Touha po smrti || Frostiron

Můžeš za všechno

Ráno se vzbudil jako první Tony. Na chvíli zapomněl, co se včerejší večer stalo. Hned si ale vzpomněl, když se nemohl vymanit z Lokiho objetí. Zůstal nehybně ležet. Hlavou mu poletovalo milion myšlenek. "Cos to udělal?!!", "Nejsi teplej!", "Bože to je odporný!", "Zrovna on!",...

Srdce mu bilo jako o závod. Rychle se vyprostil z Lokiho sevření, posbíral oblečení a zmizel do koupelny. "Ty jsi kretén, Starku!" opřel se o umyvadlo a díval se na sebe do velkého zrcadla. Nemračil se, byl zmatený. "Jak se to mohlo stát?"

Po delším přemýšlení se osprchoval a šel se nasnídat. Doufal, že Loki bude stále spát, aby měl ještě nějaký čas. Netušil, jak se chovat, až se ten černovlasý démon vzbudí.

Zhrbeně seděl na barové stoličce a dvacet minut se vidličkou vrtal ve vaječné omeletě. Čelo měl opřené v dlani a v hlavě si představoval nejrůznější katastrofické scénáře toho, co se stane, až se vzbudí.

-"Dobré ráno." prošel kolem něj a vyrušil Tonyho z jeho myšlenek. Ten k němu zvedl pohled, ani neodpověděl a hned hlavu zase sklonil zpět k talíři s jídlem.

-"Nemluvíme?" Bůh se opřel o linku a pozoroval zmučeného Starka. Klidně usrkával ze své kávy a zkoumal jeho tvář, která byla stále skloněná k talíři.

-"Budeme se tvářit, že se nic nestalo? Nic se nezměnilo?" přerušil po chvíli ticho. Zmateně vzhlédl ke králi. Tahle odpověď jej zaskočila. Odložil šálek s kávou...

-"Jestli se pro tebe nic nezměnilo, budiž. Můžeš se zase vrátit do řetězů." prohodil Loki. "Pro mě se ale změnilo vše." Anthony na něj nadějně vzhlédnul.

-"Ty se ptáš, co se stalo?" zasmál se Loki. Četl Tonyho myšlenky, nemusel nic říkat. Anthony na něj jen mlčky koukal. Nechtělo se mu mluvit, nevěděl, co říct. Byl rád, že ho do toho ani nenutí. Bůh neplechy pomalými krůčky došel až ke Starkovi, který nervózně hleděl před sebe a hlasitě polkl.

-"Vzdychal jsi jak malá děvka, když jsem ti ho tam vrážel pořád a pořád dokola až ses nakonec vystříkal a křičel moje jméno." Lokiho slova těžce vstřebával a nebyl schopen si něco takového vůbec připustit. Jeho tělem však projel mráz a usídlil se v jeho rozkroku. Nepohodlně se zavrtěl na barové židli. Po uplynulé noci jej bolelo celé tělo, nejvíc však zadní část, které dal král Asgardu dost zabrat. Syknul bolestí. Každý pohyb na židli mu působil nepříjemnou bolest, která v něm ale vyvolávala hříšné vzpomínky. I tepláky mu byli stále těsnější. Nevěděl, co se to s ním děje. Loki se nad jeho myšlenkami šibalsky usmíval. Byl si moc dobře vědom, co s ním dělá. Naklonil se k němu a svůdným hlasem mu šeptal do ucha...

-"Tak mi pověz Anthony, synu Starkův...změnilo se pro tebe něco?" Když se mu stále nedostávalo odpovědi, lehce se opřel hrudí o jeho záda a dlaní pomalu přejížděl od jeho krku, přes záda a břicho až nakonec zavadil prsty o jeho nabylou erekci. Stark zatínal pěsti a opět se zavrtěl na židli. Bolest už ani nevnímal, vzrušením přicházel o rozum a bál se odporovat.

-"Změnilo?" toužebně zašeptal a rty se jemně dotýkal Tonyho rozpáleného krku. Rukou nakonec zajel do kalhot a pomalými ale drsnými pohyby si bral to, po čem toužil. Anthony zaklonil hlavu a opřel ji o Lokiho rameno, jednou rukou se opíral o bar a druhou chytil Lokiho paži. Úplně zapomněl na jeho pochybnosti, které mu vrtaly hlavou ještě před pár minutami.

Anthony se snažil vzpírat svým vlastním touhám, ale Loki mu nedal jedinou příležitost se vzepřít.

Bůh však se svou činností přestal.