Touha po smrti || Frostiron

Loki

-"Nesahej na mě!" zasupěl Stark skrze zaťaté zuby. Loki tuhle reakci nečekal a odstoupil od něj. Z jeho výrazu čišelo zklamání.

-"Chtěl jsi vědět, proč jsi tady ty, a ne kdokoli jiný z Avengers." odsekl. Jeho zklamání se pomalu měnilo ve vztek. Byl uražený, ale i naštvaný z reakce jeho nepřítele. Čekal, že se k němu bude chovat jako ke svému králi, Bohu, že jej nikdo neodmítne. Stark v něm ale nikdy neviděl Boha, ani krále. Byl pro něj obyčejným zhrzeným dítětem, které potřebuje péči a lásku. Tak, jako všichni ostatní.

-"Zmiz!" zvýšil hlas. Nebál se, měl naprosto zatemněno. Vypadal, že každou chvílí vybuchne vzteky. Loki sklonil hlavu a odešel.

Jen co tak učinil, Stark začal řvát a mlátit do věcí okolo sebe. Nebyl znechucen, nebyl ani vzteklý kvůli tomu, co mu Loki ukázal. Byl rozzuřený....mlátil do skříní, rozbíjel  lampy a židle o stěny a kopal do všeho, co mu přišlo do cesty. Loki vše za dveřmi poslouchal. Seděl na zemi, opřený o zeď se zakloněnou hlavou a zavřenými oči. Myslel si, že Stark jej nenávidí. Ne tak, jako doposud, ale jinak. V jiném slova smyslu. Tím, co mu ukázal, odhalil své nejtemnější a nejtajnější tajemství. Byl tak zranitelný. Stark ale nebyl vzteky bez sebe, kvůli Lokiho citům, ani kvůli tomu, co viděl; ale proto, že si nesmyslně prošel za posledních šest měsíců naprostým peklem, které z něj udělalo trosku. Nechápal, proč mu tohle všechno udělal,......
kvůli lásce?

***

Tony nevycházel z ložnice dlouhé hodiny. Nervózně přešlapoval po místnosti a vymýšlel, co udělá. Jednou bude muset vyjít ven a čelit tomu.

Mezitím Loki seděl v obýváku a čekal. Nejraději by zmizel, ale věděl, že od takové věci neuteče. Nemohl to vydržet, už tam takto seděl tři hodiny. Vstal a šel do chodby. Chtěl vejít, ale obavy z další negativní reakce mu v tom bránily. Šel tedy zpět do obývacího pokoje, kde přecházel ze strany na stranu. Ruce měl za zády a vzhlížel k nebi s prosbami.

***

Anthony vyšel z ložnice. Bylo pozdní odpoledne a pomalu zapadalo Slunce. Viděl Lokiho, jak stojí na balkóně opřený o zábradlí a pozoruje zlato-růžový západ. Chvíli zůstal stát u baru a pozoroval jej. Nakonec se ale rozhodl jít za ním.

-"Přesně pro tohle jsem Stark Tower miloval." došel za ním a rovněž se opřel o zábradlí.

-"Snad se tohle aspoň trochu podobá tvému domovu." odpověděl bůh.

-"Dokonale."

Oba mlčky koukali na zapadající Slunce, báli se mluvit. Nakonec dlouhé ticho přerušil Tony.

-"Ta poslední představa....byla pravdivá?" otočil se na Lokiho. Ten pouze kývnul na souhlas.

-"Vždycky jsi...ehm..." Stark nevěděl co dělat. Jak se zeptat. Loki ale pochopil a rychle odpověděl prosté 'Ano'. Ani pro něj nebylo snadné si přiznat, kým je.

-"Kdy?" pokračoval Stark.

-"Až když jsem potkal tebe." konečně promluvil souvislou větu. Tony byl v šoku. Loki, ten všemocný a nebezpečný Bůh lstí a nenávisti, který jej děsil pouhým pohledem; teď vypadal jako zmatené štěně, ztracené ve svých vlastních myšlenkách.

-"Obrat o 180 stupňů." zasmál se Stark. Loki na něj nechápavě pohlédl.

-"Vždyť se na nás podívej." ironicky se uchechtnul. "Jsme zoufalci. Nemáme přátele, ani rodinu. Všichni nás nenávidí nebo si myslí, že jsme idioti." oba se začali smát. "Milujou nás jenom ti, kteří nás neznají." dodal.

-"Ty se nezlobíš?" zeptal se Loki.

-"Ne." odpověděl Stark.

-"Ani za nejhorší půl rok tvého života?" nevěřil mu. Nastalo ticho.

-"Skoro bych zapomněl..."na chvíli se odmlčel a přemýšlel, jak dál. "Jsi ten nejhorší člověk, které jsem kdy potkal. Jsi monstrum, které si nezaslouží žít. A to, co jsi mi udělal, ti nikdy neodpustím." Lokimu se hrnuly slzy do očí... "Ale konečně vím, že v tom nejsem sám." dokončil Stark a podíval se mu do očí, které už se zase usmívaly.

-"Já ale nejsem člověk." připomněl Loki. Neodpustil si tuhle poznámku. Stark protočil oči v sloup a zasmál se.

-"Pak jsi teda nejhorší král vůbec a nejodpornější Bůh, ve kterého se nemodlí ani ty nejodpornější pozemský krysy." zasmál se. Loki chvíli přemýšlel, jestli je to urážka nebo se jen dobře baví. I přesto se ale usmíval.

-"To zní líp." zasmál se Loki. Nevěřil ale, že by mu Stark jen tak odpustil. Nahlédl tedy do jeho mysly....

-"Co se mračíš?" vyrušil jej Anthony. Loki sebou cukl a probral se. Zmateně se podíval na Starka, a když se jejich pohledy střetly, Loki zmizel. Tolik emocí najednou ho donutilo vyklidit pole. Nebyl si jist sám sebou, a to nechtěl Starkovi ukázat.

-"Super." prohodil ironicky do vzduchu. Chvíli zůstal sám na balkóně a nakonec se odebral do kuchyně a nakonec zamířil do sprchy. Musel si dávat pozor, aby nenamočil obvazy na zápěstí. Nedokázal uvěřit tomu, co se dnes stalo. Tak moc chtěl znát odpověď. A když ji nakonec dostal, nebyl si jist, jak s ní naložit. Co teď bude? Vrátí se do mučírny? Nebo jej Loki pustí? Napadla ho však i myšlenka, že teď, když zná jeho tajemství, jej Loki nakonec zabije. Už dva dny nebyl v okovech a vrátit se tam rozhodně nechtěl. Co ale tedy chce? Proč ani po domovu už tak netouží?

* o 2 dny později *

-"Otče, jsem rád, že jsem tě konečně zastihl. Rád tě vidím." pronesl s úsměvem Thor, když kráčel halou k trůnu, na kterém seděl hrdý Ódin. No vlastně Loki.

-"Také tě rád vidím." odpověděl. Vůbec na něj neměl náladu. Jeho myšlenky stále vedly k osobě, která jako jediná na světě, zná jeho skutečné 'já'. Osobě, která před dvěma dny naprosto zničila jeho vysoké ego.

-"Nesu dobré zprávy z Bifrostu. Bohužel ale budu muset zůstat na Midgardu. Zmizel jeden můj přítel." dokončil ustaraně.

Lokiho zaujala Thorova poznámka o Tonym.

-"Poslouchám..." zpozorněl král.

-"Mám o něj starost. Ptal jsem se i Heimdalla. Jeho oči vidí všechny duše všech devíti světů. I duše mrtvých. Starka ale nevidí nikde, na žádné straně, v žádném světě. Obavám se, že ho zajal někdo z kořenů Yggdrasilu. Někdo, kdo ovládá mocnou a temnou magii." dokončil vládce hromu.

Loki zachoval klidnou tvář. Byl dokonalým hercem a hraní na Ódina mu nedělalo žádný problém. V duchu se ale smál a těšilo jej, že opět svému bratrovi a jeho kamarádíčkům z Midgardu dělá problémy. Když už ale přišla řeč na Starka, věděl, že se musí vrátit zpět na Vanaheim, kde mocným kouzlem chrání své sídlo a tím kryje svou existenci a svého vězně.

-"Otče..." přerušil zasněného Lokiho. Ten se probral ze svých myšlenek a poslouchal. "Možná se teď delší dobu nevrátím. Musíme ho najít." Loki kývnul na souhlas a nechal svého bratra odejít. Hned potom zmizel a přemístil se do Vanaheimu. Opět stál před těmi dveřmi, za kterými se odehrály příšerné věci. Věci, které už dělat nechtěl. Jiným způsobem žít ale neuměl. Takový byl celý jeho život, plný utrpení.

Přemístil se do kuchyně. Nikdo tam nebyl. Přemístil se tedy do ložnice, kde bylo rovněž prázdno. Uslyšel hluk vycházející z chodby. Vešel tedy do ní a po sluchu došel až ke koupelně, vodu neslyšel. Vyděsil se, že se Anthony znovu pokusil zabít. Rychle vrazil dovnitř, avšak vzápětí se vyděsil ještě víc, když uviděl Starka, jak jej Bůh stvořil. Zrovna si chtěl obmotat ručník okolo pasu, když mu leknutím upadl na podlahu. Stark zůstal v šoku nehybně stát a civět na Lokiho a Loki na něj. Rychle se ale vzpamatoval a vrátil na chodbu a zabouchl za sebou dveře.

Loki těžce rozdýchával co před chvílí viděl a zapřel  se čelem o stěnu. Mezitím Tony s klidem zvedl ručník ze země a obmotal si jej konečně okolo pasu a vyšel z koupelny. Nic si z toho nedělal, jsou to přeci chlapy. Jenže mu nedošlo, jaký pohled na to asi má král Asgardu.

-"Kde jsi byl?" zeptal se Stark, když obcházel naprosto rozhozeného Lokiho. Ani si nevšiml jeho pohledu...