Touha po smrti || Frostiron

Ti jiní

Zdravím lidi. Dneska je to trochu delší díl a hlavně spoustu dlouhých dialogů. Někdo to má rád, někdo ne. Nemůžu se trefit do gusta každému. Každopádně děkuji, že tuhle blbost čtěte a přeju příjemné počteníčko. :D
************************************

*druhý den ráno*

Anthony se pomalu probouzel. Slunce mu pálilo přímo do očí a on si pro sebe opět nadával.

-"Nechceš k těm oknům přičarovat závěsy?!" otočil se směrem k Lokimu.

-"Jasně, zase zmizel." protočil panenky a posadil se. Chvíli se rozkoukával a nakonec na sebe hodil nějaké oblečení. "Mohl jsi nechat vzkaz." zavolal vzhůru.

-"Jaký vzkaz, pane?"

Tony se zarazil. Ten hlas znal až moc dobře.

-"Jarve?" zasýpal. Zděšením mu selhal hlas.

-"Dobré ráno, pane. Moc rád vás slyším, byl jste pryč velmi dlouhou dobu."

Anthony se podél zdi sesunul k zemi, zradila jej kolena a on zůstal sedět na podlaze. Zmateně se rozhlížel kolem sebe a snažil se si vybavit uplynulý večer. Vzpomínal na jejich rozhovor, na jejich společně strávenou noc. Myslel si, že jej oklamal. Že mu Loki uvěřil. Loki s ním ale jenom hrál jeho divadlo, přičemž s ním měl celou dobu své vlastní plány.

-"Taky tě rád slyším, kámo." odpověděl tiše. Byl zklamaný a nešťastný. Zároveň ale naštvaný sám na sebe, že neudělal víc, že nesehrál lepší divadlo. Chtěl zůstat a zabránit mu v zabití jeho bratra. Vydal se na sebevražednou cestu a moc dobře to věděl. Nenáviděl sebe, ale i Lokiho.
Jak mu to mohl udělat?

-"Proč, proč, proč?!" stále seděl na chodbě schoulený v klubíčku. "Nic neřekl, nerozloučil se...nenaznačil..." selhal mu hlas.

-"O kom to mluvíte, pane?" z přemýšlení jej vyrušil Jarvis. Anthony nakonec vstal a dal se dohromady. Znovu se procházel po svém obývacím pokoji, který byl identický s tím na Vanaheimu. Necítil se tu ale jako doma. Už ne.

-"Mám o vás dát vědět S.H.I.E.L.D.U., pane?"

-"Ne. Zatím ne." tiše odpověděl a dál se procházel po Stark Tower. Na kuchyňské lince viděl ležet nějakou knihu. Když došel do kuchyně, poznal ji. Byla to ta od Lokiho...
Z nostalgie ji prolistoval a vzpomínal na ty nejdůležitější chvíle s ním.

Nikdy dřív se ale nedostal k prvnímu listu, kde mu Loki zanechal vzkaz. Všiml si jej až teď...

"Milý Anthony. Tato kniha pro mě v životě znamenala, že nic na světě není ztraceno, že každý může být spasen...i já. Celou tu dobu jsem si jen neuvědomoval, že ta kniha je o tobě. Ty jsi mou spásou, Tony. Ty jsi mě naučil milovat a dokázal mi, že i já mohu být milován. Není chvíle, kdybych na tebe přestal myslet. Nedokázal bych bez tebe žít. Ať už se stane cokoliv, věř, že se opět setkáme. Nenechám tě jít. Díky tobě jsem nalezl skutečnou vůli žít. Jsi smyslem mého života. Vždy se za tebou vrátím. Miluji tě, Anthony. Tvůj Loki."

Tonyho smutek propukl v hysterický pláč. Jeho nohy vypověděly funkci a zhroutil se na studenou kuchyňskou dlažbu. Doufal, že svá slova naplní a vrátí se k němu. Byl vyděšený. Bál se, že ho Hela zradí a zabije. Doteď si neuvědomoval, jak moc toho arogantního blázna se sebedestruktivními sklony miluje.

-"Tony?" ozvalo se od výtahu. Tony sebou škubl a utíral si slzy.

-"Pane Bože, jsi zpátky! Co se stalo?!" vyjekl Steve, když si všiml Starka na podlaze. Tony se snažil vstát, ale vůbec se mu to nedařilo. Nakonec mu pomohl Steve a dovedl jej až k pohovce.