Touha po smrti || Frostiron

Čiré zoufalství

Anthony ležel na pohovce a snažil se na vše alespoň na chvíli zapomenout. Po půl hodině se sebral a šel do sprchy. Odpočítával minuty do začátku jeho trestu. Každou chvíli mělo uplynout dvanáct hodin a on se měl vrátit do řetězů. Ani se nesnažil si představit, co s ním Loki bude dělat.

Po dlouhé sprše si šel jen v ručníku do kuchyně pro něco k pití. Jen co dopil, se ale kolem něj snesla mlha tak hustá, že neviděl ani na své ruce, kterými hledal stůl o nějž by se opřel.

Když mlha usedla k podlaze, Stark už byl v řetězech. Kolem pasu pouze ručník a z vlasů mu ještě kapala voda stékajíc po jeho rychle se zvedající hrudi.

-"Měl jsem ještě čas." Stark vycítil Lokiho přítomnost.

-"Nemohl jsem tě přeci nechat se obléknout." škodolibě se usmál, když vycházel ze stínu.

-"Co to s tebou je?!" vyjekl Stark.

Lokiho chování jej dovádělo k šílenství. Před rokem chtěl vládnout světu a zabít všechny Avengers včetně jeho samotného, a teď se s ním má jako bavit? Ještě k tomu ty jeho dvojsmyslné narážky, když před půl dnem se kvůli němu psychicky zhroutil.

Loki zmizel. Celá místnost byla uvržena do tmy. Chvíli tam jen tak visel a čekal, co se bude dít. V tom však začla hrát hudba. Byla přehrávána na klasické staré gramofonové desce. Poznal to hned z toho tichého šumu a praskání. Byla to otravná skladba, jako z béčkového hororu (video nahoře v příloze). Po pár desítkách minut z ní ale začal šílet, celá ta otravná skladba se opakovala stále dokola a byla protivnější než cokoliv jiného. Přímo mu trhala uši. Nemohl si je však ani zacpat kvůli řetězům, které se mu škubáním jeho těla zařezávaly hloub a hloub do kůže.

Po třech hodinách začal řvát jako raněný lev. Chvílemi křičel a nadával, pak vyhrožoval Lokimu smrtí, potom hodinu vkuse plakal a prosil jej o odpuštění. Nemohl to vydržet. Po šesti hodinách hudba utichla. Stark zmateně zvedl hlavu. Oči měl oteklé a ještě stále z nich vytékaly obrovské slzy zoufalství. Ze zápěstí mu po předloktích a pažích až po trup stékala krev. Byl na něj děsivý pohled.

V hlavě najednou uslyšel hlas. Byl Lokiho.

-"Chceš něco říct?" zašeptal.

-"T-t-táhni....k čertu..." vykoktal ze sebe nakřáplým hlasem. Z toho řvaní téměř ztratil hlas.

-"Děláš si to zbytečně těžší. Ale budiž." ozvalo se. Starkovi v ten moment po zádech přejela neskutečná štiplavá bolest. Tony se prohl v zádech a přes zatnuté zuby vydal tlumený sten. Pak přišla druhá rána. Ze zvuku i z bolesti šlo znát, že jej někdo bičuje. Loki to nebyl, nešpinil by si ruce. Stál před ním a díval se do Tonyho lesklých a zničených očí. Stark trpěl, zadíval se ale do Lokiho očí. Loki ani netušil, zda se mu tím snaží dát najevo, že je nezlomný, nebo jej prosí o pomoc. V Lokim to něčím hnulo. Najednou se nemohl dívat na mučení, které se mu odehrávalo před zrakem, i když si to ještě před chvílí užíval. Odvrátil zrak a rány biče ustaly. Stark zůstal viset na řetězech se sklopenou hlavou.

-"Tvoje hodina ještě nenastala. Zbývá ti pět hodin." řekl Loki a zmizel. Zdálo se, že měl snad i černé svědomí, i když ten žádné svědomí nemá. Anthony tam zůstal v tichosti viset po zbytek dvanáctihodinového trestu tiše vzlykajíc.

***

Takto plynuly dny a měsíce.

***

Dvanáct hodin v řetězech plné fyzického mučení. Nejen bičem, ale i žhavým železem, elektřinou, vodou a ohněm a všelijakými jedy. Loki mohl použít svoje způsoby trápení, ale chtěl Starka zničit věcmi, které jsou mu blízké. Blízké všem pozemšťanům.

Dále pak dvanáct hodin v domě, kde se sotva vyspal a prožíval psychické peklo. Lokiho kouzla a manipulace z něj postupem času dělali pouhou skořápku bez citů a emocí. Chodil po domě jako tělo bez duše. Každou iluzí jej Loki dostával na samotné dno. Ty nejhorší okamžiky z jeho života a ješte další, mnohem horší situace si Stark prožíval znovu v Lokiho hrách.

***

Stark se pomalu probouzel. Ležel na podlaze mezi kuchyní a obývákem. Vzpomínal na to, kdy se vrátil z mučírny a neušel ani pár kroků a omdlel. Bál se, že byl v bezvědomí dlouho a za chvíli se vrátí zpět.

Opatrně vstal a pomalým krokem došel do kuchyně a podíval se na hodiny. K jeho štěstí byl mimo realitu jen dvě hodiny. Nejedl, nepil, nežil...jen existoval. Jeho utrpení neznalo mezí. Když si myslel, že horší už to být nemůže, vždy pro něj Loki vymyslel něco horšího, co si ani ve snech nepředstavoval. V noci se budil z nočních můr, moc toho nenaspal. Když se vzbudil, čekal jej psychický teror ze strany jeho vlastních démonů.

Stark došel do kuchyně a opřel se o linku. Přemítal si v hlavě uplynulých pět měsíců zde. Bylo mu z toho všeho do breku. Když ho napadla myšlenka o možném útěku, hned ji zavrhnul, jakoby se nic nestalo. Tolikrát se pokusil utéct. Dveře nebyly zamknuty, celý dům byl ovládán Lokiho kouzly. Nebyla jediná možnost útěku. Už se ani nesnažil bránit. Chtěl umřít...

-"Vždy jsi tak citlivý k sobě, ale nikdy ne k ostatním..." řekl ženský hlas. Tony se otočil, aby viděl, kdo to mluví. Byla to jeho matka. Měla na sobě světlý vyžehlený kostýmek a pečlivě uhlazený účes. Potrpěla si na maličkosti.

-"Copak teď k tomu nemám důvod?" sesypal se do matčina náručí.

-"Seber se, Anthony!" ozval se rázným hlasem jeho otec. Propaloval jej tím jeho hrdým a přísným pohledem. Měli to spolu navzájem těžké, ale Tony své rodiče miloval. Na šedý oblek si hodil kabát. Byl připraven k odchodu. Tony to oblečení poznával...i tu matčinu brož, kterou měla tu noc na svém elegantně střiženém sáčku.

-"Víš, že se teď vidíme naposled. Řekni mu něco milého." zašeptala mu. Anthony se zvednul a pohlédl otci do očí.

-"Mám tě rád, tati." usmál se na něj. Otec mu jeho slova oplatil a objal svého zničeného a vyhublého syna. Poté jej objala jeho máma a společně odešli hlavním vchodem.

Starkovi se zatmělo před očima. Když je otevřel, stál na kraji silnice uprostřed temného lesa. Byla noc a černou oblohu zahalovaly šedé mraky a z dáli bylo slyšet houkání sovy. Děsivé ticho však najednou přerušil zvuk motoru pomalu blížícího se auta. Už věděl, kde je. Mlčky proklínal celý svůj život. Všiml si, že stojí kousek od té pouliční lampy. Pozoroval, jak před ním jeho rodiče nabourali do stromu, pak přijel Winter Soldier a popravil jeho otce přímo před ním. Zžíralo ho to zevnitřl, nemohl se na to dívat. Tělo jeho otce zůstalo ležet před ním, když Bucky přešel k jeho matce, kterou rovnež zabil. Mělo to vypadat jako autonehoda, a to se mu taky povedlo. Přišel na to tehdy, když mu to ukázal Zemo. V ten den zjistil, že jeho nejlepší přítel to věděl a kryl jejich vraha. Bolelo to. Ale ne víc jak to, že jejich smrt musel pozorovat z takové blízkosti, jakoby toho byl součástí. Sotva Winter Soldier odjel, Tony si kleknul vedle svého otce. Při pohledu na něj a svou matku se opět rozplakal. Poslední dobou to měl vlastně už ve zvyku. Když nechodil po domě jako zombie bez citu, emočně se hroutil.

Loki vyhrál...