Soudní procesy jsem vždy viděl jen v televizi. Soudkyně Barbara, Soudní síň, Nejvyšší soud...
Vždy mě bavily kauzy všemožného rázu.
Zapamatoval jsem si dokonce pár různých zákonů, které jsem pak používal v praxi a chytračil před Maritnem.
To bylo dříve. Teď už mě ze stresu ani ta televize nezajímala. V podstatě moje vědomosti o současném dění byly nulové.
Soud probíhal skoro stejně jako v televizi. Byli vyslýchání svědci, já i Ment.
Honza toho moc neřekl. Povětšinou jen stál a díval se jakoby skrz mě. Občas to vážně vypadalo, že mluví, jakoby si myslel, že je Martin. Běhal mi z toho mráz po zádech.
Skončilo to v můj prospěch a Ment byl odsouzen k zavření ve vězeňské psychiatrické léčebně alespoň na pět let.
I když jsem si myslel, že budu jásat radostí, stejně mě hlodalo svědomí. Milion odškodnění je něco, o čem se mi ani nezdálo. Bohužel, odsouzení kamaráda k pěti letům bláznovství mi zas tak správné nepřipadalo.
Ale už se nedalo nic dělat.
Po skončení procesu jsem poděkoval svému skvělému právníkovi a podíval se na telefon, který mi pět minut předtím zapípal.
Vytřeštil jsem oči. Byla to zpráva od Martina:
Ahoj, Karle. Sestricka mi dnes rekla, ze jsi u soudu. Tak ti preji hodne stesti. Martin
Bylo mi jasné, že si na mě nevzpomněl. Napsal mi Karle. On byl jediný, kdo mi vždy říkal Kovy.
Chytlo mě to za srdce a rozplakal jsem se.
Teď už bylo za mnou všechno to špatné.
Ale jediná věc, o které jsem snil a vážně ji potřeboval, bylo být s Martinem.
ČTEŠ
MAVY v krizi (Martin, Kovy, Ment)
FanfictionPokračování Mavy na cestách → Mavy v krizi! Strašně děkuji všem za podporu. Snad se bude líbit i tohle! :)) _____ Martin a Kovy jsou spolu již nějakou dobu. Možná je to tím stereotypem. 6.1. - 1k přečtení ♥ ♥ 14...
