MAVY v krizi (Martin, Kovy, Ment)

Dám ho k soudu

Nůž měl opět napřahnutý ke mně. Sakra. Tahle taktika nevyšla. 
Nic jiného mě ale už nenapadalo. Počítal jsem s tím, že přijdu o život. Nic mě netížilo. S Martinem jsem se rozloučil. Jen jsem doufal, že se vzbudí ze soporu. 
"Poslední přání?" zeptal se jízlivě Honza a přirazil mě hlavou ke zdi a volnou rukou mě udeřil do obličeje. 
Pekelně se uchechtl a nevím proč, dal mi pusu na tvář. 
"Nech Martina žít." vyslovil jsem jediné přání, na kterém mi skutečně záleželo. "Uvidíme." usmál se a ukázal mi své nažloutlé zuby. Zavřel jsem oči a čekal, že ucítím probodnutí. 
V tom se ale v obrovských oknech začalo odrážet světlo a na ulici jsem uslyšel houkat sirény. 
"Sakra!" sykl Ment a upustil nůž. "Ještě se uvidíme, Karle!!" pohrozil mi a utekl jedněmi ze skleněných dveří.

Měl jsem obrovské štěstí. Věděl jsem, že si odnesu jen monokl a trauma. Ale život mi zůstal. 
Za chvíli do druhého patra vběhli strážníci. 
Díky velkým oknům nějaký pracovník porno agentury zjistil, že je rozsvíceno. Ale jelikož měla být budova dnešním dnem zavřena, bylo mu divné, že se svítí a raději zavolal policii. 
Chtěl jsem toho pána osobně potkat a podat mu ruku za záchranu mého života. 
Policisté mě dovedli do svého auta, zabalili do deky a odvezly domů. 
Řekli, že můžu Menta žalovat, pokud ho najdou a že na něm vysoudím hodně velké peníze za doživotní trauma. 
A tak jsem se nad tím zamyslel. Opravdu by to nebylo špatné. Peníze potřebuji. 
Případ bych jednoznačně vyhrál. 
Měl jsem jasno. Pokud Menta chytí, dám ho k soudu!