Touha po smrti || Frostiron

Odpovědi

-"Ty!? Ty se mnou? Chceš vést se mnou konverzaci? Promiň, ale nemyslím si, že zrovna my dva si máme co říct." zachraptěl Stark. Byl naprosto zubožený.

-"Asi jsem to měl zkusit jinak, co?" pohlédl Starkovi do očí. V jeho zelených očích se blyštila naděj.
************************************

Tonymu se vlily slzy do očí. Ta nevědomost jej doháněla k šílenství. Tvář vložil do dlaní. Nechtěl se ponižovat víc, než už za celý půlrok ponížen byl.

-"Proč já?" vzlykal do dlaní. Loki chvíli mlčel.

-"Jsi jiný než ostatní z té tvé povedené partičky." pronesl s klidem. Anthony k němu zvedl tvář. Bůh měl na sobě opět jeho typický kožený oblek a jeho vlasy byly zase uhlazeny dozadu, vypadal ďábelsky.

-"Vždyť je ani neznáš."

-"Znám tebe...a to mi stačí." odvětil.

-"Co je na mě tak zvláštního? Proč tak nenávidíš zrovna mě?" po tvářích se mu neustále kutálely slané slzy.

-"Neřekl jsem, že tě nenávidím." poznamenal Bůh. "Jen jsi mi připomínal mě samotného."

Stark na Lokiho nechápavě zíral...

-"Nejsi jako ostatní Midgarďani...jsi někdo víc..." Lokimu docházela slova. To se mu nikdy předtím nestalo.

-"A to ti přišlo nejvhodnější mě mučit a udělat ze mě chodící mrtvolu?" zvýšil hlas Stark. Hlava se mu točila, nevěděl, co se děje. "Co sis myslel?"

-"Nemyslel." sklonil se k zoufalému Tonymu a chytil ho za límec. "Když tě vidím, nemůžu myslet!" zasupěl mu v těsné blízkosti do tváře.

Stark znervózněl, začal rychle dýchat. Lokiho chování je nevyzpytatelné, nevěděl, co od něj může čekat.

-"Proč jsi to dělal? Zničil jsi mě..." zašeptal Tony a zavřel oči.

-"Já vím...a věř, že takhle jsem to nechtěl." překvapil jej. Anthony otevřel oči a nevěřícně hleděl do těch jeho zářivých a zmatených. "Myslel...chtěl jsem vědět, jestli..."

-"Co!?" přerušil Lokiho zmatené vysvětlování. "Chtěl jsi vědět, co vydržím!? Jestli jsem hoden tvé velkoleposti!?" odsekl Stark a znovu se rozplakal. "Podívej se na mě. Stala se ze mě ufňukaná holka." zasmál se do pláče. Lokiho to též rozesmálo, ale měl jej na svědomí, a to si moc dobře uvědomoval.

-"Můžu za to já..." zašeptal Loki.

-"Jo, můžeš...." odmlčel se. "Řekl jsi, že po New Yorku a našem rozhovoru jsem ti uvízl v paměti...zrovna já. Co teda chceš? Kdo jsi? Co cítíš, když ne nenávist." snažil se z něj dostat odpověď, kterou chtěl získat od samého začátku.

Loki na něj zůstal zírat. Stark jej dostal do kouta. Nebyl mu ale schopen odpovědět. Pustil ho a opět se posadil na gauč. Koukal ven z okna a odmítal se podívat zpět na Starka, jehož propalující zrak na sobě cítil.

-"Až mi budeš chtít odpovědět, budu v ložnici." dodal chladně a odešel.

Jakoby si najednou vyměnili role. Loki zůstal nehybně sedět jako opařený a Tony na chvíli zastal tu dominantní roli, i když si to neužíval. Za dobu strávenou zde (vlastně doteď nevěděl, kde je), se změnil. Dříve by si svou nadřazenost užíval, ale Loki a vše co mu dělal, jej změnilo. Nehledě na fyzická zranění, byl emočně labilní, citlivý a měl výrazně nižší sebevědomí. Své sarkastické poznámky si ale nemohl odpustit. Měl by je i na smrtelné posteli.

***

Loki chtěl se vším skončit. Chtěl Starkovi říct důvod jeho přítomnosti. Neměl na to ale odvahu. V jednom měl ale Tony pravdu...chtěl vědět co vydrží a jestli je opravdu tak výjimečný, jak si Bůh lsti myslel. Dneším ránem mu to potvrdil. Loki si jím byl naprosto jistý. Nakonec přišel na způsob, kterým mu to říct.