Kate Elise Phillipsová{HP}

Rozruch na Příčné

Probudila jsem se do krásného prosluněného rána. 

Oblékla jsem si župan a sešla dolů z mého pokoje v podkroví rovnou do jídelny. 

Tam seděla máma a četla si Denní Věštec. Mezitím začali naši 2 skřítkové na stůl pokládat jídlo.

 ,,Dobré ráno maminko.",, Dobré Katie. " Na snídani jsem si dala chleba s medem.

 Když jsem dojedla šla jsem se obléct a učesat. Na sebe jsem si oblékla riflové šortky a bílé tílko s krajkami. Udělala jsem si dva francouzské copy a vyrazila do mojí malinkaté koupelny ,kde jsem si udělala ranní hygienu.

 Sklouzla jsem se po zábradlí a seskočila dolů. ,, Tak pojď ty moje malá akrobatko." Zavedla mě ke krbu. ,,Jdi první mami" Mamka kývla hlavou a nabrala si ze květináče letax. Vstoupila do zelených plamenů a zřetelně vyslovila ,,PŘÍČNÁ ULICE!!" Zmizela

. Trochu jsem se bála ,ale adrenalin proudil mým celým tělem.

 Nabrala jsem hrstku letaxu a vstoupila jsem do zeleného ohně. Ještě ,že jsem si pamatovala z druhého dílu Harryho jak se mám přemístit letaxem. Vstoupila jsem do zelených plaménů a zakřičela jsem,,PŘÍČNÁ ULICE!"

 Všechna se začalo točit. Ruce jsem pevně přitiskla k tělu ,ale oči jsem jako blázen nechala otevřené. Plameny se rozestoupily a já ladně vykročila ven.

 Na to ,že jsem cestovala letaxem poprvé tak jsem do zvládla skvěle. Oprášila jsem se od sazí. S mamkou jsme se vydali do ruchu Příčné ulice.

 Byla magická. Všude bylo plno lidí. ,,Tak kam chceš jít jako první. Třeba k Ollivanderovi.",, Dobrá volba."

 Přišli jsme k starému obchůdku. Otevřeli jsme dveře. Nikdo tam nebyl.

 ,,Haló!" Zavolala mamka. Z ničeho nic se před námi objevil chlapík s rozježenými vlasy a modrýma očima. 

,,Á už jsem vás očekával paní Phillipsová. Kolem mě se začali hemžit metry a měřili mě.

 Pan Ollivander přede mě položil krabičku se slovy,, Jíml 13 palcová blána z dračího srdce."

 Máchla jsem s ní. S polic vyletěli některé hůlky. Leknutím jsem naskočila.,,Tu rozhodně ne." Hůlku mi přímo vytrhl z ruky. Máchl hůlkou a všechny hůlky se vrátili zpátky do regálů.

 Pak nám zmizel opět z dohledu. Chvilku tam byl zalezlej. Přibližně po 30 sekundách se zase vrátil s krabičkou v ruce.

 ,,Vinná réva 11,5 palcová , žíně Jednorožce."

 Chytla jsem ji do ruky najednou mnou projelo příjemné teplo a kolem mě začali poletovat zlaté jiskry. Bylo to magické.

 ,, Je vaše slečno Phillipsová bude to 10 galeónů."

Mamka mu podala požadovanou sumu a s pozdravem jsme odešli.

 Po asi 4 hodinách jsme měli vše nakoupeno.

 Ve Velkoprodejně Mžourov jsem si koupila menší sovičku béžové barvy s modrýma očima jako 2 safíry.  Pojmenovala jsem ji (je to holka) Abygail.

 Začalo nám kručet v břiše a tak jsme si řekli ,že se vydáme na oběd k Děravému kotli.

 Najednou jsem z dálky uslyšela křik. Obrovský křik. Mamka jelikož je bystrozorka se tam hned rozběhla. Následovala jsem jí , v mé malé taštičce zajištěnou nezjistitelným zvětšovacím kouzlem mi to hrkalo.

 Vyndala jsem z ní hůlku a pevně ji sevřela v ruce. V druhé ruce jsem držela Aby. 

 Měla jsem strach ,ale adrenalin který momentálně vířil celým mým tělem mě popoháněl dál. Při běhu jsem pustila ven Aby a řekla ať lítá pořád nademnou.

 Klec jsem urychleně hodila do kabelky. 

Doběhla jsem k místu kde byl slyšet obrovský křik. Byli tam smrtijedi.

 Očima jsem těkala po davu a hledala jedinou osobu mojí maminku. Na zádech jsem cítila studený pot. Uviděla jsem ji. Uf. Ale ne. Mířil na ni nějaký smrtijed. 

Svět se mi zpomalil. Můj zrak ,ale jen mířil na smrtijeda který začal křičet. ,,AVADA!"

 Nedostihl to doříct ,protože jsem na něho zakřičela ,,PERCIFICUS TOTALUM!" Podařilo se to. To jsem vážně nečekala.¨

 Naštěstí si přes křik nikdo nevšiml ,že odpadl jeden smrtijed.

 Začala jsem tančit svůj taneček štěstí. 

Pak jsem ,ale uslyšela křik ,který překřičel všechny ostatní. 

Otočila jsem se za křikem.

  Viděla jsem něco co jsem ani vidět neměla. Mamka ležela na zemi a křičela bolestí. Přesně jsem věděla co je to za kletbu. Cruciatus. Musím něco udělat.

 Už jsem chtěla zakřičet Expelliarmus. Když v tom mě chytili čtyři ruky a začali mě odtahovat dál od středu děje. 

Začala jsem se svíjet tak ,aby jsem se vymanila z jejich sevření. Nepovedlo se to. Když už jsem byli dost daleko ,otočili mě tak abych na ně viděla. Bohužel ,ale jejich sevření nepovolilo.

 Před sebou jsem uviděla dva chlapce ve věku přibližně jako já. První měl vlasy do půli ramen a měl bouřkově šedé oči. Druhý měl černé vlasy rozcuchané vlasy na všechny strany a oříškové oči. ,,Ahoj,"řekli oba najednou. Hned jsem na ně vypálila.

 ,,Puste mě prosím. Je tam moje maminka. Musím ji zachránit zachvilku jí tam asi už umučí. Prosím." Brečela jsem. Nestyděla jsem se za to. Každý by určitě plakal kdyby jeho milovaná osoba byla ve smrtelném nebezpečí. 

Kluci se na sebe podívali. Vypadalo to ,že si spolu rozumí i beze slov. 

,,Víš vím jaké to je když tvoji rodiče jsou ve smrtelném nebezpečí i moji rodiče jsou ve smrtelném nebezpečí ,protože jsou taky jako tvoje máma bystrozoři ,ale musíš pochopit ,že kdyby jsi na toho smrtijeda použila kouzlo. Mimochodem na to ,že jsi asi stejně stará jako já tak jsi velká čarodějka ,když jsi zvládla použít perfektně to kouzlo." Trochu jsem zčervenala.

 ,,No kdyby jsi na tu smrtijeda použila nějaké kouzlo. Všimla by si toho a zachvilku by tě zabili a neboj moji rodiče tvoji mámu zachrání." Dokončil svůj monolog kluk s rozcuchanými vlasy.

 Už jsem jen trochu pofňukávala. ,,Děkuji." Řekla jsem potichu. Na víc slov jsem se nezmohla. Ani jsem si nevšimla ,že mě už nedrží. 

Obejmula jsem je. Oba. 

Ze začátku to asi nečekali ,ale zachvilku sem cítila jak se jejich ruce obmotali kolem mého pasu. Teď jsem se v jejich objetí cítila v bezpečí. Když jsme se od sebe odtrhli zeptala jsem se jich

,, Jak se vlastně jmenujete??" Kluci se na mě usmáli. První kluk se dlouhými vlasy po ramena se mi představil jako Sirius Black a ten druhý kluk jako James Potter.

 Já je potkala! Jupí!

 ,,A ty se jmenuješ jak?" Zeptal se mě Sirius. 

,,Jo jasně, Kate Phillipsová toť jméno mé." Řekla jsem a udělala pukrle. 

Kluci se i se mnou začali smát.

 ,, Co teď??" Zeptala jsem se jich.

 ,,To upřímě vůbec nevím." Řekl James. Najednou se na obloze objevilo znamení zla.

 ,,Smrtijedi jsou pryč. " Řekl vážně Sirius.

 ,,Hmmm tak zkusíme najít cestu zpět. Mám pocit ,že vím kudy jít."Po 20 min. jsme konečně došli na Příčnou.

Na tuhle kapitolku jsem docela pyšná. Konečně se Kate potkala s klukama. Co říkate na Aby? Myslíte ,že mamka bude v pořádku? Jo ti kteří nejsou tolik vnímaví tak kapitola je zase trošku delší.😃 Snad se nenudíte tak jak já. Právě poslouchám politické řeči babičky a taťky.

Vaše unuděná Natali❤️