Fragile Rose

~13~

Chloe

„Ahoj, ty jsi doma?" Vešel mi Zayn do pokoje po půl osmé.
„Jo, kdybych někam šla, napsala bych ti. Jo a zaspala jsem, nebyla jsem ve škole. Už jsem psala třídní mejl, tak kdyby měla nějakej problém... Ať o tom víš. Máš hlad? Doufám, že jo, udělala jsem večeři." Vychrlila jsem ze sebe a vytáhla se na nohy. Knížka mě přestala zajímat a Zayn na mě překvapeně zamrkal.

„Řekl jsem, že budu hajzl a ty jsi na mě milá. Není v tom něco?" „V jídle? Jako třeba jed?" „Ne, spíš jestli jsi něco náhodou neprovedla. Nebo neřekla-" Chytil mě za paži a už jako po několikáté, jsem byla uvězněna mezi jeho tělem a nějakým objektem.
„Kamarádce, že nestojím o návštěvy." „Ty mě sleduješ?!" „Ne, byla to náhoda. Nevšimla sis osoby, co si pár stolů od vás četla noviny?" „To jsi byl ty?!" „Jo a potěšilo mě, že se o mě nechceš dělit." „Nebuď naivní." „Naivní? To ty jsi řekla, že nechci znát tvoje přátele. Máš strach, že bych ji ošukal?. Nebo se mýlím? Pokud ano, pozvi ji sem. Ať nás seznámíš." Semkla jsem rty a ucítila jeho hruď na zádech.

„I přes to, že jsem si vylil srdce, ve mně vidíš hajzla. Imponuje mi to. A je mi jasné, že čekáš, kdy se to mezi námi zvrhne. Řekla jsi mi, že jsem první, kdo tě viděl nahou, nebyla jsi nahá, jen polosvlečená. Tohle," Sevřel mi v dlaních prsa a slabě zmáčkl. „Je dokonalé. Máš dokonalá ňadra, dokonalé tělo, zadeček... Ale co klín, hm? Chci vše, z tvého těla vidět jako první. A vím, že i vše dostanu. Nebo se pletu?" „Pusť mě." „Řekni tiše „ano" nebo důrazně „ne". Nevykecávej se z odpovědí." „Zayne... Prosím." „Dej mi pusu." „Prosím?!" „Polib mě!" Zavrčel mi do ucha a obrátil k sobě.
„Dej mi pusu, krásko. Než se navečeřím, osprchuju se. Jsem plný. Dej mi pusu, abych si mohl snadněji vyhonit."
„Jsi prase!" „Jsem prase, který tě chce šukat a ty jsi malá holka, která chce ošukat. No tak, krásko, nezlob mě. Opravdu ti mám prdelku seřezat, abys to konečně pochopila? Mám použít násilí, abys začala poslouchat?!"
„Chceš, abych byla tvoje děvka. Abych ti dala vše, co budeš chtít. Chceš, abych byla tvou hračkou!" „Chytrá holka!" Posměšně se uchechtl, já vzápětí vyděšeně zakřičela.

Z tepláků zbyly cáry, bez hnutí jediné brvy, je rozerval a spokojeně zavrčel, když mě po zadku plácl.
Narazil mě na svoje tělo těsněji a zničil mi tílko.

„Mám pokračovat?!" „Proč to děláš?" Šeptám, nemám odvahu na něj pohlédnout. „Jsem už takový." „Jsi blázen. V jednu chvíli mě chráníš, protože jsem jako tvoje sestra, o kterou jsi přišel, ale přitom se chováš... Jsi násilník." „Kdybych byl, jsi v posteli, ječíš a v tvé malé, tě tlačí můj penis." Vrčí, mne mi zadek a i přesto, jak mluví, jsou jeho doteky něžné.

„Když to udělám, dáš-dáš mi pokoj?" „Chceš, abych lhal?" „Proč se nemůžeš chovat hezky?" „Neumím to." „Stella-" „Stella mi dala vše, co jsem potřeboval. I úctu k ženám." Tón hlasu značí, že je debata u konce.
Zvedla jsem hlavu a chtěla vsadit vše, na jednu kartu.

„Řekl jsi, že jsem krásná a vlastně se ti líbím. Myslím, že i ty by ses měl podívat do zrcadla. Jsi sexy a měl jsi pravdu; přemýšlela jsem, co máš v boxerkách, jak líbáš... Kdyby ses ke mně choval jinak, dostal bys mě." Zamyšleně mě pohladí po tváři, vzápětí dostanu facku. Není příliš silná, ale slzy mi v očích vyvolá. Opětovně zničil mou sebeúctu.
„Neser mě s psychologickýma kecma. Už jsem ti řekl, že jsem takový a jsem rád dominantní. Chci, abys byla moje děvka a taky se ji staneš. Dobrovolně, nebo násilím. Je to jen na tobě. A zapomeň na kecy o tom, že to řekneš Alanovi. Tím mě nezastrašíš. A hlavně, tenhle přístup, je ještě slušný. U většiny holek jsem nepostupoval krok po kroku, ale rovnou je ojel. Važ si toho." Posměšně jsem si odfrkla a zapřela se mu dlaněmi o hrudník.

„Fajn, chceš abych byla děvka? Tak budu!" Nechala jsem levou dlaň na jeho hrudi, pravačkou jsem si jej stáhla za šíji níž.
S dravostí jsem jej políbila, byl překvapený, ale začal spolupracovat. Z jeho polibků, doteků a rozkroku, který se začal zvětšovat, se mi začala motat hlava. Tiše jsem mu do úst zasténala, spustila levačku a nahmatala chloubu v džínsech. Zachrčel, rozepnul mi podprsenku a sevřel mi ňadro v dlani. Nechala jsem jej, aby mě osahával do chvíle, než se mi pokusil sáhnout do klína.

„Jsem děvka!" Zavrčela jsem mu do rtů, následně jej kousla a on s bolestným zavrčením, sjel do kleku. „Máš, co jsi chtěl mít."

Utekla jsem z pokoje, stihla z židle stáhnout přehozené džíny a tričko, na schodech si málem zlomila nohu a v hale sebrat boty s bundou. 
V prvotní chvíli, jsem byla rozhodnutá jít za Kate, ale zavrhla jsem to, jen jsem si vzpomněla na její touhu poznat Zayna.
Blomcala jsem po okolí, pomalu se stmívalo. Otírala jsem si slzy a nevěděla, co dělat. Bylo mi zle... Ani ve snu mě nikdy nenapadlo, že moje první líbání s klukem bude takové...Mohla jsem být vážně vděčná, že "postupoval krok po kroku" protože... Ne, nikdy jsem si nic takového nepředstavovala a i když se mi líbil, tak byl hajzl.
Táta mě paranoidně hlídal, aby se mě náhodou nedotkl žádný kluk a mám se vyspat se Zaynem? Co kdybych tátovi zavolala a řekla, co se děje. Nebo Zayna nahrála... 

Zavrhla jsem to vzápětí, lákal mě...

 Když se ručička ciferníku posunula na jedenáct večer, věděla jsem, že bych se měla vrátit.
Jenže, já chtěla, aby se bál. Aby se ptal sám sebe, jestli jsem v pořádku.
K půlnoci jsem se přesunula na ulici, na jejímž konci stála vila. Kradla jsem se podél plotů a doufala, že Zayn nemá nějaké čidlo, na příchod či odchod z domu. Brána slabě zavrzala, když jsem se protáhla dovnitř. 

Dům byl však prázdný, stejně jako jeho ložnice. Seběhla jsem do garáže, ta byla prázdná...

„Jsem doma. Chci s tebou mluvit. Kde jsi?" Ignorovala jsem hlásek v hlavě, který posměšně opakoval, že jsem se opět snížila pod svou úroveň a dál seděla před domem na schodech.
Po půl druhé ráno, jsem už sama měla o něj strach.
Když se konečně začala brána otvírat a dovnitř vjelo černé auto, bylo mi jedno, že si třeba týden nesednu. I kdyby mi udělal, nevím co...

*******************************************
♥♥♥