Oppugno✔️ Complete

22.Kapitola

Hermiona

Nevím, jestli se mi líbily ty pohledy pár lidí, které jsem potkala, ale nevadily mi. Občas jsem slyšela, Kdo to je? nebo To je Hermiona? a vždy jsem se usmála. Bylo hezké alespoň na chvíli utéct od svého zaběhnutého obrazu mě samotné. Čím víc jsem se blížila k těm schodům, tím víc jsem byla nervóznější, ale také jsem se těšila, chtěla jsem zjistit, kdo to je, a jestli má ten člověk platinové vlasy.

Když jsem ale vyšla na okraj schodů, byla jsem zklamaná. Nikdo s platinovými vlasy tam nebyl. Úplně dole pod schody, před ostatními lidmi, kteří se na mě také dívali, stál kluk s černými vlasy.

Pomalu jsem sešla schody a zastavila se před ním, musel to být on, kdo na mě čekal, protože se mi uklonil a podal mi ruku. Bylo trochu znepokojivé, že ještě nic neřekl, ale bylo to jedno, můj plán se nezměnil, odžiju si uvítací ceremoniál a pak půjdu do pokoje.

„Hermiono!" zavolala na mě Ginny z vchodu do Velké síně, zamávala mi a já obrátila oči na svého společníka. Měl černou masku stejně jako já, černé sako i kravatu, jen košili měl tmavě zelenou jako moje šaty. Musel být tedy ze Zmijozelu.

„Jsi ze Zmijozelu?" zeptala jsem se a on přikývl. Teď jsem si uvědomila, že se mi za celou dobu nepodíval do očí. Jen když jsem scházela ze schodů a na tu dálku měl snad modré oči.

Prošli jsme uličkou mezi studenty a postavili jsme se k ostatním. Všechny ročníky měli vlastní určený tanec a potom jsem mohla odejít. Čekala jsem kdy dorazí Ron, ale zatím jsem ho nikde neviděla. Bude naštvaný, až mě uvidí s někým jiným? Chtěla jsem se Ginny zeptat, jestli o něm něco neví, jenže zrovna v té chvíli začala hrát hudba a můj společník mě vzal jemně kolem pasu a já na všechny starosti zapomněla. Snažila jsem se zjistit jaký obličej se skrývá pod maskou, ale prostě to nešlo. Viděla jsem ho tu už někdy? Určitě ano, když to byl student jako já.

„Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se, ale on se tvářil, jako kdybych nic neřekla. Naštvalo mě to ještě víc a zastavila jsem se na místě.

„Nebudu tančit s někým, kdo se mnou nehodlá mluvit," řekla jsem rázně, jeho oči se na mě poprvé upřeně zadívaly a mě okamžitě došlo, kdo se ukrývá pod maskou.

„Nedělej hlouposti," zaprosil a já stále nebyla schopná slova. Stála jsem na místě a nemohla tomu uvěřit.

„Hermiono, pohni se, proboha," naléhal, já mu vložila ruku zpět do jeho a znovu jsme začali tančit.

„Tohle se mi zdá. Je to jen sen, že ano?" vysoukala jsem ze sebe a bouřkové oči mého společníka nepřestávaly bloudit po mém obličeji.

„Umíš si představit, co vše riskuji, když tu jsem? Hlavně tvé bezpečí," řekl a víc stiskl ruku, ve které držel tu mou.

„Draco, proč si mě donutil zapomenout?" zeptala jsem se a jeho obočí se nakrčilo.

„Musel jsem, když si nic nevěděla, nic ti nehrozilo. Celá škola ví, že jsem Smrtijed, co by udělali s dívkou, kterou..." zarazil se a podíval se mi do očí.

„Ale Draco, nikdo to neví! Rona zastavil Brumbál hned ve věži. Nikdo kromě pár lidí o tom netuší," řekla jsem a on se podíval kolem.

„Vrať mi mé vzpomínky."

„Určitě si na to chceš vzpomenout? Nezasloužím si tě," zeptal se mě okamžitě a teď jsem to byla já, kdo se zamračil.

„Tak podívej! Vzal si mi něco, co je moje, mám jen všechny tvé obrázky a to, co mi řekla Ginny. Vrať mi to, cos mi vzal a, proboha, odkouzli tu si černou barvu," vysypala jsem na něj a znovu jsem se zastavila. Chvíli se na mě díval a já zhluboka vdechovala vzduch. Pak se náhle svět zastavil, aby se hned na to mohl znovu rozběhnout, Draco mi položil ruce na tvář a políbil mě.

Celý sál pro nás utichl a já slyšela jen jeho tichá slova, která řekl předtím, než se mi vrátilo vše, co jsem zapomněla.

„Miluji tě."