Kate Elise Phillipsová{HP}

Jde se nakupovat!

Začni psát svůj příběh

,,Takže dámy! Jde se nakupovat!" Zakřičela jsem nahlas. Několik lidí se na mě i otočilo a nechápavě kroutilo hlavou. No co. Tak jsem trochu hlučnější. Společně s Mellisou ,Kristin A Lily. Ano i s Lily jsme šli do Prasinek nakupovat. S Lily jsme se začali bavit včera. Omluvila se mi a přiznala ,že JÁ za nic NEMŮŽU. Po dlouhém zvažování....fajn tak asi po dvaceti sekundách jsem omluvu přijala a teď jdeme zasněženou cestou do Prasinek. Museli jsme sehnat nějaké ty šaty na ples. Chtěla jsem jak před Jamesem tak i před našemi návštěvníky z jiných zemí uchvátit mími šaty.,,Holky znám jeden super obchod! Jdem tam?" Popravdě jsem vůbec nevěděla jaký obchod Kristin myslí ,ale co už. Aspoň nebudeme nakupovat jako všichni u Madame Malcinové ,která v Prasinkách jednu pobočku má. Kristin nás zavedla do jedné postraní uličky. Došli jsme ke dveřím zelené barvy a nad dveřmi vysel stejně zelený nápis Kaunis. Neměla jsem páru co to znamená ,ale nijak zvlášť jsem nad tím nepřemýšlela a vstoupila dovnitř.,,Wow." To bylo jediné na co jsem se zmohla. Salón ve kterám jsme se nacházeli byl nádherný.,,Přiběhla k nám nějaká slečna ,která vypadala opravdu nádherně.,,Kristin! Zlatíčko moje. Konečně tě zase vydím." Zvolala nadšeně. Až teď jsem si všimla ,že slečna je asi z části víla. Měla zářivě stříbrné vlasy a oceánově modré oči. Její tvář zdobil široký usměv a na sobě měla světle filové šaty ,které sice byli jednoduchá ,ale jí neskutečně slušeli.,,I já tě ráda vidím. V Bradavicích se chystá ples." Oznámila Kristin a ušklíbla se.,,To je báječné! Tak jdeme vám vybrat šaty!"  Víla  se zastavila v pohybu.,,Jsem to ,ale hloupá já se vám nepředstavila jmenuji se Kaunis Annala. Pocházím z Finska a mám několik poboček po celé Evropě a několik dokonce i v Americe a Asii. Za dva roky se chystám otevřít další pobočku asi v Egyptě. Proto je tu tolik národností. Všechny dveře ,kterými sem vstoupíte vedou sem." Podívala jsem se po salonu a ano. Šlo vidět ,že je tu spousta národností.,,Kařdý náš zaměstnanec musí mluvit nejméně třemi jazyky." Kaunis si postupně s námi postřásla rukou. Každou z nás si prohlédla a šla nám vybrat šaty. Mně vybrala asi nejvíce. Každá jsme si zalezli do kabinky. Jako první šaty jsem si oblékla velmi honosné růžové šaty ve kterých jsem si připadala jak nějaká Barbie. Šla jsem se v nich ukázat holkám ty mi je okamžitě zamítly. Totiž podle Mellisiných slov jsem v nich vypadlala jako cukrová vata.,,Jako druhé šaty byli žluté se zlatými ornamenty. V těch sem zase podle Lis vypadala jako žloutek. Vyzkoušela jsem si asi čtyři další šaty až mi konečně holky  společně s Kaunis jedny šaty schválily. Byli tmavě modré bez ramínek a se stříbrnými třpytkami. Sukni měli hezky nařasenou a připadala jsem si v nich jak princezna. 

K tomu všemu jsme vybrali  bílé boty na podpatku se stříbrnou květinou.

Dále jsme se s holkama zhodli ,že k tomu pak ještě dáme nějaké šperky ve sříbrné barvě. Asi jsme tam strávili další dvě hodiny než jsme všechny měli nakoupeno. Konečně jsme se s pnými taškami vraceli zasněženou cestou směrem k hradu. Cestou jsme se samozřejmě nezapomněli stavit v Medovém ráji ,kde jsem si nakoupila zásoby sladkého na další měsíc. Když jsme došli do pokoje unaveně jsem se svalila na postel a usla. Jednoduše jsem se ponořila do sladkého spánku a vůbec mě netrápilo ,že propásnu večeři.

Pomalu jsem se začala probouzet. Parkrát jsem zamrkala očima.,,Ááá!ů Spadla jsme z postele.,,Proč mi to děláš?" Lis mi totiž dala svoji hlavu těsně nad moji a já se tak lekla ,že jsem spadla.,,Spala si nějak dlouho. Tak jsem kontrolovala jestli ještě dýcháš.",,U merlinových vousů ty seš hloupá." Musela jsem se usmát naj její strachem.,,Kolik je hodin?",,No je pondělí a je půl osmé ráno.,,Co tolik?!",,To jsi mě nemohla vzbudit dřív? Vždyť v devět začína přeměňování!",,Neboj James ti posílá snídani a máme Péči o kouzelné tvory." Dořekla a dala mi do rukou talíř s lívancemi ,které byli polité čokoládou a dozdobeny jahody ,borůvkami a malinami.,,To je servis!" V klidu  jsem dojedla ,oblékla se a vyrazila na Péči o kouzelné tvory. 

Stála jsem před Hagridovou hájenkou a čekala až přijde náš profesor Kettleburn. Totiž profesorka Tenkozobcová odešla do důchodu a jediné co po nív Bradavicích zůstalo byl její vnuk ,který právě byl v Havraspáru a navštěvoval už 3. ročník. A abych pravdu řekla myslím ,že náš nový profesor tu dlouho nevydrží.,,Dobrý den děti!" Konečně je tady.,,Moc se omlouvám za mé zpoždění. Dnes se podíváme na tlustobřicha." Dořekl nadšeně a vedl nás někam do lesa. Před námi stál buculatý pták s načechraným peřím.,,Tlustobřich má svou pravlast na Marciusu. Je to nelétavý pták ,který dokáže zmizet a zanechat jen pár rozevlatých pírek a objeví se někde jinde. Stejnou schopností je nadán i fénix. Mudlové kdysi byli o existenci tlustobřicha dobře vědomi. Znali ho pod jménem dodo."

 Profesor se nad tím názvem zasmál a několik mrzimorkých s ním.,,Jsou přesvědčeni ,že tlustobřichy zcela vyhubily. Mezinárodní sdružení kouzelníků usoudilo ,že není vhodné dát jim vůbec ,kdy na vědomí ,že tlustobřichové jsou doposud naživu. Zbytek hodiny šel v podobném tempu a já už se nemohla dočkat na oběd.

Ahoj! Dnes je tu docela krátká kapitola ,ale příště snad bude delší. Moc se omlouvám že ji vydávám až teď. Pokusím se další kapitolu napsat zítra ,ale nic neslibuji! 

Vaše Natali