MAVY v krizi (Martin, Kovy, Ment)

Vychcaný výrostek

Když mě policisté odváděli z oddělení, mlhavě, ale přece, jsem si všiml ležících lidí na podlaze.
Postupně se s úlevou zvedali. Ten opravdový doktor jen kroutil hlavou a se slovy "blbej kluk" si upravil brýle na nose. 
Nevnímal jsem ani ten poprask, který se kolem mě děl. 
Jen jsem chtěl být doma.

V autě ten kníratý volal skrz vysílačku posily. Prý jsem "vychcaný výrostek". 
Krásný přídomek. Skoro jsem na něj byl hrdý. 
Vždy jsem byl považován za vzorného Karlíka, který se pilně učil, studoval, dělal domácí práce a byl na holky. 
Teď je ze mě napadený, neponaučitelný chudáček, co vystavuje sebe i svého přítele do nebezpečí. 
Pozitivum to ale má. 
I u Martina zvýší ochranku. Už se tam bez prokázání identity nedostane ani myšička.

Při vchodu do domu jsem pocítil kručení v břiše. Ale věděl jsem, že v lednici stejně nic nenajdu. A ani jsem neměl chuť něco hledat v mrazáku. 
Prostě jsem se sebral a šel si lehnout do svého pokoje. Stejně jak jsem o tom snil v nemocnici. 
Lehl jsem si a přemýšlel.. 

Co když to na mě Martin jen hrál a nic mu není? 
Co když je to amnézie na celý život?
A hlavně mě zajímalo to, zda si pamatuje svojí rodinu. 

Respektive, jestli si vzpomíná alespoň na jediný úsek jeho života.