Touha po smrti || Frostiron

Nejsme přátelé

Pozoroval tu nevinně vypadající andělskou tvář. Usmál se ale při myšlence, jaká je to ironie, že ten démon vedle něj vypadá jako anděl. Nakonec se ale vyprostil z jeho sevření a nahý si klidně odkráčel do koupelny.

Chvíli se pozoroval v zrcadle. "Vážně je tenhle Tony ten pravej?" ptal se sám sebe. Nezpochybňoval to, že je mu s Lokim dobře a sex s ním je vážně k nezaplacení; nebyl si ale jist, jak se chovat přes den. Pokaždé jejich řešení problémů skončilo v posteli. Teď už ale asi není co řešit. Napustil si horkou vanu se spoustou pěny. Potřeboval na chvíli vypnout a nepřemýšlet alespoň hodinu. Nakonec v závalu vší té uvolňující se energie usnul.

***

Sluneční záře později probudila i Boha neřesti. Když vedle sebe nikoho nenašel, donutil se vstát a obléknout si oblečení, které jej Anthony donutil nosit. I přesto vypadal nadpozemsky. Nakonec vešel do koupelny, kde našel spícího Starka ve vaně. Přemýšlel, jestli ho má vzbudit nebo nechat být. Při myšlence, že by se mohl utopit se posadil na zem hned k vaně a pozoroval, jak klidně oddechuje do pěny, která - pro smůlu Lokiho - byla všude okolo zahalujíc celé Starkovo tělo. Dlouhé minuty pozoroval jeho spící tvář, když asi po půl hodině mu vjel prsty do vlasů a hladil jej po nich. Věděl, že hrozí, že se vzbudí, nemohl ale odolat. Anthony pomalu otevíral oči, napůl však ale stále spal.

-"V kolik jsi vstal?" zašeptal Loki stále jej hladíc ve vlasech.

-"Ještě bylo šero." zamručel.

-"To tu budeš dlouho." usmál se. "Už dávno vyšla slunce."

Stark se po chvíli zamračil nad jeho odpovědí, když mu došlo, co Loki řekl.

-"Vyšla? Co to meleš?" zasmál se.

-"Co bych mlel? Už bude deset hodin."

-"Pokud vím, tak slunce je jen jedno, ty génie." vysmál se mu. Loki se nedal.

-"Milý Anthony." nasadil ďábelský úsměv. "Já ti neřekl, že nejsme na Zemi." Stark rychle otevřel oči a posadil se dívaje se na Boha před sebou jako na blázna.

-"Kde jsme?" zeptal se zděšeně.

-"Na Vanaheimu." odpověděl král.

Anthony neměl ponětí, o čem ten idiot mluví.

-"Kde?" nechápavě se mračil. Loki se nesmírně bavil. Hra se otočila.

-"Obleč se. Já ti to vysvětlím, ty génie." zasmál se a odešel z koupelny.

Anthony rychlostí blesku vyletěl z vany, oblékl se a šel do obývacího pokoje, kde už na něj čekal Loki pohodlně usazený na pohovce. Stark chtěl odpovědi. Chtěl vědět, kde to sakra je. Sedl si k Lokimu a bedlivě jej pozoroval, když mu začal vysvětlovat, kde se zrovna nachází.

-"Vanaheim je jeden z devíti světů Yggdrasilu, což je světový strom. Představ si obrovský strom v jehož koruně se nejvýše nachází Asgard, domov nejvyšších Bohů - Ásů. Vedle něj, jen trochu níž je Vanaheim, svět božských panovníků z rodu Vanů, druhý božský rod po Ásech. No a na druhé straně je Álfheim, země světlých elfů, země zrodu a světla. Uprostřed, v kmeni Yggdrasilu jste vy, Midgarďané kde končí duhový most Bifrost, který začíná na Asgardu. Je to most mezi našimi světy. Okolo Midgardu se nachází Jötunheim, svět Ledových obrů, čeká tě tam jen temnota a zkáza. Můj domov." na chvíli se odmlčel. Pro lepší představu použil svá kouzla a vytvořil před nimi velký obraz Yggdrasilu. Stark fascinovaně poslouchal Lokiho vyprávění a sledoval scenérii před ním. Bůh se při svém výkladu stále díval na Tonyho, který si jeho pohledu nevšímal a zajímal se jen o výklad.