Touha po smrti || Frostiron

Přišel jsem si pro tebe

-"Tak Jarve. Konečně padla." Anthony Stark vešel do budovy Stark Tower. Odhodil sako na obrovskou bílou koženou pohovku a sedl si na barovou stoličku. Vzápětí si nalil sklenici whiskey.

-"Nebudou vám chybět přátelé ze S.H.I.E.L.D.U., pane?" ozval se Jarvis. Stark pouze nahodil výsměšný úšklebek.

-"Ne, kámo. S.H.I.E.L.D. je ten poslední, koho chci teď vidět." zabručel.

Ačkoliv měl své přátelé z Avengers svým jistým způsobem rád, byl z celé kapitoly 'Ultron' a sporem se Stevem unavený a chtěl si dát na chvíli oraz od všech špionů, Legolasů, umělé inteligence, Hydry a hlavně Asgarďanů.

-"Nerad vám připomínám, že to samé jste říkal o Lokim, a od té doby jste ho už neviděl, pane."

-"Teď nechci vidět nikoho z nich. Jenom já a ty, kámo." oddechl si Anthony, když si lehl na pohovku se skleničkou v ruce. Nikdy by ji neopustil.

*druhý den ráno*

První sluneční paprsky zasáhly Starkovu tvář, což jej probudilo. Hned co otevřel oči, tvářil se otráven životem. Není se co divit s jeho téměř každodenní kocovinou, kterou i dnes měl v plánu zahnat další whiskou.

-"Kolik je hodin?" vyslovil do vzduchu.

-"Je devět hodin dopoledne, pane." odpověděl Jarvis. "Venku je příjemných dvacet stupňů a jasná obloha."

-"Jo, to jsem si všiml." zakrývajíc si své oči přešel do kuchyně a dolil si do své sklenice opět whiskey.

-"Na sladký, přesladký život na Zemi." pozvedl ruku s alkoholem a ironicky pronesl.

-"Pane, nešlo přehlédnout vaše včerejší emoční napětí."

-"Co to plácáš?! Byl jsem jen unavený." odsekl.

-"Pane, vaše hodnoty rapidně narůstaly jako tenkrát v Tennessee." poznamenal Jarvis.

-"Co s tím?" Anthonyho poznámka zaujala.

-"Když ve vás ten kluk vyvolal záchvat úzkosti. Po červí díře v New Yorku." odpověděl Jarvis.

-"Nech to bejt." položil sklenici a šel se osprchovat.

Zavřel oči a užíval si horkou vodu stékající po jeho těle. V hlavě mu začaly poletovat myšlenky. Vybavil se mu New York, Avengers, červí díra a jaderná střela. Ale hlavně ten, kdo za vším stál... Loki. Ze srdce toho parchanta nenáviděl. I po jeho zmizení dělal neustále problémy, nebylo to však nic, s čím by si neporadili. Iron Man vyvolával v lidech respekt a úctu, kterou si Stark užíval, ačkoliv jej kolegové měli za arogantního idiota. Chvílemi si myslel, že je neporazitelný, ale Wanda věděla, z čeho má strach, tehdy v Sokovii, když jí, zmanipulován, ten strach ukázal. Stále jej ten strach ovládal, poslední dobou čím dál víc. Neměl klidné spaní, každou noc k němu kdosi promlouval a budil se z nočních můr. Začínal si myslet, že se zbláznil. Ten hlas v jeho hlavě, který mu každou noc připomínal jeho strach ze smrti přátel, házel na něj vinu. Chtěl ho dostat na kolena, chtěl ho vidět padnout.

Z jeho temných myšlenek jej vytrhnul až jeho přítel, Jarvis. Jestli ho přítelem mohl nazývat.

-"Pane, model 63 je hotov."

-"Super. Tak ho nech být. Dneska fakt nemám náladu." odbyl jej Stark. Oblékl se a šouravým krokem došel opět k pohovce. Posadil se a tupě zíral ven na Manhattan skrze prosklenou stěnu. Opět si vybavil scénu, kdy ho tím sklem prohodil Loki. Poslední dobou se mu neustále dostával do hlavy. Jakoby stál za rohem a ovládal jeho mysl. Nechápal, proč poslední dobou myslí na nepřítele, kterého se bát nemusí.