MAVY v krizi (Martin, Kovy, Ment)

Jsme tady!

Let byl samozřejmě dlouhý a velmi vyčerpávající. Ale úspěšně jsme ho přežili. 
Při nasedání na dráhu Kovy držel stále svůj papírový pytlík u obličeje a nervózně ho nafukoval. 
Měl rád létání, ale jakékoliv kodrcání a házení s letadlem vyloženě nesnášel a dělalo se mi nevolno. 

S Mentem jsme se na něj jen se smíchem dívali a dělali si z něj šoufky. Kovy neměl ani chuť nám to vracet a dál funěl do sáčku.
Při výstupu z letadla Kovy konečně promluvil "Pane bože, ještě že nebyl žádný přestup. Jedno přistání mi stačilo!" 

Napřed jsem šel vepředu s Mentem, ale pak jsem zpomalil a zařadil se ke Kovymu. Štípl ho do zadku a dal mu pusu na tvář. "V pořádku, lásko?" 
Kovy na mě kývl a pusu mi oplatil. "Jen jsem trochu dehydratován. Nemáš pití?" 
Sáhl jsem po batohu a podal mu napůl plnou flašku. Kovy ji celou hned vypil a oba jsme dostihli Honzu. "Kam chvátáš, Jane?" zeptal se z legrace Kovy. 
"Kámo, mam hroznej hlad!" vysvětlil mu Ment. 
Domluvili jsme se, že zajedeme na hotel a hned potom na nějakou večeři. 
Už jsem se těšil na nějaký římský dlabanec!