SHOELACES | jjk ✔

dvacet tři

"Nemá asi cenu chodit kolem horké kaše," začal Taehyung, "takže ven s tím. Co se děje?"

Yoongi na něj však jen mlčky hleděl. Nechtěl mluvit o ničem, co se ho týkalo. Rozhodně na to neměl náladu a všechno řešit jen tak zničehonic rovněž nebylo nic pro něj.

"Cením si toho, že se zajímáš, Tae, ale nehodlám cokoli vysvětlovat. A budu ti vděčný, pokud se v tom nebudeš víc hrabat, fakt o to nestojím."

"No je mi jasný, že po tom nijak netoužíš, ostatně to tak je vždycky." Na chvíli se odmlčel, načež s hlubokým nadechnutím pokračoval. "Ale máme o tebe všichni starost, chápeš?"

Yoongi se usmál, ale v tom úsměvu se nenacházela žádná stopa po upřímnosti. A to viděli všichni tři.

"To je od vás vážně milý. Ale můžete být v klidu. Jsem v pohodě."

"Tak proč tedy nechodíš do školy?" ozval se pro změnu Jungkook. "A proč s nikým nekomunikuješ?"

"Protože nechci?" Pozvedl Yoongi obočí. "Podívej, Kookie, já teď fakt nemám na nic náladu a jít v tomhle stavu ven se mi fakt nechce. A věř, nebylo by to příjemné jak pro mě, tak ani pro nikoho z vás."

Yoongi si všiml pohledu, který mu Taehyung věnoval a raději řekl další slova dřív, než to stihl on.

"Ale... jsem rád, že jste se tu zastavili. Jen jsem nikoho nečekal."

"A co jsi tedy čekal, když se po tobě slehla zem? Sakra, Yoongi, přemýšlej trochu." Kroutil Tae hlavou.

"Čekal jsem akorát to, co kdykoli jindy."

Taehyung moc dobře věděl, na co naráží, ale taky byl společně s Yoongim jediný. Jungkook a Yumi neměli ani ponětí, což možná bylo i dobře.

"Nedělám si žádné iluze," dodal a Taehyung se zamračil.

"Nech toho, prosím," požádal jej Tae v okamžení a Yoongi se jen ušklíbl.

"Jak si přeješ." Pokrčil rameny. "Jen jsem ti odpověděl."

Byl opravdu ze všeho otrávený a nic se mu nechtělo, navíc byl naštvaný sám na sebe za to, jak se zachoval k Yumi, ale i k Jungkookovi. Občas sice tyhle stavy měl, no většinou nebyly v takové míře, kdy se poté zavíral doma. Teď to ale udělal a jen doufal, že jej to brzy přejde. Jednoduše toho na něj v uplynulých dnech bylo příliš a on potřeboval vypnout. Nechtěl riskovat, že by se do toho ponořil víc, protože pak... by to mohlo dopadnout špatně.

"Vážně jsi v pořádku, hyung?" optal se Jungkook. 

"To víš, že jsem. Akorát jsem možná o něco víc nesnesitelnější."

"To ale nikdo neříká," namítl Jungkook se smíchem. 

"Protože by si to ke mně nikdo z vás nedovolil." Pousmál se i on a tentokrát nenuceně.

"Tak to prrr," ozval se Taehyung. "Si zase tolik nemysli, jo? Já ti to totiž s radostí povím."

Jejich následná konverzace pak byla o dost odlehčenější a o předchozím tématu se již nikdo nezmínil. Navzdory všemu se dobře bavil, všichni, a jakoby to zlé, co se mezi Yoongim a Jungkookem událo, zase bylo na nějakou dobu zapomenuto.

"V pondělí se vidíme ve škole," řekl Taehyung, když byl společně s Jungkookem na odchodu domů. Yoongi si ale povzdechl.

"Nevím, jestli tam půjdu."

"No to teda půjdeš. Navíc potřebujeme trénovat, Hoseok je nemocný a všechno jde pomalu do kytek. Takže v pondělí."

Yoongi chtěl ještě něco namítnout, ale nakonec si to raději rozmyslel.

"Měj se, Yoongi hyung. A ty taky Yumi," rozloučil se Jungkook, zatímco Taehyung na pozdrav jen kývl. Jungkook nad ním jen protočil očima a Yoongi ho taky nijak nekomentoval.

"No a co ty?" Přesunul potom svou pozornost plně k Yumi, jakmile odešli a ona ještě zůstala, jak ji o to ostatně požádal. "Zlobíš se na mě?" Tohle totiž před Taehyungem a Kookem řešit nechtěl.

Yumi v odpověď pokroutila hlavou. Nebyla na něj naštvaná. Jen ji to mrzelo a frustrovalo zároveň, jelikož nevěděla, jak jejich situaci řešit.

"Dobře. Budu ti věřit, že je to pravda a nekecáš jen kvůli tomu, abych se necítil špatně. Ale...," řekl už o něco vážněji, "jsem fakt rád, že jsi tady. Je mi líto toho, co se stalo a že jsem na tebe křičel, jen už jsem nevěděl, jak dál. Omlouvám se a doufám, že chápeš, že jsem to nemyslel nijak zle."

Nečekal, že to z něj najednou tak lehce spadne. Ale možná přesně tohle potřeboval. Uznat svou chybu nahlas a přímo před Yumi.

"A taky doufám v to, že mi tu pravdu o sobě jednou skutečně povíš."

***

"Můžu mít ještě jednu otázku, Tae?" zeptal se Jungkook, přestože mu Taehyung jasně řekl, že už chce spát určitě víc jak před pěti minutami.

"No jo, hlavně ať to není nějaká blbost. Jsem fakt unavený."

Jungkook si nebyl jistý tím, zde je to ten nejlepší nápad, ale přemýšlel nad tím už delší dobu a potřeboval znát pravdu.

"Lhal jsi mi tehdy? Když jsem se tě ptal ohledně Yoongiho, jestli víš o tom, že měl nějaké problémy. Lhal jsi mi?"

Řekl totiž, že si na nic nevzpomíná. Ale návštěva u Hoseoka a i dnes u Yoongiho jej akorát utvrzovala o opaku.

"Tae?" oslovil ho, když stále mlčel, ale i tak se mu nedostalo žádné odpovědi.

"Taehyungu, lhal jsi mi?"

"Promiň mi to, Kookie," zamumlal po chvíli tiše.