MAVY v krizi (Martin, Kovy, Ment)

Pane bože!

Písnička Ed Sheeran - Bloodstream 

 "Pane bože." vyděsil jsem se tiše nad tím, jak Martin vypadal a chytl se na ústa. Měl obrovskou bouli na čele a monokl pod pravým okem.  Z nosu mu vedla dlouhá hadička, na konci zaražená modrým špuntem.

Spal. Pokojně ležel. Kolem něj pípaly různé přístroje a na nočním stolku stál velký monitor, který nejspíše kontroval Martinovu srdeční činnost.
Chytil jsem ho za ruku, políbil a pak lehce zmáčkl. 
"Lásko, jsem tady u tebe." usmál jsem se se slzami v očích a nadějí, že se probudí. S nadějí, že nebude předstírat spánek, aby se mnou nemusel mluvit, nebo se mnou vůbec nějakým způsobem komunikovat. 

"Omlouvám se,"pokračoval jsem v monologu "Udělal jsem chybu. Strašnou chybu. Měl jsem v tu chvíli v hlavě prázdno. Víš, že nám to už dlouho neklapalo. Prosím, nedělej, že mě neslyšíš. Teď jsou naše hádky stranou. Musíš být v pořádku! Mám o tebe strach. A tak moc mi chybíš." stiskl jsem jeho ruku o trochu víc. 

Teď už mě trochu rozčílilo, že se mnou nemluví. Třeba jsem mu ublížil natolik, že už se na mě nikdy nechtěl ani podívat. 

Ta představa mě naprosto zničila. 

Slané slzy mi stékaly po tvářích a některé z nich kapaly na Martinovu peřinu a promáčely prostěradlo. 

Styděl jsem se za sebe. Styděl jsem se za to, co jsem mu provedl a dával jsem si za vinu to, co se mu stalo.

Stále mlčel a ležel bez sebemenšího pohnutí. Jeho srdeční rytmus byl pravidelný. 
Třeba je pod vlivem nějakých léků, napadlo mě. 

Nechtělo se mi odcházet, ale potřeboval jsem vědět, jestli mě jen ignoruje, nebo zda má předepsané nějaké léky, díky kterým spí.

Vyběhl jsem tedy z pokoje na sesternu.