MAVY v krizi (Martin, Kovy, Ment)

Honička

Probudil jsem se s bolestí hlavy. Jako kdybych měl hlavu ve svěráku a někdo ho ještě utahoval.
Odsunutím svých jedovatě zelených závěsů jsem si všiml, že venku stojí jen jedno policejní auto.
Rychle jsem na sebe hodil jemný župánek, který voněl sladkou vůní mého oblíbeného tělového mléka. Používal jsem ho totiž vždy po vylezení ze sprchy či vany.

Při průchodu kolem zrcadla jsem si všiml své propadlé tváře.
Nechtělo se mi věřit, že odraz v zrcadle opravdu patří mně.
Popadl jsem za cípy županu a podíval se na zbytek svého těla.

Zrcadlo mi poskytlo pohled na vystouplý hrudník, ze kterého lezly podlouhlé kosti žeber.
Tvář se mi zkřivila do znechucené grimasy.
Kdy se tohle, proboha, stalo?

Vždy jsem byl vysoký a hubený, ale nikdy v životě ne anorektický.

Způsobily to všechny mé starosti a nouze o peníze?
Zvláštní bylo to, že jsem si toho nevšiml.
Ale teď jsem musel zkontrolovat situaci venku.
Vchodovými dveřmi jsem se dostal rovnou před policejní vozidlo a jemně zabouchal na kapotu.

Jeden z policistů, kterého jsem mimochodem ještě neviděl, sebou trhl a pomalu vyšel z auta.
"Děje se něco, chlapče?" zeptal se mě a do toho si hlasitě zívl. Bylo mu vidět skoro až do žaludku.

"Včera mi zvětšili ochranku. Měly tu být tři auta?" zeptal jsem se s drobným otazníkem na konci.
"Aha. Nevím, jestli ti to můžu říct. Ale zasloužíš si to vědět. V noci byl výjezd. Honza se snažil vloupat do pokoje tvého přítele. Ale stihl utéct než mu nasadili klepeta. Teď někde ve městě probíhá honička."
Srdce mi bušilo v krku i v kalhotech.
Zlostí jsem kopl do domovních dveří.
Jak jim mohl utéct??!!