Touha po smrti || Frostiron

Skutečnost

-"Thor se neukázal?" zeptal se Loki strážce Bifrostu, Heimdala.

-"Ne, můj pane." odpověděl svým tajemně hlubokým hlasem. "Nikomu však neunikla vaše častá nepřítomnost, králi." dodal.

-"Co je jim do toho?" neovládl se. Uvědomil si, že tohle by Ódin nikdy neřekl.

-"Smrt královny vás jistě velice zasáhla. Nikdo vám nic nevyčítá, pane." udobřoval si svého krále Heimdal.

Loki si neustále v hlavě paranoidně vytvářel katastrofické scénáře. Stále nějak nemohl uvěřit tomu, že jeho nová magie, může ovlivnit smysly toho, jež vlastní jeden z kamenů nekonečna - kámen duší. Legendy kameny nekonečna opěvují, jako nejmocnější síly všech světů.

-"A kde je Thor teď?" pochodoval po Bifrostu netrpělivý Bůh. Heimdal pohlédl do hvězdného prostoru okolo a zasoustředil se na jedinou osobu.

-"Země." odpověděl jednoduše. "Je tam se skupinou pozemšťanů a někoho hledají." dodal.

-"Koho?" zkoušel strážce. Vlastně tak trochu zkoušel i své schopnosti.

-"Přítele, který zmizel již před dlouhou dobou, můj pane. Nedělají si příliš velké naděje, že by mohl být stále živ." odpověděl.

-"Už jej pohřbili?" vyptával se zvědavě.

-"Nevzdávají se, pane. Ti smrtelníci jsou nezlomní. Thor již stačil prohledat téměř všechny světy."

-"Téměř?" zvedl obočí zákeřný tvor vydávající se za krále všech králů.

-"Nikdo se neodváží do Helheimu." odvětil Heimdal.

"Nikdo? Kde jsem asi přišel k takové moci, ty tupý pozlacený osle." vysmál se mu v duchu a odkráčel ke svému koni a vrátil se zpět do Valhally.

Na Asgardu panoval klid a mír. Vše bylo tak, jak má být. Jediné, co Lokimu vadilo, bylo jeho nutné přetvařování a předstírání, že je Ódin. Zatím mu však nezbývalo nic jiného. Dokud byla jeho moc ohrožena Thorem, nemohl se ujmout trůnu jako on - Loki Laufeyson.

Navštívil svou komnatu, která od jeho 'smrti' nezměnila svou podobu. Vše zůstalo na svém místě. Přešel k obrovské knihovně, která navazovala na jeho pokoj. Při prohlížení všech těch knih si vzpomněl na Tonyho, který zrovna vařil oběd. Rozhodl se mu přinést jednu ze svých nejoblíbenějších knih, kterou přečetl nejméně desetkrát. Doufal, že se mu bude líbit a následně napsal na první prázdný list vzkaz s věnováním.

"Sentiment" ironicky nad sebou pronesl. Vzal knihu a vydal se do komnaty Ódina, kde nestrávil příliš mnoho času.

Po dvou hodinách plných utrpení se konečně vykradl z Valhally a po chvíli už zase stál před budovou, do které se chtěl vrátit, sotva se octl na Asgardu. Jeho podoba se navrátila a už to byl zase on, jen s ledabilým drdolem, který mu vytvořil Tony; a oblečený v teplácích a tričku, do čehož jej navlékla ta samá osoba.

-"Zdravím veličenstvo." pozdravil jej Anthony, který právě dokončoval přípravu jídla. "Dal byste si oběd?" zasmál se.

-"Dal." jednoduše odvětil a došel až k němu do kuchyně. "Něco pro tebe mám." ukázal mu knihu. Anthony nachystal jídlo na stůl a dar si převzal.

-"Otevři to, až budeš sám." řekl mu. Tony mu poděkoval a oba se dali do jídla.

***

-"Co je to za knížku?" zeptal se Tony. Byl zvědavý. Čtení jej nebavilo, tak doufal, že je to nějaká opravdu mimořádná kniha, která jej zaujme. Nebyl jako Loki, uzavřený, tichý, melancholický a intelektuální. Anthony byl divoký, jeho myšlenky pálil po ostatních bez toho, aniž by si nejdříve rozmyslel, zda jsou jeho poznámky momentálně vhodné. Rád se bavil, rád byl středem pozornosti. Nevyjímaje jeho zálibu v alkoholu, který Loki nesnášel. Ten potřeboval mít vždy vše pod kontrolou, být plně při smyslech. A než potkal toho blázna z Midgardu, docela se mu to i dařilo.