Touha po smrti || Frostiron

Vyber si

*Loki ležel na kamenné zemi. Je mrtvý? Z nosu mu tekla krev, taktéž i z rozbitého rtu a obočí. Byl tam sám. Po malé chvíli se ale pohnul. Bolel jej každý pohyb. Pomalu vstal a rozhlížel se kolem sebe. Nikde nikdo. Jenom temná obloha, obrovské černé skály a hustý dým. Byl sám. Bůh si oddechnul a dokulhal ke svému žezlu. Rychle ho zvedl a zmizel.*

Tony se rázem vzbudil a rychle se zvedl z postele. Vzbudila jej hlasitá rána z obýváku. Podíval se na budík, který ukazoval jednu hodinu po půlnoci a rozběhl se do místnosti, ze které hluk vycházel. Když dorazil do obývacího pokoje, uviděl Lokiho sotva se držíc na nohou a opírat se malou skříň.

-"Bože, co se ti stalo?!" doběhl k němu a pomohl mu dojít k pohovce, kde zraněného Boha položil.

-"Menší neshoda s obry." uchechtnul se Bůh. Bolestí ale křivil obličej a držel svůj bok. Anthony se snažil dostat k ráně, která dost silně krvácela.

-"Jak se sakra ty tvoje hadry rozepínaj?!" vztekal se, když si nevěděl rady s jeho koženým zelenočerným oblekem. Loki se i v té bolesti dobře bavil a po krátké chvíli přestal Tonyho trápit a nechal vrchní díl jeho oblečení zmizet.

-"Potřebuješ šití." mračil se Anthony, když viděl Lokiho velkou sečnou ránu po celé délce jeho šikmého břišního svalstva. Loki se smál.

-"Přijde ti to k smíchu?!" naštval se.

-"Ty mi přijdeš k smíchu." stále se smál zabořený v polštářích. "Ještě před měsícem jsem tě uzdravil pouhým lusknutím prstů a dokonce se mi podařilo dostat tě ze světa mrtvých..... Tak mi pověz, nad čím tady vůbec přemýšlíš." Anthony svěsil ramena, když mu došlo, že vlastně o nic nejde. Hodil po něm polštář a posadil se vedle něj.

-"Mohl ses dát dohromady tam, odkud jsi přišel a nemusel jsi mě tak vyděsit." odsekl.

-"Nebuď drzý." usmál se král. Po jeho ráně už nezbyla ani stopa. Přisedl si blíže ke Starkovi, který jen těžko ignoroval to božské (doslova) polonahé tělo vedle něj. Chytil Tonyho za bradu a přiměl jej, aby se na něj podíval.

-"Nejsem drzej." odpověděl.

-"Vždy musíš mít poslední slovo." zabručel mu tiše do tváře.

-"To si piš, že jo. Proto bys mě měl už konečně umlčet." To měl polonahý Bůh taky v plánu a přitáhl si ukecaného Starka do vášnivého polibku.

-"Nesnáším...to tvé... neustálé... žvanění." mumlal do polibků.

-"Můžeš si za to sám." na chvíli se odtáhnul a zadíval se do těch očí, které před ním stále skrývaly děsivá tajemství.

-"Takže i za toto můžu já?" usmál se Loki.

-"Jak už jsem řekl, můžeš za všechno." odpověděl. "Vůbec se mi nevěnuješ." konstatoval s šibalským úsměvem na rtech.