MAVY v krizi (Martin, Kovy, Ment)

Nemoc

Večer jsem pociťoval takové nepříjemné chvění v břiše.
Chvíli jsem přemýšlel proč. A pak mi došlo, že se už jen jednou vyspím a pak půjdu k soudu.
Čelit kamarádovi, o kterém jsem si nikdy nemyslel, že by byl psychicky narušený.
Obavy mi putovaly celým tělem.
Napadlo mě, že bych se šel podívat za Martinem do nemocnice. Přece jen mě jeho blízkost dokázala vždy uklidnit. Díky němu jsem se cítil sebevědomější a emočně silnější.
Teď ve mně bublala jen unavenost a beznaděj.
Už aby to bylo za mnou.
Čím více se blížil večer, tím spíše jsem měl větší a větší obavy ze zítřejšího soudu.

V noci se mi zdály divoké sny.
O tom, že soud dopadl špatně. Menta pustili a já žádné peníze nevysoudil.
On si na mě pak počkal před soudní budovou a zabil mě.
Ve čtyři v noci mě noční můra probudila.
Pak už se mi nepovedlo usnout.
Najedl jsem se, umyl, navoněl smrkovou kolínskou, která mi nostalgicky připomněla nádherné časy s Martinem a vydal se k soudu.

Už zdálky jsem spatřil muže v klobouku kouřící cigarety. To byl můj právník.
Mávl na mě, cigarety odcvrnkl do silnice a odlepil se od zdi budovy.

"Musím ti něco říct chlapče. Honza je opravdu psychicky nemocný. Soud samozřejmě vyhrajeme, ale tohle musíš vědět. Jeho problémy prý vypramenily ze silné platonické lásky k tobě. Zamiloval se do tebe už dávno a díky tomu, že city potlačoval, vznikla nějaká psychická nemoc. Dokonce si prý občas myslí, že on sám je Martin."

Se zatajeným dechem jsem sledoval jak se právníkova ústa hýbou a říkají mi něco, co jsem nepotřeboval slyšet. Teď jsem se cítil proviněn. Honzovy city jsem totiž nikdy nevnímal.