Touha po smrti || Frostiron

Jak moc?

-"To nás jako nikdo neuvidí, když se tady motáme přímo před hlavním sídlem?" zeptal se Tony.

-"Pořád pochybuješ o mých schopnostech? Samozřejmě že nás nikdo nevidí." odsekl Loki.

Dlouhou dobu procházeli přírodu i obydlenou část Vanaheimu. Nikdo je ale neviděl, díky Lokiho kouzlům.

-"Maj tady aspoň pěkný baby?" neustále si dělal ze svého společníka legraci.
Loki na něj zaraženě hleděl a nebyl schopen reagovat. Po chvíli ze sebe vysoukal sotva pár slov.

-"Ehm...eh...asi jo." odvrátil zrak a změnil téma.

Lokiho dobrá nálada byla rázem pryč. Starkova poznámka o těch ženách jej naštvala. Urazil se a chtěl se okamžitě vrátit zpět domů. Otočil svůj krok zpět k domovu a s Tonym se vůbec nebavil.

-"Co to sakra děláš?" vyjekl za ním Stark. Loki se neotáčel, ani nijak jinak nereagoval. Tony za ním pomalu už utíkal, protože Lokiho rychlým krokům nestíhal.

-"Slyšíš mě?!" zakřičel za ním. Odezvy se opět nedočkal.

-"Jestli chceš jít, FAJN! Jdi si! Já tu zůstávám. Já se o sebe můžu postarat sám!" zastavil se a křičel po Bohu, který se mu vzdaloval. "Nechápu, co ti zas je, ty idiote!" Loki se zastavil a zaťal pěsti. Byl vzteky bez sebe.

-"Zopakuj to..." procedil skrz zatnuté zuby.

-"Že se o sebe dokážu postarat sám." klesl na hlase a ruce se mu začaly třást. Věděl, že tentokrát překročil hranici.

-"To potom." Bůh chaosu se otočil tváří v tvář oběti. Vražedným pohledem skenoval Starka od hlavy až k patě. Vypadal jako šelma na lovu, která tiše pozoruje svou kořist.

-"Loki....promiň. Já vím, že..." chtěl se omluvit. Temný Bůh však zmizel a znovu se objevil těsně před ním.

-"To potom." zašeptal mu do tváře. Jeho hlas byl jako vraždící stroj a slova byla jako jed. Anthony se nezmohl ani na slovo.

-"Bojíš se?" přiblížil se na pouhé milimetry. Anthony strnul hrůzou a zavřel oči. Nemohl se dívat do těch ďábelsky rudých očí, které vypadaly, jako by žíznily po krvi.

-"Už dlouho jsem byl hodnej, že?" naklonil se k vyděšenému Tonymu.

-"Prosím..." zašeptal Tony tak tiše, že to Bůh v jeho těsné blízkosti sotva slyšel.

-"Co jsi říkal?" Loki ho stále trýznil.

-"Prosím." přidal na hlase a konečně otevřel oči. Byly tak vyděšené a plné slaných slz. "Já to tak nemyslel...." vzlykal. "Jen jsem nechápal, proč jsi se urazil."

Loki jej pozoroval a snažil se uspořádat své myšlenky. Pomalu mu docházelo, že to Anthony nemyslel nijak zle a že to byla pouze legrace.

-"Omluva se přijímá." pronesl chladně ke Starkovy a pomalu se vydali domů. Celou cestu nikdo z nich nepromluvil.

"Bože, to je trapný!" nadával si Stark. "Pořád fňukáš jak malá holka!" Loki jeho myšlenky slyšel a neubránil se tichému smíchu, který však Tony nepostřehl. "Seber se a konečně mu ukaž, kdo je Iron Man!" pokračoval. Lokimu úsměv strnul na tváři. Všechny zlé myšlenky však zahnal, když konečně došli k budově, které teď říkali domov.

Tony se hned po příchodu sebral a bez jediného slova se zavřel v koupelně. Po horké sprše; ve které byl alespoň hodinu, si opět stoupnul pouze s ručníkem okolo pasu před zrcadlo ,a jak už měl ve zvyku; vedl mlčky sám se sebou rozhovor. Z úvahy jej však vyrušilo tiché zaklepání na dveře. Neodpověděl. Po krátké chvíli nakonec Loki vešel dovnitř. Tony zůstal stát před zrcadlem a hleděl sám na sebe, toho druhého se snažil ignorovat. Zelenooký Bůh však neztrácel naději a stoupl si za něj do těsné blízkosti. Chytil Tonyho za paže a políbil jej na jeho nahé rameno.