SHOELACES | jjk ✔

dvacet jedna

V následujících dnech se všechno otočilo vzhůru nohama. Jako by hádky Yoongiho a Jungkooka dopadly tak nějak na všechny v jejich okolí. Jejich taneční tréninky už nebyly úplné, vždycky někdo nepřišel a ve většině případech to byl právě Yoongi. K tomu navíc onemocněl Hoseok, ostatně stejně jako každý rok a to na začátku jara, kdy schytal antibiotika a byl naprosto nepoužitelný. A tak Jungkook většinu času trávil opět jen s Taehyungem, přestože na něm bylo jasně patrné, že je z celé situace akorát naštvaný a rozhodně tomu nepomáhal ani fakt, že se Jungkook scházel překvapivě i s Yumi a to Taehyung vzhledem k okolnostem prostě nemohl překousnout.

"Jdu navštívit Hobiho. Chceš jít se mnou?"

Jungkook přikývl na souhlas. Hoseoka neviděl přes týden a vypadnout z jeho společného pokoje s Taehyungem, kde se dusno nad jejich hlavami dalo krájet, rozhodně nebyl nápad k zahození. 

"Fajn. Tak si pohni, za pět minut odcházíme."

Jungkook se vyhrabal z pod peřiny a natáhl se pro tričko, které měl přehozené přes opěradlo židle u stolu. Byl unavený, ale věděl, že pokud by zůstal doma sám, nejspíš by se zbláznil. Nebyla chvilka, kdy by nad tím vším nepřemýšlel. Kdy by nepřemýšlel nad tím, jak to vyřešit, aby se věci zase daly do pořádku a oni všichni fungovali tak, jako doposud. O to hůř však pro něj, věděl totiž moc dobře, že to celé odstartoval právě on. Nesnášel ty výčitky spojené s tím, co udělal a s tím, co se stalo. Netušil, jak s těmi pocity naložit a jak je zpracovat, aby alespoň na malý moment mohl zapomenout a jen tak prostě být a nad ničím se netrápit, protože to bylo víc než dost vyčerpávající.

"Zajdeme ještě něco koupit," řekl Taehyung, když už byli pár minut na cestě a Jungkook se ptal, proč půjdou centrem města, jelikož je to tak delší.

"Chceš taky něco vzít?" zeptal se ho Tae, zatímco Jungkook se za ním v obchodě vlekl jako ocásek.

"Asi ani ne," zamumlal. "Ale díky."

Taehyung si povzdechl a i přes odmítnutí jeho nabídky přihodil do košíku jednu hořkou čokoládu a balíček kyselých žížalek. Bylo mu totiž jasné, že tak jako tak mu nakonec přijdou k chuti.

"Co blbneš, Tae? Tolik toho přece nemůže sníst," poznamenal Jungkook, jakmile spatřil všechen obsah jejich košíku, který vyndali na pás.

"Potřebuje vitamíny." Pokrčil Taehyung rameny. "A když tak vezmeme něco domů, vždyť je to jedno."

U Hoseoka pak byli během chvilky. Měl radost, že za ním přišli, protože jak sám říkal, ostatní o tom nechtěli ani slyšet, jelikož se báli i rýmy, takže byl po celý den sám a užíral se nudou.

"Je něco novýho?" ptal se.

"Ani ne," odpověděl Taehyung. "Spíš vůbec."

"Tomu se mi nějak nechce věřit."

"Budeš muset."

"Bez tak kecáš," namítl.

"I kdyby jo, teď bych fakt nemluvil o tom, co se děje. Vlastně ani já sám pořádně nevím, jak se věci mají."

"Yoongi, že?"

Jungkook při vyslovení jeho jména zpozorněl o něco víc. A Taehyung jen přikývl.

"Neviděli jsme ho přes týden," ozval se Jungkook. 

"Ne?" Zamračil se Hoseok a věnoval krátký pohled Taehyungovi, který jím hned uhnul. "Měli byste ho zkusit zkontaktovat."

"Já vím," přiznal Taehyung. "Ale nějak nemám na to všechno nervy. Nechci to řešit já. Pořád dokola."

"Ale tohle přesně vždycky děláš. Jde ti to totiž dobře."

"Nemyslím si."

Hoseok pokroutil hlavou. "Že zrovna ty bys takhle riskoval."

"Dělám jen co můžu." Vážně o ničem z toho nechtěl mluvit. A rozhodně ne před Jungkookem.

"Byl jsi to ale ty, kdo mu tenkrát pomohl, jestli si nepamatuješ. Mohl-."

"Nemluv o tom!" vyhrkl Taehyung, čímž Hoseoka zastavil v tom, aby řekl něco víc. "Jasný?"

"Promiň no," zamumlal Hoseok zaraženě a letmo pohlédl na Jungkooka. A hned vzápětí mu to cvaklo.

"Nedošlo mi to," řekl jen.

"Bez tak něco ví, takže je to jedno."

"Mohli byste konečně přestat mluvit, jako kdybych s vámi nebyl v jedné místnosti?" ozval se Jungkook. Protože jo, přišel si tam navíc. Bylo mu jasné, že z nějakého důvodu před ním o Yoongim nechtějí mluvit, což jej štvalo, jelikož proč by sakra nemohli? Rovněž mu ale bylo jasné, že od nich stejně žádné odpovědi nezíská. I kdyby se zeptal přímo. Nic z jeho snažení opravdu nemělo cenu, už se s tím smířil, a proto pak taky zůstal mlčet.

"Promiň, Kookie. Ale je to stará záležitost, proč se v tom tedy hrabat? Nemá cenu nic z toho řešit. Yoongi je dostatečně chytrý na to, aby si uvědomil, co dělá, nebo si to snad nemyslíte?"

"Upřímně nevím," odpověděl Hoseok. "Vzhledem k tomu, že víc jak týden s vámi nemluvil a nikdo z nás ani netuší, co s ním je."

"Je v pohodě. Víc k tomu není třeba dodávat." Taehyung jasně dával najevo, že tohle je opravdu uzavřené téma.

"A jsi si tím tak jistý?"

Jungkook si potom doma jejich návštevu u Hobiho v hlavě několikrát přehrával. Především jejich rozhovor. Měl neblahé tušení, pochopitelně. Vzpomínal i na to, co mu Yoongi tehdy řekl, co mu řekl o svých potížích a o tom, kdo mu pomohl. Yumi. A proto v tu chvíli neváhal.