Touha po smrti || Frostiron

Slabiny

Zdravíčko Marveláci. Předem upozorňuji, že některé názvy postav nebudu skloňovat nebo je nebudu překládat do češtiny. Lépe to vypadá a lépe se to čte. Doufám, že to chápete a budete vědět (kdyžtak vygooglíte). Příjemné čtení...
************************************

Stark se pomalu probouzel. Byl připoután řetězy, které vysely ze stropu. V hlavě mu třeštilo a viděl rozmazaně. Jediné co rozeznal, bylo to, že je ve velké tmavé místnosti a před ním byly mříže. Nevěděl, co po něm Loki chce, a nevěděl, jestli to vůbec přežije. Byl si jist ale tím, že tam nezůstane dlouho.

***

Tony už byl zcela při smyslech. Visel tam už dlouhé čtyři hodiny a stále nic. Přestávalo ho to bavit.

-"Hej!" začal volat. Doufal, že se konečně objeví.

-"Slyšíš ty muflone? Co ode mě chceš?!" znovu zařval.

-"Ššššš. Nekřič mi tady." řekl jedovatým tónem Loki, který se právě objevil za jeho zády. Pomalu Starka obešel a stoupl si přímo před něj.

-"Co ode mě chceš? Když mě nechceš zabít, tak co teda? Ovládnout a poštvat mě proti Avengerům taky nemůžeš. To víš moc dobře." díval se do Lokiho zářivě zelených očí. Loki jej přímo rentgenoval pohledem.

-"To ti neřeknu. Na to přijdeš sám. Co ti ale povím, je to, že budeš toužit po smrti tak, jako já toužil po té Ódinově." uchechtl se.

-"Mučení se nebojím." odsekl Stark.

-"Tohle bude jiné." řekl s ledovým klidem.

-"Jen se předveď." vysmíval se mu.

-"Já mám času dost. Tisíce let, pokud mám být konkrétní. Kolik zbývá tobě? Padesát let? Jak vy, ubozí Midgarďané můžete být součástí Yggdrasilu? Jste pro nás jako smítka prachu." zákeřně se smál.

-"Ještě něco, dědulo?" rýpal Stark protáčejíc oči v sloup.

-"Jak to mluvíš se svým králem?!!" Loki ztratil nervy a zařval Starkovy přímo do tváře.

-"Vždyť nejsi nic víc než my. Taky máme doma čarodějku. Kouzla, cestování mezi dimenzemi...bla, bla, bla. To už není žádná fascinující novinka. Nikoho tím neohromíš. Tak si to přiznej, jsi úplně stejný jako my!" zvýšil hlas.

-"Jako můj otec." odseknul Loki. "Rodíme se, stárneme a umíráme jako lidé." ironicky imitoval Ódina. "Jo, jen o pár tisíc let déle." ušklebil se Loki.

-"Jak dlouho mě tu chceš držet? Nevím jak dlouho vydržím poslouchat tyhle kecy." dodal Stark.

-"Tak dlouho, dokud přede mnou na kolenou nebudeš žebrat o smrt." chytil Starkovu tvář do ruky a podíval se mu do očí.

-"Takže dlouho." uchechtl se Stark. Loki jej pustil a procházel se po místnosti.

-"Pro mě je takových padesát let pouhá chvíle. Ty tady budeš viset do své nicotné smrti."

-"Abych ti tu dřív nepošel hlady, génie. Nechci ti napovídat, jak se vězní smrtelníci, ale na řetězech ti dlouho nevydržím. A jíst a pít taky občas potřebuju." mrknul na zamyšleného boha.

-"Neboj se, Starku. Tohle je provizorní řešení. Snad sis nemyslel, že budeš viset na řetězech celé dny?" odpověděl Loki. "Jen dvanáct hodin denně. A jak s tebou skončím, bude na tebe čekat místo hodné tvému pobytu." usmál se pro sebe.

-"Oo, tak to je fajn. Docela mě začínají bolet záda. Doufám, že mi pošleš i nějakou masérku." Stark nebral svého věznitele vůbec vážně. Neuvědomoval si, s kým má tentokrát tu čest. Z mladého a pomstychtivého Lokiho se za tu dobu stal daleko hrozivější a nebezpečnější Loki, král Asgardu. Bůh neplechy, lží a chaosu.

Kolem Starka se objevila mlha. Z rukou mu spadly řetězy. Promnul si své pohmožděné zápěstí a rozhlédl se. Loki nikde. Přes hustou mlhu neviděl na krok, ale přesto se vydal hledat únik. Byl naprosto klidný, nechtěl dát Lokimu najevo svou nejistotu. Najednou zpoza něj vzduchem proplul Leviathan (Chitauri space whale) a tlakem srazil Starka k zemi. Pomalu mu docházelo, oč tu běží. Mlha před ním začala řídnout a rozprostíral se před ním dobře známý obraz. Byl to jeho strach. Leželi před ním jeho nejbližší. Steve, Bruce, Natasha... Všichni byli mrtví. Starka se zhostila panika. Ikdyž tohle už znal díky Wandě, opět jej to dostalo do kolen. Padl k tělu Rodgerse, v očích se mu lekly slzy a zoufale se snažil zapojit mozek, aby se z toho dostal. Všechno to byly iluze, Lokiho kouzla, ale ačkoliv to Stark věděl, jeho emoce byly silnější než rozum. Kolem něj se začali sbírat Chitauri, bylo jich stále víc a chystali se Starka zabít. Ten nevěděl co dělat. Bránit se, i když jsou to pouhé iluze? Co když jej zabijí a on umře i v reálném světě? To by Loki nedovolil. Chitauri se k němu rozběhli, Stark ale zůstal klečet a zavřel oči. Byl připraven se vrátit do reality. Byl si vědom, že takhle to Loki nechtěl a že o to horší to bude...

Stark se probral, byl stále v řetězech a vyděšeně zíral na mírně znepokojeného Lokiho. Srdce mu bilo jako splašené a jeho zpocený hrudník se rychle zvedal s jeho zběsilým dechem.

-"Jak vidím, tohle už není tvá největší slabost." pronesl úlysně bůh. "Nevadí." usmál se. "Koneckonců, mám celou věčnost na to, ukázat ti všechny tvé slabiny. Ty, které znám a i ty, na které ještě přijdu." Stark nevěděl, co si myslet. Bál se budoucnosti.

-"Tohle je teprve začátek." pronesl Loki a zmizel.

Starkovi najednou spadly okovy a objevil se v místnosti, která mu dost připomínala jeho vlastní ložnici. Byla obrovská, luxusně zařízená a útulná. Vzal za kliku a vešel do chodby. Za chvíli měl prozkoumaný celý objekt. Ve všem se podobal jeho domu. Nechápal nic, a i to co chápal, chápal špatně.

"Peklo začíná." ozvalo se.