Touha po smrti || Frostiron

Představy

*o týden později*

-"Jsou to muka. Vy lidi musíte mít příšerný život." konstatoval Bůh chaosu.

-"Je to jen nádobí." zasmál se Stark.

-"Nemyslím jen tuhle odpornou práci. Nikdy jsem nepracoval." odsekl. "Krom toho je tu spousta nevýhod lidského života, které výrazně převyšují nad výhodami." povýšeně promlouval. Anthony jen kroutil hlavou.

-"Když si zvykneš nemizet pokaždé, když narazíš na problém, tak to není tak zlý." narážel na něj.

-"Kašlu na to!" prskl Loki a odhodil talíř zpět do dřezu. Trpělivostí zrovna neoplýval.

-"Jsou to teprv dva dny." řekl Tony.

-"Co to má vůbec za význam?" nechápal rozčilený král chovající se jako malé dítě. "Proč nemůžu kouzlit, proč se musím oblékat tak stupidně...pozemsky, proč musím dělat tyhle věci?" hypnotizoval čokoládové oči jeho teď už spolubydlícího.

Anthony se posadil na linku a s chutí se zakousl do jablka. Pobaveně jej pozoroval. Připadal si, jakoby tu vězeň byl Loki a ne on. "Chci, abys věděl, jaké to je, být obyčejným člověkem. Aby sis uvědomil, koho doopravdy miluješ. A jestli vůbec." odpověděl.

-"Chceš mě odradit? Chceš, abych si to rozmyslel?" posměšně zvedl obočí zelenooký ďábel.

-"To je na tobě." odvětil s plnou pusou hnědooký. Loki si jej podezíravě prohlížel. Zrak nakonec ustálil na záři vycházející z Midgarďanova hrudníku.

-"Co je to?" zeptal se zvědavě. Tony se usmál. Líbila se mu jeho neustálá zvědavost. Bylo to až směšně lidské.

-"Obloukovej reaktor. To asi znát nebudeš." Lokiho tvář se mračila. Pokaždé, když něco nechápal a snažil se pochopit, se zamyšleně mračil.

-"Na co to je?" zeptal se.

-"Mám v hrudníku střepiny z rakety. Neustále se mi snaží dostat do srdce. Ten reaktor jim v tom brání." prsty poklepal na kulaté světlo.

-"Takže jsi na baterky?" zašklebil se Loki. Jeho uražená a naštvaná nálada, která panovala už pár dní, se měnila v hravou.

-"Tak nějak." zasmál se Stark. Nastalo ticho. Poněkud trapné ticho. Ani jeden nevěděl, co říct. Od jejich hádky před týdnem by se dalo napětí mezi nimi krájet.

-"Zítra vaříš oběd ty." přerušil ticho Stark a odešel do ložnice. Nedalo se to vydržet.

"Musím si s ním promluvit. Ale bylo by to furt to samý dokola." promlouval sám k sobě, když pochodoval od stěny ke stěně. Za dveřmi uslyšel hrát televizi. Neustále si připomínal, že Lokiho nemiluje, že se mu muži nelíbí. Něco ho ale k tomu vyšinutému a pochybnému vládci příšerně táhlo. Snažil se si namluvit, že to jen nedostatkem. Popravdě za půl roku měl sex jenom jednou, a to by si dřív nedokázal ani představit. Ale tak nějak tušil, že tím to není. Sváděl to na soucit, ale moc dobře věděl, že jej litovat nemusí, a že to ani nedělá. Pokaždé, když takhle rozmýšlel, si vybavil jejich nejintimnější chvíle. Ačkoliv jich moc nebylo, byli nezapomenutelné. Stark se hříšné myšlenky snažil zahnat, ale někdy se mu to zkrátka moc nedařilo. Byl rád, že už mu Loki nečte myšlenky. Nedopadlo by to moc dobře. Celý týden na sobě cítil jeho propalující pohledy, dychtivé a toužebné. To jej donutilo, aby se rozhodnul si s Lokim promluvit. Nechtělo se mu ale na něj dívat, nechtěl čelit tomu zklamání v jeho tváři.