Oppugno✔️ Complete

4.Kapitola

Hermiona

Vážně mi teď řekl, že se mýlím? Že všichni Zmijozelští nejsou stejní? To se někde praštil do hlavy, že mi to přišel vysvětlit?

„Ach, tady jsi, Hermiono," vynořila se zpoza rohu Ginny a zamířila rovnou ke mně.

„Je mi to tolik líto, Malfoy je blbec. Vůbec se tím netrap," konejšila mě, když mě objala.

„No víš... Nebyl to Malfoy, ale Pansy," zamumlala jsem do jejího ramene a ona se ode mě prudce odtáhla.

„Cože? Jak to víš?" zeptala se a zkoumala můj obličej.

„Byl tady a říkal to," špitla jsem a začala jsem zkoumat svůj zmuchlaný kapesník v rukách.

„Hermiono, vážně tomu věříš?" řekla Ginny skepticky a já se na ní podívala. Obočí měla stažené jako profesorka McGonagallová, když kárá nějakého studenta. Pravda, tu možnost, že mi lhal, jsem nezvážila, ale proč by to dělal? Obyčejně se spíš takovými věcmi chlubí, než aby se to snažil vysvětlit.

„Jo, asi máš pravdu. Je to Malfoy," přikývla jsem nakonec a obě jsme zamířily do společenské místnosti. Zítra začíná vyučování a já toho mám nějak víc než obvykle. Když jsme prošly portrétem buclaté dámy, narazily jsme na kluky, kteří se o něčem zapáleně bavili.

„Hermiono, v pohodě?" zeptal se Harry, já přikývla a sedla jsem si na sedačku.

„Dáme mu tam dávivé dortíčky, to nepozná." navrhoval George a Fred přikyvoval.

„Není blbej," vložil se do toho Ron a dvojčata se zamračila.

„Zítra máme se Zmijozelem lektvary, co mu nechat vybuchnout kotlík do obličeje?" navrhl Harry a mně v tu chvíli došlo, o čem se baví. Chtějí se pomstít Malfoyovi.

„Neměli byste dělat nic, akorát všechno zhoršíte," podotkla jsem a všichni se na mě podívali výrazem Tys naprosto zešílela?

„Jak jako zhoršíme? Nechal ti do obličeje vybuchnout puding a ke všemu je to Malfoy," probral se Ron a já byla vděčná že šla Ginny spát.

„A to se chcete snížit na jeho úroveň? Dělejte si, co chcete, já jdu spát," řekla jsem a vyšla po schodech do dívčí ložnice. Nešlo mi o to, aby nebyli jako on, ale spíš o to, že jsem mu z nějakého důvodu věřila, že to byla Pansy, a plánovala jsem svou vlastní pomstu.

V pracovně profesora Brumbála

„Je mi líto, Luciusi, ale opravdu nevyhodím studentku jen kvůli tomu, že si to přejete," řekl klidně starý muž s půlměsíčkovými brýlemi a laskavýma očima.

„Ale je to velice důležité!" protestoval jeho návštěvník s dlouhými blond vlasy. Lucius Malfoy nervózně přecházel po ředitelně a v ruce div nerozdrtil vycházkovou hůl, ve které byla skryta jeho hůlka.

„To je sice hezké, ale ani to mě nepřesvědčí o opaku mého rozhodnutí," řekl klidně ředitel sedící za svým stolem a ruce si sepnul pod bradou. Věděl, proč za ním otec Draca přišel, ale nehodlal se podvolit jeho rozkazům.

„Najdu způsob, jak svého syna ochránit!" řekl naštvaně Lucius a ředitel se jen mile usmál.

„Co když nechce být ochráněn?" zeptal se sametovým hlasem a zvedl se od svého stolu. Přešel až těsně před platinového blonďáka a podíval se mu do očí.

„Ne všechny věštby se splní, Luciusi," řekl mu klidně, ale Lucius se rozzuřil ještě víc. Naklonil se k němu blíž a hleděl mu zamračeně do staré, moudré tváře.

„To nehodlám riskovat," zavrčel a zmizel z jeho pracovny.

Ředitel Bradavické školy se odebral znovu za svůj stůl a vzal si mezi prsty jednu lékořici.

„To se ještě uvidí, Luciusi," usmál se a strčil si bonbón do pusy. On sám byl zvědavý, či jedna věštba svede dva zcela odlišné životy dohromady. Osobně zastával názor, že by to mladému Malfoyovi velice prospělo, ale rozhodl se nechat to osudu a být tichý divák.

Pozdě v noci v Nebelvírské společenské místnosti

„Musíme ji od něj držet co nejdál!" rozčiloval se Ron a přecházel před krbem jako lev v kleci. Měl tu hnědookou dívku rád a znění té věštby se mu ani trochu nelíbilo.

„Rone, už ti to řekla tvoje matka, tak se do toho vlož ty! Máš ji rád a když se zamiluje do tebe, nebude mít Malfoy šanci!" napomínal ho Harry a Ginny se vedle něj tiše zasmála.

„Co?" zeptal se její černovlasý přítel.

„Ron to nikdy neudělá, je to srab," smála se a Ron se zastavil, aby se na ní mohl podívat.

„Tobě se to říká! Ty máš Harryho!" vykřikl a na oba ukázal prstem.

Všichni tři, společně s Fredem a Georgem, měli tajemství. Hermioně sice řekli pravdu o tom, že letěli autem, ale neřekli jí pravý důvod jejich zdržení. Dostávali totiž rady, jak udržet chytrou čarodějku od, podle nich, zlého Zmijozelského prince.

O jejich plánech věděli všichni Weasleyovi a někteříčlenové Fénixova řadu. Kdyby se totiž věštba vyplnila, znamenalo by to velkýproblém pro ubohou Hermionu. Všichni si totiž byli vědomi, že o té věštbě budevědět i Lucius Malfoy. A on nikdy nedovolí, aby se jeho syn zamiloval domudlovské šmejdky.