SHOELACES | jjk ✔

dvanáct

Yoongi naprosto moc dobře věděl, co by udělala. Zvedla by se od stolu, pizza ne pizza a utekla by jak nejrychleji mohla. Ví, že před ním tají spoustu věcí, možná víc, než si vůbec dovede představit a on z toho pochopitelně nemá dobrý pocit, ale už ji nemůže dovolit, aby ze všeho vycouvala.

Proto seděl hned vedle ní, znemožňujíc jí cestu kamkoli. A počítal s tím, že okno opravdu nerozbije.

"Yumi?"

Nečekal, jestli mu odpoví, nebo ne. Spíš počítal s tou druhou možností, ale doufal, protože to přeci nemohl být jen výplod jeho fantazie...

Dívka však pokroutila hlavou.

"Chceš tvrdit opak?"

Přikývla a Yoongi si povzdechl.

"Nelhala bys mi, že ne?"

Yumi mu hrozně moc chtěla odpovědět, že ne, vážně. Každopádně ani jedna z možností, co se jí nabízela, rozhodně vhodná nebyla.

"Aha," zamumlal. Samozřejmě, že chápal, o co tu jde. A byl zklamaný. Chtěl říct, že to není fér, ale nakonec to neudělal. K ničemu by to nevedlo. Tak nějak tušil, že s ní nic nepohne.

"Nikdy jsem se neptal proč. Nikdy. Chápu totiž, že to nemusí být příjemný a možná, že to tak prostě je a nejde s tím nic dělat, no ani tohle nevím. Ale jednou, alespoň jednou bys mohla...," nedořekl, místo toho jen pokroutil hlavou.

Yumi proto vzala do rukou mobil a rychle do něj vyťukala těch pár slov, co měla na srdci.

Je mi to moc líto, ale já nemůžu.

Yoongimu věřila jako nikomu jinému. Kdyby to šlo, kdyby se nebála, řekla by mu tolik věcí, že by je najednou ani nestačil pobrat. Jenže ona sama nechápala situaci, která se stala chvilku po té, co byli vyhlášeni jako vítězové. A jestli řekla jeho jméno? Kéž by tu odpověď znala.

***

"Jsi na mě fakt naštvaný?"

"Jsem," přiznal Taehyung.

"Omlouvám se," zamumlal Jungkook. Řekl mu to už za tu dobu, co jsou doma, několikrát, ale pořád to bylo k ničemu.

"Mně se neomlouvej. Ublížil jsi akorát sám sobě."

"Já už ale vážně netuším, co dělat," řekl najednou nešťastně. "Jako bych všechno dělal jen špatně." Byl z toho zoufalý. Nechtěl ubližovat sobě a ani svému okolí. Možná je až moc slabý na to, aby zvládal tu spoustu situací, do nichž byl uvržen. Možná, že je opravdu k ničemu. Přesně, jak mu to říkali. Jak mu to říkal jeho otec. Jungkooku, ty uzly jsou špatně. I ty tkaničky... je mu šestnáct a je jako malé dítě.

"Tak to přece není," namítl však Taehyung. "Nikdo nic takového netvrdí a ty si to nemysli, jasný?"

"Nejsem hlupák, Tae. Nemusíš říkat tyhle věci, jen abych se cítil líp, protože to nepomáhá."

"Ale takhle to funguje. Občas není všechno tak, jak si přeješ a dějí se i ne zrovna dobré věci. Nemusíš to všechno zvládat, žádná ukázka toho, jestli jsi perfektní nebo ne, to přece není."

"Tak proč jsi na mě naštvaný?"

"Protože jsi neposlechl, když jsem ti dnes asi patnáctkrát řekl, aby ses najedl. Pořád jsi říkal ne a pak jsi trucoval v koutě. I po tom, co přišla ona."

"Proč sem taháš Yumi?"

"Z toho důvodu, že kvůli ní to celé začalo."

"Cože?" Nechápal.

"Pohádal ses kvůli ní s Yoongim, to je snad dostatečná odpověď."

"Za to ale ona nemůže," bránil ji.

"Ne?" Pozvedl Taehyung obočí. "Takže to, proč s tebou Yoongi nemluvil, s ní nesouviselo?"

"Souviselo, ale důvod, kvůli kterému se to stalo, vycházelo z toho, že já jsem udělal něco blbě, ne ona."

"Fajn. Asi nemá cenu ti to vymlouvat. Teď bys ale už vážně měl něco sníst a pak si odpočinout, v nejlepším případě jít spát, abys byl zítra fit."

***

"Jungkook zůstal doma?" optal se Hoseok a Tae přikývl.

"Není mu dobře?"

"Spíš je unavený," odpověděl. Nemohl jim však říct, že to není jen to. Jungkook se zase v noci budil. Noční můry, co měl, se pravděpodobně objevily jako následek toho všeho, co se odehrálo. Proto byl doma. Ostatně jako vždy, když se tohle přihodilo.

"Takže s ním večer nemáme počítat?"

"To nevím." Pokrčil Tae rameny. "Zeptám se, jestli jít chce a dám vám vědět."

"A ty půjdeš?" zeptal se Seokjin.

"Nejspíš jo. Uvidím, co doma."

Po obědě se rozloučili s tím, že se večer sejdou u Namjoona a každý se vydal svou vlastní cestou. Až na Yoongiho. Ten šel za Taehyungem.

"Je Kook vážně v pohodě?"

"Bude to dobrý," odpověděl Tae. "Nedělej si starosti. Jinak, jsem rád, že jste si to spolu vyřešili. Kookie byl z toho fakt špatný."

"A co jsem měl dělat?" Počítal s tím, že to Taehyung nepochopí. Navíc mu bylo jasné, že je na straně Jungkooka, ostatně jako vždy. Neměl mu to za zlé, to ne, ale s takovou tomu Tae nemohl porozumět.

"Takhle jsem to přece nemyslel. Akorát říkám, že jsem rád, to je celé."

"Dobře. Promiň."

"To nic." Pokrčil Taehyung rameny. "Jen doufám, že ti ta holka za to všechno stojí."