MAVY v krizi (Martin, Kovy, Ment)

Strach

Plán vběhnout zpět do výtahu se mi jaksi nevydařil. Dveře se totiž už stihly s cinknutím zavřít.
Člověk naproti mně rozsvítil ostré do očí bijící světlo. Mé oči si přivykaly světlu, víčka mi rychle promrkávala.
Tohle bylo nad mé chápání.
Jak mohl zjistit, že jdu zrovna sem?
Jakto, že tu nikdo není?
Z druhé strany se ozýval smích, ze kterého se mi postavily chlupy na rukou.
Konečně jsem se zorientoval a podíval se na něj. "Co tu děláš, Mente?!" ptal jsem a nechápavě přitom zkrabatil čelo.
Nic nedávalo smysl.
"Kovy, Kovy, Kovy.. Ach, Karle. Kluk  který si celý život na něco hraje," obcházel místnost v kruhu kolem mě a mezi slovy se zamýšlel. "schovává se pod přezdívkou Kovy. Ani jeho přítel mu neříkal vlastním jménem. Přiznejme si, Kovy zní jednoduše lépe!
Chtěl jsem ti zničit život. A ty jsi to zvládl sám!" v tu chvíli propukl v hlasitý smích a mně opět přeběhl mráz po zádech. 

Cítil jsem se paralyzovaný. Při pokusu něco říci jsem díky zděšení nevydal ani hlásku. 
Honza se stále smál a pak se podával přímo na mě. Jakoby se díval skrz. Jakoby mě propaloval svým upřeným pohledem. Jakoby mě chtěl jediným kouknutím na mě zabít. 

"Chtěl bys vědět, jak jsem tě našel, že?" odhadoval mé myšlenkové pochody "Bylo to snadné. Prostě jsem ti hacknul počítač a viděl, co přesně na internetu děláš. Tahle agentura je dnes oficiálně zavřená. Ale já umím pár triků se šperhákem a zámkem na dveřích. Ale copak? Zmrzl ti úsměv? Je mi z tebe smutno." zkrabatil čelo a dělal smutný obličej. 
Konečně jsem sebral odvahu něco říct. "Je mi z tebe špatně." Dobře, jedna pitomá věta, ale alespoň něco. 
"Ale podívejme, ono to umí mluvit!" řekl s předstíranou udiveností a zase na mě vycenil své zuby "Tobě je ze mě špatně? Jaká to ironie od člověka, kterého opustili rodiče a on se teď musí jít dívat na živé porno, které se mu hnusí. Vsadím se, že bych dokázal i šlapat, aby sis něco vydělal!" 

Poslední větu na mě vyštěkl. Něco mu vadilo. Díky něčemu mě nenáviděl. A já si nebyl jist proč.