Touha po smrti || Frostiron

Moje malá děvka

Vše bylo rozmazané, když Stark pomalu otvíral oči. Rozhlédl se...všude byla spousta krve, v místnosti bylo šero, v uších mu hučelo a nemohl se téměř vůbec hýbat.

Vzápětí hned zas ztratil vědomí...

***

Když se opět probudil, ležel ve své posteli, zápěstí měl téměř profesionálně obvázané. Stále se však nemohl moc hýbat. Snažil se pochopit, proč jej Loki nauzdravil jako tehdy, když se chtěl zabít poprvé.

Rozhlédl se po místnosti a u levé strany postele spatřil Lokiho spícího v křesle. Ač nevědomky, usmál se. Chvíli jej pozoroval, jak spal a klidně oddechoval. Vypadal tak pozemsky, jakoby se od nich, od lidí, vůbec nelišil.

-"Proč na mě tak zíráš?" zabručel Loki, pořád měl ale zavřené oči. Stark se leknul a odvrátil zrak k oknu. Venku bylo nádherné počasí, na tyrkysovém nebi občas proplul nějaký mráček, ale to bylo vše. Slunce vlévalo Starkovi úsměv do tváře a užíval si teplo, které cítil na tvářích. Neustále na sobě ale cítil Lokiho pohled, a tak se otočil zpět tváří k němu.

-"Neodpověděl jsi na otázku." řekl Loki s klidným hlasem.

-"Jen tak." odpověděl Stark, nechtěl si dělat problémy.

Chvíli bylo ticho, které pak přerušil Stark.

-"Proč mám zavázané zápěstí? Minule jsi všechno zahojil." začal opatrně.

-"Minule jsem tě našel včas..." odvětil chladně a odvrátil zrak.

-"Včas?" nechápal.

-"Když jsem přišel, ležel jsi v obrovské kaluži krve....byl jsi mrtvý."

-"Mrtvý?"

-"U Ódina, Starku, já myslel, že jsi inteligentní..." vybuchl Loki. Nebyl příliš trpělivý. "Aspoň jsi takový býval...nadpozemský." tiše si zamumlal. Stark jej ale slyšel.

-"Tohle jsi ze mě udělal ty!" odsekl Stark. "Chtěl si přeci, ať žebrám o smrt. To se ti povedlo. Dostal jsi mě na samotné dno. Udělal jsi ze mě trosku!" rozčílil se Stark. Nechtěl se nechat jen tak ponižovat. Už tak toho bylo dost.

-"Kdyby jsi se nechoval jako nepřemožitelný, ani bych o tebe pohledem nezavadil..." zvýšil hlas Loki. Vstal a rukama se opřel o postel, byl tak blíž ke své oběti. Rád tak Starkovi naháněl strach.

-"Já ti tehdy ve Stark Tower neříkal, aby jsi mě unesl, zničil a pak se mi vysmíval. Naopak si pamatuju, že na nepřemožitelného sis tady hrál ty. Nakonec jsi skončil s náhubkem a bratříček si tě odvedl tam, odkud jsi přitáhl!" vzdoroval Stark stále ležíc ve své posteli. Tentokrát se Lokiho nebál, převládal v něm hněv.

-"Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit?!" vztekle zařval Tonymu do tváře. 

-"Nic víc neřekneš? Došly ti argumenty? To se stává, když jsi podprůměrně inteligentní. Většinou se to stává idiotům..." vysmál se mu.

-"Nezkoušel bych mou trpělivost..." usmál se Loki. Jejich tváře dělily centimetry.

-"Stejně mě nezabiješ... Tak už mi do hajzlu řekni, proč jsem tady!?" zařval Stark. "Už půl roku!!" Loki na něj zůstal překvapeně civět. Bylo ticho.

-"No?" dodal ironicky Stark.

-"To tě nemusí zajímat." pronesl bezcitně.

-"Nejsem žádná tvoje kurva, abys mě tady držel pro svý úchylný potěšení." supěl. Loki se začal smát.

-"Naopak, Anthony....jsi moje malá děvka. Ať se ti to líbí nebo ne." zašeptal mu do tváře a pohladil jej po ní.

-"Jsi kretén." odsekl Stark. Loki se stále smál. Věděl, že Stark je bezmocný, a že proti němu nic nezmůže.

Loki vstal a odešel z pokoje.

-"Můžu to udělat zas!" zaječel za ním Stark. "Můžu to dělat klidně každý den!"

Zůstal ležet v posteli. Celý den nevylezl z ložnice a jenom poslouchal zvuky vycházející ze zbytku domu. Loki tam byl celý den.

***

23:07
Zvuky utichly už před dvěmi hodinami, ale televize hrála stále. Tony se rozhodl potichu vyplížit z ložnice. Nutně potřeboval do koupelny, tak doufal, že Loki spí.
Hned co se osprchoval, šel do obýváku, kde nikoho neviděl, jen v televizi hrála scéna z 'Křižovatky smrti'. Potichu došel až do kuchyně, kde stál talíř s toasty. Nalil si sklenici džusu a rychle se najedl. Nechtěl se mimo ložnici moc dlouho zdržovat. Když dojedl, šel vypnout televizi. Na pohovce ale spal Loki. Stark se nad ním pozastavil a pozoroval jej. Bůh neštěstí vypadal tak nevinně a naprosto bezbranně. Ležel na břiše a ruka mu visela přes roh pohovky. Stark si sedl na zem a opřel se o gauč. "Co to sakra dělám!? Mám možnost ho zabít. Může to být moje poslední příležitost!" opakoval si v hlavě. Zapřel si čelo do dlaní a pozoroval spící zlo. Leknutím nadskočil, když se Loki mírně přetočil na bok, stále čelem k němu. Když pak ale ve spánku zamlaskal a něco si pro sebe zamumlal, Stark se musel tiše zasmát. Takto tam seděl necelou hodinu, než usnul.

***

Ráno je oba vzbudil sluneční svit, který si našel cestu i do těch nejhlubších zákoutí celé místnosti, díky skleněné stěně, která byla věrnou kopií té ve Stark Tower.

Jako první se probudil Loki. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval a otevřel oči. Když vedle sebe na zemi viděl Starka, lekl se a rychle se posadil. Divil se, jak se k němu mohl dostat. Jeho smysly jsou přeci dokonalé. Chvíli seděl na pohovce a pozoroval svou obět... Byl na něj nešťastný pohled, už proto, že za to mohl on sám. Vyhublé zmrzačené tělo, ztrhaná tvář a nahlédnout do jeho mysli se bál. Bál se, že tam najde nenávist...ač oprávněnou.

Po pár minutách se vzbudil i Stark.

Chvíli mžoural očima a promnul si tvář. Zmateně se rozhlížel po pokoji. Úplně zapomněl, že v noci zůstal tady.

-"Co tu děláš?" zeptal se jej Loki upírajíc svůj povýšený zrak na Anthonyho.

-"Já nevím." Vážně netušil, proč zde v noci zůstal.

-"Čekal jsem, že se objevíš, ale celý den jsi nevytáhl paty."

-"Nebyl důvod."odsekl Stark.

-"Udělal jsem ti večeři." odvětil dotčeně.

-"Všiml jsem si." odpověděl Stark jakoby si nevšiml jeho výrazu.

-"A?" řekl dotčeně. Někdy v sobě nedokázal zapřít to uražené dítě.

-"Co!? Mám ti snad poděkovat?" pronesl ironicky Stark.

-"Ne, jen se snažím vést konverzaci. Ale to se s Midgarďanem asi nedá." odsekl Bůh pomsty.

-"Ty!? Ty se mnou? Chceš vést se mnou konverzaci? Promiň, ale nemyslím si, že zrovna my dva si máme co říct." zachraptěl Stark. Byl naprosto zubožený.

-"Asi jsem to měl zkusit jinak, co?" pohlédl Starkovi do očí. V jeho zelených očích se blyštila naděj.