Touha po smrti || Frostiron

Lásko

Tony nervózně pochodoval po Stark Tower. Plynuly minuty, hodiny,....dny od Thorova odchodu. Thor v den jejich rozhovoru zmizel se slovy, že Lokiho zastaví. Dal Tonymu slib, že když dojde na nejhorší, tak pomůže svému bratrovi, ať to bude stát cokoliv.

"Ikdyby měl Asgard padnout?"
"Dávám ti svůj slib, že mu pomůžu, ať to bude stát cokoliv."

Byl to Thorův bratr...rodina a ikdyž jeho Loki za bratra nepovažoval, udělal by pro jeho záchranu vše.

Nevědomost Starka doháněla k šílenství. Za celou dobu s ním nebyla žádná řeč. Myslel pouze a jen na to, co se děje s Lokim.

Nadešel den, kdy si ho k sobě zavolal Fury. Počítal s tím, ale v životě se k ničemu tak moc nepřemlouval.

***

-"A co jste čekal, Starku? Že život půjde dál? Od té doby, co jste se dostal ven z té jeskyně, se svět změnil. A ne zrovna k lepšímu. Neříkám, že za to můžete vy, ale jistá spojitost tu je."

-"Tak co mám dělat?" povzdechl si Anthony. Dlouhosáhlý monolog šéfa S.H.I.E.L.D.u Tonyho zcela vyčerpal, ačkoliv polovinu jeho domluvy nevnímal.
"Už pět dní. Za celou dobu jediná zpráva."

-"Seberte se. Jestli se něco chystá, musíme dát znovu dohromady odvetný tým." apeloval na sešlého Starka. Za těch pár dní na Zemi se dostal opět do stavu před pár měsíci. Vyhublý, kruhy pod očima, stále velmi viditelné jizvy a naprostá apatie.

-"Co vám ta blonďatá drbna ještě vykecala?!" Stark byl protivný. Celý tento rozhovor pro něj neměl žádný smysl.

-"Nic víc, než to, že jeho bratr žije a zase nemá na starost nic jiného, než otravovat vesmír..." rázně odpověděl. "Už mělo být dávno po něm... po parchantovi.." bručel si pro sebe. Tony vzteky praštil do stolu. Uvědomil si ale, že nic nezmůže.

-"Pozor na pusu." zasyčel skrz zaťaté zuby. Nakonec vstal a odešel z kanceláře.

***

"Proč tohle děláš? Copak jsem ti už neublížil dost?"

"Ublížil...a dost."

"Chceš snad, aby to bylo ještě horší?"

"Horší?"

"Já nejsem Pepper."

***

"Když jsi teda všechno slyšel, tak se vyjádři!"

"Nevyužil jsem tě."

"Proč jsi to řekl, když jsi odcházel?!"

"Jiný být neumím!"

"Proč neřekneš, co chceš?!"

"Už jsem ti to řekl. Víš to."

"Víš, že tě miluju."

***

"Proč jsi mě tu nechal? Prosil jsem tě, abys neodcházel."

"Můžeš jít."

"Zbabělým útěkem to nevyřešíš. Myslel jsem, že jsi král!"

"Co bych měl řešit, když miluji někoho, kdo mnou opovrhuje."

"Neopovrhuju tebou. Chci tady zůstat."

"Ale tady tě nic pěkného nečeká!"

"Mám tady tebe."