MAVY v krizi (Martin, Kovy, Ment)

Honzo...

Chtěl jsem si ještě lehnout, ale po celém dnu spaní se mi vůbec nechtělo. 
Přemýšlel jsem o tom, jak to Martinovi říct.

Vždyť já vlastně za nic nemůžu.

Otevřel jsem notebook a nervózně si hryzal nehet na palci. 

"Jak říct příteli o líbání s jiným mužem.." ne, to určitě nic nevyhledá.. 
"Políbil mě kamarád.. Je to nevěra?" ne, to taky není ono.

Najednou někdo vtrhl ke mně do pokoje. 
Myslel jsem, že je to Martin. Rychle jsem zaklapl notebook a nevinně se otočil ke dveřím.
K mému překvapení tam ovšem stál Honza a ne Martin. 

Pokusil jsem se na něj usmát, ale prostě to nějak nešlo. Byl jsem na něj naštvaný. 
Nechtěl jsem se usmívat.
"Omlouvám se," sedl si ke mně a položil mi ruku na stehno "Nemohl jsem si v tu chvíli dát říct. Nevím, co to do mě vjelo. Ale vážně se mi líbíš." 

Jeho oči mě pohltily. "V pořádku. Ale nesmí se to už znova stát." 
Jen co jsem to dořekl, Mentova ruka se přesunula do mého rozkroku. 
"Honzo... To nemůžeš. Zrovna jsem ti řekl, že už Martina nepodvedu!" 
"Vždyť já to vím." podíval se na mě chápavě Honza. I přes to, co řekl, vrhl se na mě. 

Pane bože, líbal jako bůh. Ještě lépe než Martin. Hladil jsem ho po jeho nadýchaných vlasech. Líbal na krku a okusoval každičký kousek jeho hřejivého těla. Musel jsem si osahat každou jeho část.. Užít si tu blízkost.

Když mi po TOM došlo, co jsem vlastně udělal, bylo mi ze sebe zle. 
Nechal jsem se zlákat chtíčem... 

Ale pořád tu zůstávala otázka, zda Martina stále miluji, když jsem schopný ho podvést. A že ve velké parádě.