičí a fláká se, ale nemusíš se na něj tak divně koukat. Vypadáš, jako kdyby ti uletěly včely."
"Tak to není," namítl poněkud rozhořčeně a Taehyung se jen zamračil.
"Promiň," řekl Jungkook vzápětí. "Ale... Yoongi hyung má holku?"
"Co?" Zasmál se Tae. "Yoongi? Kdes na to přišel prosím tě?"
"Úplně jednoduše? Nejsem slepý."
Taehyung povytáhl obočí nad slovy a tónem, kterým k němu Jungkook promluvil, ale nechal to nakonec být a zaměřil svůj pohled zpět k Yoongimu, načež hned vzápětí v dobrém hereckém výkonu pokrčil rameny navzdory tomu, že uvnitř byl všechno, jen ne tak v klidu, jak se předstíral, že je.
"Párkrát jsem ho s ní viděl, ale nevím. Nikdy se nezmínil, takže to asi nebude nikdo důležitý."
Nestihli si už pak ani nic povědět. Učitel je zavolal na nástup a tím začala hodina teroru.
***
"Yoongi?"
Seděli v tanečním studiu na zemi a čekali, až dorazí Hoseok s Jiminem a Jungkook už několik dlouhých minut přemýšlel nad tím, jestli se má zeptat nebo ne.
Nebude to divné? dotazoval se sám sebe v duchu. A co když se Yoongi naštve? Jungkook není zvyklý vyzvídat, a proto na to od něj taky nikdo neočekává. Pokud by to udělal, jakože to teď taky opravdu udělat chce, tak si netroufá odhadnout, jak na to Yoongi zareaguje.
"No?"
"Víš, dneska," začal, načež se krátce rozhlédl po celé místnosti, jestli je náhodou někdo neposlouchá, vracejíc po pár vteřinách svůj pohled zpět k Yoongimu, "dneska na těláku..."
"Co dneska na těláku?" zopakoval Yoongi, když Jungkook dál nic neříkal. "Nepovídej, že jsem vám tam chyběl. To bys mě rozesmál."
Jungkook se jen pobaveně pousmál, přičemž pokrčil rameny.
"Tak co je?" Strčil do něj zlehka Yoongi. "Ven s tím."
"Nenaštveš se na mě?" ujišťoval se.
"A měl bych?"
Žádná odpověď.
"Hej, přestaň být pořád tak opatrný. Nemáš jediný důvod se bát. Můžeš se zeptat na co chceš. Jsme přece kamarádi, nebo snad ne?"
"Jsme," souhlasil Jungkook. Říkali mu to pořád. Všichni. Že jsou přátelé.
"Takže?"
"Ta holka, se kterou jsi dnes byl na tribunách..."
Byl vážně naštvaný, že se ze sebe nedokázal dostat jednu pořádnou souvislou větu. I přestože se o to snažil. No nebyla to očividně zrovna jeho parketa.
"Dobře," protáhl Yoongi, "kam konkrétně tím míříš?" pokusil se mu pomoct.
"Chtěl jsem se jen zeptat, kdo to je," zamumlal nakonec. "Nic víc."
"Proč to chceš vědět?" zeptal se však Yoongi a podezřívavým pohledem si jej měřil.
"J-jen tak," zakoktal Jungkook s červenými tvářemi.
"Jen tak?" zopakoval po něm. "Poslouchej, tohle ti není vůbec podobné. Líbí se ti snad?"
"Ne," odpověděl hned, tváře pořád v jednom ohni. Víc trapně si snad ani připadat nemohl.
"Tak tím líp," řekl Yoongi, načež ho lehce poplácal po zádech. "Tahle holka totiž není pro tebe, věř mi."
ČTEŠ
SHOELACES | jjk ✔
FanfictionPříliš mnoho tajemství nikdy nedělá dobrotu. A ti tři jich bohužel měli spoustu.