MAVY v krizi (Martin, Kovy, Ment)

Chtíč

"Ty jsi ďábel." plácl mě přes zadek zakrytý bílou přikrývkou. "Ty jsi Bůh." ocenil jsem ho i přes své výčitky. 
"Vidíš. Je mezi námi souboj nebe s peklem. To bychom si měli dát ještě jedno kolo. Teď to bylo vyrovnané." přehoupl se Honza přes okraj postele a snažil se mě znova svést. 

"Ne, ne. Nezlob se, Honzo. Ale to nejde. Dokud to neřeknu Martinovi, nesmíme to už znova dopustit." kladl jsem Mentovi na srdce.

"Děláš si prdel? Vždyť teď už je to jedno, ne? Jestli spolu budeme spát jednou, nebo víckrát? Co řešíš?! Prostě mu řekneš.. Hele, Martine. Podvedl jsem tě. A to stačí, ne? Pojď ke mně.." žadonil stále ještě nahý. 
Vyskočil jsem z postele. 
"Ne, prostě to nejde. Pochop to." Ment po mně střelil vraženým pohledem, ale asi to pochopil a stáhl se. "Fajn. Tak já tedy jdu," zvedl se také "uvidíme se zítra." a odešel z pokoje.

To jsou mi tedy Vánoční dárečky. Martin mě zná a dal mi vše mně potřebné. 
A Honza zná zase můj chtíč a neschopnost odolat té roztoužené, slané, holé lidské kůži. 

Zítra na snídani to Martinovi řeknu. 
Byl jsem rozhodnutý. 
A byl jsem si jistý, že tím nás vztah skončí..