SHOELACES | jjk ✔

devatenáct

Bylo jasné, že Yoongi ztratil veškerou svou trpělivost. Snažila se ho pochopit, představit si samu sebe na jeho místě, ale ve chvíli, kdy z něj měla strach, se jí to prostě za žádnou cenu nedařilo. Nechtěla, aby na ni křičel, protože se nemohla ani nijak bránit. Nemohla mu vysvětlit vůbec nic a jeho to jen každou další uplynulou vteřinou frustrovalo zase o něco víc, až nezvládal své emoce udržet na uzdě.

"Já už fakt nevím co dělat," řekl už naštěstí o něco klidněji.

A jo.

Yumi na tom byla stejně.

Věděla, že tahle situace je nevyhnutelná, že by se objevila dřív nebo později, akorát netušila, že to bude takhle brzy. Ale kdyby se nestalo to, co se stalo běhěm tělocviku na hřišti, nic by teď řešit nemuseli. Yoongi by se nedožadoval odpovědí, i přesto, že mu je dát nemohla a rozhodně ani nechtěla, jelikož by to vyvolalo jen další problémy, které nikdo nepotřeboval.

"Dovedeš si vůbec představit, jak je to pro mě těžký?"

Nijak nereagovala.

"Nikdy netuším, co se ti honí hlavou. A věř, že by mi opravdu hodně pomohlo, kdybych mohl tvrdit opak. A když se pak něco stane, cokoli, tak pro tebe nemůžu udělat vůbec nic, protože k tomu nedostanu ani sebemenší šanci."

Yumi byla na pokraji slz. Hromadily se v ní výčitky a ona nevěděla, jak s nimi bojovat.

"Přijdu si pak naprosto zbytečný. Unavuje mě to."

Yumi horečně přemýšlela, co dělat, ale pod vlivem akutního stresu nebyl její mozek schopný fungovat. Chtěla to všechno nějak vysvětlit, uvést věci na pravou míru, no nevěděla jak. Každopádně nechtěla, aby se kvůli ní Yoongi cítil špatně, když nic z toho nebyla jeho vina.

"Tak řekneš něco?"

Yumi sebou trhla.

Říct...

Nervózně na něj pohlédla.

"Slyšíš?"

Její ramena se v tu chvíli ocitly v jeho rukou. A zprudka jimi zatřásl.

"Přestaň už s tím mlčením sakra!"

Ty slzy déle neudržela. Neplakala nahlas, to ne. Byly to slzy lítosti. A taky trochu úzkosti. A Yoongi si jich všiml, samozřejmě. Jeho prudká slova jej zamrzela. Nechtěl ji rozbrečet.

"Promiň mi to," zamumlal a chtěl ji obejmout. V ten moment se mu však obratně vysmekla.

"Yumi-."

Dívka pokroutila hlavou. A Yoongi ji protentokrát nechal jít. Protože nic jiného udělat nemohl. Nedovolila by mu to.

***

Nemluvili spolu víc jak týden. Yumi to bylo líto, ale nedokázala se sebrat a jít za ním. Možná se trochu bála toho, co by následovalo. To, co se událo pro ni rozhodně nebylo lehké. Cítila se vůči němu špatně. Ano, bylo jí jasné, že to je pro Yoongiho složité; být s ní, aniž by od ní slyšel jediného slova. Na druhou stranu ani ona to neměla lehké a po tomhle už vůbec nevěděla, jak s tím vším naložit. Praly se v ní dvě stránky. Ta jedna mu to chtěla všechno vysvětlit, odhalit pravdu a ta druhá ji zaháněla do kouta a radila jí, aby tam pěkně zůstala a nepřilévala olej do ohně.

"Zase se tu potkáváme."

Téměř si povzdechla. Chtěla být sama. 

Stejně jako minule se Jungkook posadil vedle ní a zkoumavým pohledem si ji prohlédl.

"Děje se něco?"

No jistě.

Záporně zavrtěla hlavou. K čemu by vedlo to, kdyby přiznala pravdu? K ničemu. 

"Opravdu si myslíš, že ti uvěřím, když se tváříš takhle?"

Yumi od něj odvrátila pohled. Jo, chovala se k němu neslušně, ale nijak jinak než takhle mu najevo dát to, že to nechce řešit, nemohla. A štvalo ji, že to očividně pořád nechápal. 

"Ptám se i kvůli Yoongimu."

Nejspíš čekal, že mu po vyslovení jeho jména bude věnovat víc pozornosti. Ale ne, nepodívala se na něj.

"Nedá se s ním vydržet," pokračoval. "Myslel jsem proto, že se zeptám tebe. No když tě tak vidím... asi to souvisí s tebou, mám pravdu, že?"

Yumi nechápala, co to s ním je. 

Proč je tak vlezlý?

Jo, s Yoongim jsou přátelé. Tak proč tahá informace z ní, když se může ptát rovnou jeho?

Z tašky vytáhla mobil a do poznámek napsala krátký text, který mu hned vzápětí ukázala.

Nechápeš, že o tom nechci mluvit?

Chápu.

Tak se mě přestaň vyptávat, prosím.

To je to až tak zlé?

Čemu nerozumíš v mé předchozí větě? Zeptej se Yoongiho, jestli potřebuješ vědět odpovědi na tvé otázky za každou cenu.

To už jsem udělal. Ale chová se podobně jako ty.

V tom případě to ber jako znamení, že nemáš nic řešit. Vážně, je to jen mezi námi. Respektuj to, ano?

Rád bych. Jenže Yoongi je jeden z mých nejlepších přátel a podle všeho se dost trápí. A taky mu na tobě záleží.

A to je ten problém. Každopádně už musím jít. Měj se pěkně. A zavaž si boty. Nebo se někde natáhneš.

Nedala mu už šanci cokoli odpověď, přesněji napsat. Zvedla se ze země a rychlým krokem zamířila ke dveřím vedoucím ze střechy. Ale nestačilo to. Protože on byl rychlejší. Na poslední chvíli se totiž stihl postavit před dveře, aby nemohla projít.

"Tak jednoduché to nebude," řekl.