Kate Elise Phillipsová{HP}

Úplňkový zápas

Zluboka jsem se nadechla. Nádech ,výdech. Dnes naposledy. Můj poslední zápas za  nebelvírský famfrpálový tým. Museli jsme vyhrát. Pokud dnes vyhrajeme nad Havraspárem ,vyhrajem famfrpálový pohár. Slyšela jsem Siriuse jak zápas komentuje.,,A na hřiště přichází nebelvírský tým! Jako odražeči tu máme Mikea Normanna a Robbie Crawforda. Dále tu máme brankaře Simon Hoppera. Páni! Simone super nové koště." Teď je řada na mně. Ještě jednou jsem se nadechla.,,Střelci jsou Leon Scott ,Kate Phillipsová a nově místo Mellisi Carterové ,Gwen Wiggová."Vyšla jsem na hřiště a mávala. Cítila jsem se jako nějaká celebrita.,,No a jako poslední náš NEJÚŽESNĚJŠÍ chytač a kapitán James Potter!" Publikum na tribunách jásalo skandovalo.

Kdo umí hrát fafrpál?

NEBELVÍRŠTÍ!!!

Kdo dá nejvíc gólů z nás?

NEBELVÍRŠTÍ!!!

Kdo to celé vyhraje?

NEBELVÍRŠTÍ!!!

Kdo je prostě nejlepší?

NEBELVÍRŠTÍ!!!

Musela jsem se pousmát. Skandovat začal i Sirius a vysloužil si od McGonagallové pohlavek. Madame Hoochová zapískala na píšťalku a všichni jsme se vznesli. Gwen se chopila caprálu a letěla nahoru. Mezi tím jsem já letěla směrek k havraspárské brance. Gwen přihrála Leovi a ten přihrál mně. Mířila jsem na pravou obruč. Havraspárský brankář začal bránit pravou obruč a já camprál hodila do prostřední obruče.,,A deset nula pro Nebelvír. Super práce Kate." Slyšela jsem Siriuse. Takhle jsme hráli asi 15 min a skoré bylo 60:40 pro nás. Právě jsem měla v ruce caprál a letěla přes hřiště.,,KATE POZOR ZLEVA!" Zakřičel James a já se otočila právě v pravou chvíli. Přímo na mě letěl potlouk. Jen tak ,tak jsem se zvládla zvednout. Na koštěti jsem udělala stojku a opustila camrál. Na koštěti jsem se přetočila a držela se jen na jedné ruce. Chytila jsem koště i druhou rukou a vyhoupla se zpátky na koště. James po asi půl hodině chytil zlatonku. Snesla jsem se na zem a Jamesovi dala vítěznou pusu. Madame Hoochová nám předala pohár. Kluci zvedli Jamese na ramena a ten zvedl pohár nad hlavu. Všichni kromě Zmijozelský tleskali a  většina Nebelvírských běžela dolů oslavovat. Dnešek by mohl být dokonalý ,kdyby nebyl úplněk. Proto se žádná párty v čele s poberty konat nebude. Den utekl jak voda a byl tu večer. Remus byl čím dál tím více bledší.,,Je čas." Řekl Sirius. Chytil Remuse za ramena a James přes ně přehodil plášť. Hlídala jsem na pobertově plánku jestli někde nikdo nejde. Docela jsem Lis záviděla. Teď si ležela v posteli a spala. Sirius ji totiž zakázal chodit pomáhat Removi. Hrozně ji to štvalo ,ale musela souhlasit. Zdraví malého Blacka je velmi důležité. Za chvilku tu bude Filch musíme si pohnout. Rozběhli jsme se co nejrychleji jak jen Remus mohl. Filche jsme setřásli a scházeli k Vrbě mlátičce. Peter se proměnil v krysu a dotkl se suku. Vrba ztuhla a otevřela chodbu vedoucí do Chroptící chýše.  Sirius sundal plášť a schoval si ho do kapsy. Vešli jsme do chýše. Po stěnách se táhly škrábance. Po zemi se válelo peří a na podleze byli kousky zaschlé krve. Zatřepala jsem hlavou a přeměnila se do laně. Všichni byli přeměněni do své zvěromágské podoby a Remus se začal měnit taky. Zorničky se mu zvětšily ,těle se zvětšilo a kůže se proměnila na šedou srst. Vlkodlak zavyl. Podíval se na mě. Klidně jsem se mu dívala do očí. Nečekala jsem ,že na mě skočí ,ale skočil. Jediné co jsem zvládla ,bylo couvnout. Viděla jsem vlkodlakovi žluté zuby. Přede mnou se prohnala hnědá šmouha. Podívala jsem se doprava ,kde jsem viděla ležet jako hromádku bolesti jelena. Díky Merlinovi ,že James nebyl kousnutý ,ale jen šeredně poškrábaný. Vyslala  jsem vše říkající pohled Siriusovi. Jediné štěstí bylo ,že byl pro mě jako bratr a tak jsme se spolu dorozuměli beze slov. Petera jsem nikde neviděla asi byl schovaný pod chátrající postelí. Sirius jako pes začal skákat kolem vlkodlaka. Ten ,ale stále pozoroval krev majestátního jelena. Začal vrčet. To není dobré. Jediné co mě v tu chvíli napadlo bylo záhadným způsobem zavolat Godrica. Vysílala jsem mu signály v hlavě. Zavřela jsem oči a uviděla jeho tvář.,,Co potřebuješ dítě.",,Godricu ,mohl bys prosím nějak odehnat toho vlkodlaka?",,Pokusím se." Znovu jsem otevřela oči. Někdo zavyl a to přilákalo pozornost vlkodlaka. Díky Godricu. Sirius se rozběhl za vlkodlakem. Přeměnila jsem se do své lidské podoby a klekla si k jelenovi. Udělala jsem pár léčivých kouzel.,,Jamesi jestli mě slyšíš přeměň se." Díky Merlinovi slyšel. Přeměnil se na člověka. Byl na něho hrozný pohled. Jeho jindy bílé tričko bylo zbarvené do červena a obličej měl bílý jako křída. ,,Peťo? Mohl by ses proměnit zpátky?" Zpod postele vylezla krysa ,která se přeměnila do malého obtloustlého chlapce ,který se vzhledem doopravdy kryse podobal.,,Vyhoď mi ho na záda prosím." Opět jsem proměnila v laň a Peter s námahou na moje záda posadil Jamese. Ten se v rámci možností pevně chytl kolem mého krku a já co nejrychleji vyběhla z Chroptící chýše. Doběhla jsem ke dveřím do hradu a opatrně ze sebe sundala Jamese. Ve stínu jsem se proměnila zpátky na člověka a vyčarovala nosítka ,na které jsem uložila od krve špinavého Jamieho. Celou cestu na ošetřovnu jsem běžela. Byla jsem už udýchaná a píchalo mě v boku ,ale fakt ,že James na to není zrovna nejlíp mě pobízel dál běžet. Vběhla jsem do ošetřovny jak hurikán.,,Slečno Phillipsová co tu vyvádíte?" Pomfreyová si ,ale všimla nosítek za mnou. Společně jsme Jamese položily na lůžko. Pomfreyová se kolem Jamese začala lítat. Pronášela několik kouzel ,dávala mu napít spousty lektvarů a jeho rány potírala mastičkou. Konečně se ke mně obrátila.,,Bude v pořádku. Jen  mu zůstanou jizvy." Došla jsem k němu a pohladila ho po vlasech.,,Madame Pomfreyová mohu napsat dopis jeho rodičům?" Musela jsem jim říct co se stalo. Hlavně James někde ztratil brýle ,takže bude potřebovat nové. ,,Jistě slečno. Jen mi prosím povězte jak se mu to stalo." Podívala se na mě starostlivě. Samozřejmě se ji nemohla říct pravdu. Ano sice o Remově malém chlupatém tajemství ví ,ale nevěděla o nás ,že jsme neregistrovaní zvěromágové ,kteří s ním tráví úplňky.,,Šli jsme Rema dovést k Vrbě mlátičce a úplněk vyšel a ....a" nevěděla jsem co mám říct. Vyschlo mi v krku,,Remus se začal přeměňovat a než jsme s Jamesem stačili utéct stihl ho poškrabat. Naštěstí někdo z lesa zavyl a vlkodlak utekl." Pomfreyová si mě prohlížela.,,Chcete říct ,že v lese se nachází nějaký vlkodlak?" Pokrčila jsem rameny.,,Ano je to možné.",,Dobrá tedy zajdu vám pro pergamen a inkoust.",,Mockrát děkuji." Jamesovým rodičům sem v podstatě napsala to samé jako jsem řekla Madame Pomfreyové. Poté jsem hlavou položená na Jamesovu postel usnula.

Ahoj! Přeji šťastný Nový rok. Dala jsem si předsevzetí ,že chci do konce února tuhle knížku dokončit a vrhnout se na druhý díl. No držte mi palce. 

Vaše Natali