Doma jsem se konečně pořádně najedl. I když jsem tedy neměl moc velkou chuť.
Nákup padl na polovinu výplaty, aby vydržel alespoň tak na dva až tři měsíce.
Chytla mě nostalgie a nějak na mě dolehl všechen stres. I přesto, že můj žaludek se konečně pořádně zasytil a byl spokojený jako nikdy, můj mozek se rozhodl udělat přesný opak.
Dlouhé hodiny jsem jen brečel a doufal, že Menta najdou. Díval jsem se na staré, vzpomínkové, polaroidové fotky s Martinem.
V dobách, kdy jsme ještě byli šťastni a šeptali si do uší na dobrou noc své tiché "Miluji tě."
Chvíli jsem se smál, protože mě má mysl přenášela do doby našich vtipných příhod, někdy jsem jen seděl se zvláštním výrazem, chvílemi hystericky mlátil do zdí a křičel, proč je život tak nefér a nic se mi nedaří, jak by mělo.
Dokonce za mnou přišel i ten nový strážník a ptal se, jestli je se mnou vše v pořádku. Vždy jsem to jen odkýval a zase za ním zabouchl dveře.
Moc mi chyběl táta s mámou. Vím, že bylo hodně sobecké a hnusné, že mě opustili a vybrakovali účet. Nevím, co si v tu chvíli mysleli. A i když mi ublížili a já na ně byl stále velmi naštvaný, byli to přeci jen mí rodiče. Vlastní krev.
Když policista zaklepal asi po desáté, celý usoplený, naštvaný, s od slz mokrým obličejem jsem mu otevřel a zakřičel na něj, co chce.
Trochu sebou škubl a narovnal si pás s pistolí, ale to, co mi sdělil, mi úplně vyrazilo dech
"Chytili jsme Jana. Je na policejní stanici."
ČTEŠ
MAVY v krizi (Martin, Kovy, Ment)
FanfikcePokračování Mavy na cestách → Mavy v krizi! Strašně děkuji všem za podporu. Snad se bude líbit i tohle! :)) _____ Martin a Kovy jsou spolu již nějakou dobu. Možná je to tím stereotypem. 6.1. - 1k přečtení ♥ ♥ 14...
