Touha po smrti || Frostiron

Lítost?

Tohle peklo pokračovalo ještě měsíc, než z toho Stark dočista zešílel. Lokimu to dělalo radost, ikdyž ho trochu mrzelo, že se nevzpírá tak, jako dřív.

***

Po šesti měsících jeho pekla s Lokim se pokusil o sebevraždu. Lehl si do vany a podřezal si žíly. Byl na dně. Ani nepřemýšlel, vše mu bylo jedno. Když upadal do mdlob způsobených ztrátou krve, někdo se k němu sklonil a vzal jej do náručí. Neviděl, kdo to je, všechem obraz měl rozmazaný. Neznal tu osobu, neznal tu vůni a doteky.

***

Anthony měl hlavu jako střep, když se probudil. Bylo to způsobeno ztrátou krve. Když se rozhlížel, všimnul si, že nejenom že stopy po noži zmizely, jakoby se včerejší večer nikdy neodehrál, ale dokonce měl zahojená i zápěstí od kovových řetězů, ze kterých ještě včera tekla krev. Na zádech se mu příjemně leželo, žádné zmínky po biči. Byl zmatený. Chvílemi si myslel, možná i doufal, že už je v nebi. Nechtělo se mu ale věřit, že by jej Loki nechal jen tak odejít.

Za dveřmi ložnice uslyšel kroky. Zůstal ležet v posteli. Bylo mu to fuk, pořád chtěl zemřít. Nedokázal si představit už ani den s ním. Stále taky ale doufal, že už je mezi mrtvými a že se mu to jenom zdá.

Najednou někdo otevřel dveře a vešel do ložnice... Anthony se bál otevřít oči.

-"Zlato..." povzdechl si ženský hlas. Anthony otevřel oči a spatřil před sebou svou matku. V tom okamžiku se mu nahrnuly slzy do očí a rozplakal se. Byl zase ten malý kluk, který potřeboval pofoukat bolístku od maminky, když spadnul z kola. Jeho matka si sedla k němu a Tony se o ni opřel.

-"Už to bude dobrý." utěšovala svého syna. Tony ale neustával s pláčem. Myslel si, že je v nebi, věřil, nebo spíš chtěl věřit, že je to skutečné.

-"Jsem v nebi?" zavzlykal. Chvíli bylo ticho. Tony už se neopíral o měkkou láskyplnou hruď své mámy, nýbrž o hruď tvrdší a pevnější. Ruce, které ho hladily po vlasech byly větší a dech hlubší.

Anthony se mírně otočil a zjistil, že jej nekonejší matka a že není v nebi. Byl to Loki. Měl na sobě pouhou zelenou košily a havraní vlasy mu splývaly podél tváří. Starostlivě hleděl na Tonyho, který opět propukl v pláč.

-"Proč!?" zakřičel a začal sebou škubat.

-"Proč jsi mě nenechal umřít!?" mlátil do Lokiho hrudi a stále hystericky brečel. "Zab mě! Nechci žít takový život! Nech mě umřít, slyšíš!? Zabij mě!" stále pěstmi mlátil kolem sebe, ale Loki jej pevně držel a snažil se jej uklidnit.

Tony se po chvíli unavil, až mu zbývaly síly pouze pro pláč. Loki jej hladil po vlasech a objímal. Starkovi to bylo jedno, jakoby se uzavřel do bubliny a byl tam jen on.

Takto to pokračovalo další hodinu, když Stark nakonec usnul v Lokiho náruči. Loki jej položil do peřin a odešel si převléknout košily promočenou od slz.

***

Stark se probudil a podíval na hodiny na nočním stolku. Už půl hodiny měl být v mučírně. Ani žádné noční můry jej nebudily ze spaní. Vzpomněl si na svůj záchvat hysterie a na Lokiho. Myslel si o sobě, že zešílel. Loki by takový nikdy nebyl. On je čiré zlo. Stark se otočil a na druhé straně postele uviděl velký tác se snídaní a velkým šálkem kávy. Když si tác přisunul blíže, našel tam i vzkaz.

"Musíš jíst. Jsi celý vyhublý. Ten pokrm a nápoj jsem dělal poprvé v životě, snad ti bude chutnat.
Loki"

Stark byl zmatený. Tušil, že v tom bude jed, který mu opět přivodí šílené bolesti. Měl ale takový hlad, a jídlo vypadalo tak dobře, že se s chutí pustil do jídla.

Ke Starkově údivu jídlo nebylo otrávené, ale dokonce bylo i velmi chutné. Vylezl z postele a osprchoval se. Ze skříně vytáhnul černé tepláky a bílé tričko a šel do obývacího pokoje i s šálkem kávy, pro který se vrátil. Jen tak seděl na pohovce a přemýšlel, co se bude dít. Určitě to byla jen další Lokiho hra. Nechápal ale, proč jej nakonec Loki nezabil, když o to sám zoufale prosil. Snažil se přijít na to, proč tu ještě stále je, a kde je Loki.

Poprvé po půl roce se ale cítil dobře, odpočatě. Na duši mu však zůstaly hluboké jizvy, které už nikdo nezahojí.

Poslední doušek černé kávy promíchával krouživým pohybem šálku. Byl zcela konsternován černým vírem, který vytvářel jemnými pohyby zápěstí.

***

Seděl tam hodinu...bez jediného pohybu. Bez mrknutí oka stále civěl již do prázdného hrnku. Najednou bouchly dveře. Starka to vyděsilo a rychle vyskočil z gauče. Před zavřenými dveřmi stál jeho věznitel. Stále měl na sobě pouhou košily a něco na způsob tepláků, akorát v asgardském stylu. Jeho vlasy se vlnily, toho si Stark ale nevšimnul, protože podřízeně hleděl do země. Nesměl navazovat oční kontakt se svým králem, a ikdyby vlastně mohl, bál se toho.

Na Lokiho tváři ale nebyl ten pověstný ironický úsměv, který míval, když viděl Starka trpět. Naopak se ale tvářil ustaraně. Pozoroval Starka a pomalým krokem šel do kuchyně, kde si nalil sklenici vody.

-"P-p-proč jsi mě nezabil?" vykoktal ze sebe Anthony stále se dívajíc do země těsně před tyranem.

Loki si zamířil k němu a zastavil se pár centimetrů před tou hromádkou neštěstí.

-"Copak ty jsi chtěl vážně umřít?" chytil jej za bradu a přiměl ho tím k očnímu kontaktu. Loki tak viděl, že Tony nemá daleko k pláči.

-"Lepší než tohle." sebral veškerou odvahu. Loki jen protočil panenky a znovu se zadíval do Tonyho čokoládových očí.

-"Mohlo to být horší." zašeptal mu do tváře. Stark se ironicky uchechtnul. Neměl co ztratit.

-"Nic horšího už mi udělat nemůžeš."

-"Vsadíš se?" sklonil se k němu.

-"Když prohraju, zabiješ mě konečně?" odsekl Tony. Chtěl umřít víc než kdy jindy. Svého pokusu o sebevraždu vůbec nelitoval a na onom večeru by nic nezměnil.

-"Tebe umřít nenechám. Udělal bych ti tím laskavost..." zasmál se Loki. Tonyho zahltila panika a po tvářích mu opět začaly stékat slané kapky zoufalství. Byl naprosto apatický a jen tupě zíral do Lokiho chladných mechových očí. Ten se na něj usmál a pustil jej. Tony zůstal stát jako přibitý k zemi, zatímco král Asgardu se pyšně procházel po místnosti.

-"Co se mnou teda bude?" zoufale pronesl. Zněl jako malé ustrašené dítě.

Loki najednou zmizel a objevil se za Starkem...

-"Neboj. Já se o tebe postarám, princezno." zašeptal mu do ucha a hned zas zmizel. Tentokrát ale úplně. Anthony zůstal opět sám.

Celý svět okolo se točil, hlavu měl jako střep a podlamovala se mu kolena. Lehnul si na pohovku a snažil se uklidnit. Cítil šílenou bolest v hrudníku, jakoby mu tam někdo opakovaně vrážel dýku. Nevěděl, co se s ním děje. Chtěl už konečně ukončit tu příšernou agónii. Z pohovky spadnul na podlahu a plazil se do kuchyně pro nůž. Byl si jist, že teď už se Loki nevrátí...