Oppugno✔️ Complete

27.Kapitola

Draco

To, co Voldemort vytvořil na své tváři, se jen s velkou dávkou představivosti dalo považovat za úsměv, a přesto to úsměv byl.

„Pane?" oslovil ho můj otec a Voldemort se k němu otočil. Vypadal při tom tak zvláštně, jako... jako kdyby mu někdo podstrčil velmi silný nápoj lásky a on teď musel milovat celý svět.

Voldemort se jen na otce usmál a položil mu ruku na rameno. Na tváři měl pořád ten děsivý úsměv a mě se chtělo rozesmát.

„Draco, ty se usmíváš?" řekla Hermiona překvapeně a já se k ní sklonil.

„Když on vypadá vtipně, no uznej sama," odpověděl jsem jí a ona se na něj skrz naše patrony znovu podívala. Bellatrix, moje teta, se na svého pána dívala s otevřenou pusou. Zřejmě nevěděla, co má dělat.

„Můj pane," oslovila ho váhavě a on se k ní otočil. V tu chvíli vypadala, že se snad rozbrečí, a beze slova se přemístila bůh ví kam.

V tu samou chvíli patroni zmizeli a já schoval Hermionu ve své náruči.

„Draco!" zakřičela má matka, ale neodvážila se pohnout z místa. I otec se na nás díval a já viděl, jak svírá svou hůlku, ani on se ale k ničemu neodvážil.

„Draco," oslovil mě Voldemort. Natáhl ke mně ruku, abych se postavil, ale já nechtěl opustit Hermionu.

„Draco! Okamžitě vstaň!" přikázal mi otec a já se podíval na matku, přikývla a já poslechl, ale Hermionu jsem vyzvedl vedle sebe a schoval ji za svá záda.

„Pane," kývl jsem opatrně hlavou a Voldemort se usmál ještě víc. Trochu jsem sebou trhl, když k nám udělal několik kroků, ale zdál se být tak neškodný, že jsem zůstal stát na místě. Jeho pohled se přesunul na Hermionu.

„Kdopak je ta krásná dívka?" zeptal se a já skoro vyprskl smíchy. Ať to bylo, jak chtělo, tohle bylo prostě směšné.

„Jsem Hermiona Grangerová," promluvila k mému překvapení sama Hermiona a Voldemort se znovu usmál.

„Je děsivější než dřív," zašeptala mi Hermiona a postavila se vedle mě. Její ruku jsem ale odmítl pustit. Voldemortovy oči se podívaly níž na naše spojené ruce a já pro jistotu polkl.

„Patříte k sobě," řekl, ale jako otázka to neznělo.

„To je úžasné! Mladá láska!" vykřikl najednou, až jsme sebou všichni trhli, a já se podíval na matku a otce. Stali tam a ani se nepohnuli, jen jejich oči se hýbaly, jak se dívali jeden na druhého, pak na nás a na Voldemorta.

„Luciusi, nejsi šťastný, že si tvůj syn vybral tak krásnou dívku?" zeptal se ten bláznivý černokněžník a přešel k otci, kterého vzal kolem ramen. Moje matka vyjekla a Hermiona se vedle mě tiše zasmála.

„Můj pane, ale ona... Ona není čistokrevná," koktal otec a Voldemort nesouhlasně mlaskl. Opravdu to udělal?

„A komu na tom záleží? Milují se, cožpak to nevidíš?" protestoval Voldemort a já otevřel pusu. I matka teď vykulila oči.

„On se pomátl," zašeptala Hermiona a Voldemort k ní střelil pohledem. Už jsem se bál, co přijde, tohle celé mohla být přeci jen hra, ale on se znovu usmál a doslova k nám přitančil, až se za ním jeho plášť rozevlál, a vytrhl mi Hermionu z ruky.

Chtěl jsem protestovat, ale pak jsem si to raději rozmyslel.

„Ty jsi ta chytrá čarodějka mudlovského původu, že ano?" zeptal se jí a Hermiona slabě přikyvovala.

„Měj se ním trpělivost, je to někdy paličák," řekl tiše a kývl hlavou ke mně. No to byl vrchol, co se to s ním stalo? Tohle jsem nedokázal pochopit... mohl za to snad ten jednorožec?

„Pane, rádi bychom odešli zpět do školy," řekl jsem a Voldemort se na mě podíval, vlastně se na mě teď dívali všichni. No co, musel jsem to zkusit.

„Ale beze všeho, Draco, běžte a pozdravujte ode mě ředitele."

Tohle se mi prostě muselo zdát.

„Ehm, jistě," odpověděl jsem mu, vzal jsem Hermionu za ruku a tím si ji k sobě přitáhl.

„Odveď měodtud," zašeptala mi a já ji s největší radostí poslechl.

♡♡♡
Ahojky tak jak se máte? Co říkáte na nového Voldemorta?
Představte si Zlatoslava Lockharta když si sám vymazal paměť nebo Rona, když snědl tu bonbonieru s nápojem lásky. Tak takhle nějak vypadal Voldemort:D

Mějte se krásně:)
Beatrisie Rosseau
♡♡♡