MAVY v krizi (Martin, Kovy, Ment)

Rozloučení

Jednorázovou brigádu jsem měl posledního ledna.
Každý den jsem chodil za Martinem a promlouval k němu. Seděl u něj, četl mu, hladil jeho studenou, ale stále jemnou ruku, dával jsem mu polibek na čelo a doufal, že se probudí.

Občas na pár sekund otevřel oči a vypadalo to, že chce něco říct. Ale vždycky zase usnul.
Nosil jsem mu každý den čerstvé květiny. Vlčí máky a pivoňky, které naprosto miloval.
Den před brigádou jsem se u Martina zastavil znova.
"Dnes jdu na tu brigádu. Mám z toho strach. Ale ty peníze potřebuji. Snad to není podvrh.." Samozřejmě že jsem se bál, jestli na druhé straně toho inzerátu nesedí nějaký starý chlap, který takhle láká mladé kluky, které znásilní, pak rozřeže a hodí do rybníka.

Ale zatraceně jsem doufal, že to bylo pravé. Že se prostě podívám na živé porno chlapa a ženské které mě akorát tak znechutí a půjdu prostě domů s dvaceti tisíci v ruce a budu mít z čeho žít.

Už mi zbývala jen jedna jediná tisícovka.

"Musím, jít, lásko. Mám tam být za dvě hodiny." políbil jsem ho opět na čelo, prohrábl mu zlatavé vlasy a usmál se nad obrovským pokrokem jeho uzdravování.

Pod okem už mu nemodral ošklivý hematom. Teď už tam byl jen náznak žluté barvy.
Otevřel oči. Jako vždy. I když jsem věděl, že je zase hned zavře, plápolala ve mně naděje, že na mě konečně promluví, chytí mě za ruku, nebo mi dá pěstí za vše, co jsem mu provedl.

Ale i tentokrát jen promrkl, trochu mi stiskl ruku, snažil se něco říct a hned zase opadl do soporu.

Oblékl jsem se, rozloučil se se sestrou Martinskou, se kterou jsem mi přišlo, že už jsme jako staří známí a vydal jsem se na cestu k mojí tajemné brigádě.