Fragile Rose

~38~

Zayn

„Měj se Zayne, a ještě jednou, velké díky." „Alane, není za co. Sice jsem se toho bál, ale... Byl to suprovej čas s Chloe." „Dám ti ji na prázdniny." „Klidně." S falešným, širokým úsměvem jsem se loučil s Alanem a s tím nejupřímnějším úsměvem, se díval na rozzářenou tvář Chloe následující ráno.
Protáhla se dveřmi ven a rozběhla se ke mně.

Přišel jsem si jako vítěz, sice s potenciální možnosti fatálního selhání – Alan a jeho zjištění o nás – ale...

Vklouzla mi do náruče, zoufale toužila po polibcích a nadšení v autě poněkud opadlo. Ve tváři jsem ji mohl číst, jako v otevřené knize. Bála se, že Alana potkáme někde cestou. Asi si ani neuvědomovala, že jsem to bral bočními ulicemi v centru a několikrát projel křižovatku těsně předtím, než padla stopka. Pobaveně jsem si pomyslel, kdy mi dojde dopis o zaplacení přestupků za rychlou jízdu.

Váleli jsme se ve vaně a pro tu danou chvíli mi přišlo, že je to jako předtím. Jen my dva, její povinnosti v rámci školy, moje v rámci práce, ale jinak... Jen my a nic víc.
Líbal jsem ji na rameni, hladil po bříšku a znovu si hrál s myšlenkou, že ji prášky nepořídím. Že ji prostě nedám prachy. Mohla je sice koupit sama, ale vzhledem k Alanovi a jeho hlídání účtenek a stavu kapesného...
Zahnal jsem myšlenky na dítko ve chvíli, kdy se ke mně otočila čelem. Klečela mi v nohách, vkládala mi do úst jahodu, smála se čokoládě, co mi dopadla na hruď a poté, co ji slíbla, šeptala že chce do postele.

Odnesl jsem ji a teď se spokojeným výrazem sledoval, jak je roztoužená, jak moc chce sex. Hladil jsem ji po maličké, líbal ji na prsou a potlačoval chuť do ní drsně zasunout a způsobit už jen tím, šílený křik.

„Prosím! Zaynie! Víš, že toto je málo, nestačí mi to. Chci tě v sobě." „Musíš si to zasloužit." Frustrovaně vydechla a vzápětí sjela z postele na kolínka a otvírala pusinku.
Honil jsem si nad jejím obličejem, očima ji dával najevo, kdo tu velí a se spokojeným zavrčením jsem ji vrazil penis po kořen do krku.
Semkla víčka, pak ke mně pohlédla a usmála se očima.

Coura... Moje, malá.

„Jsi hodná a přitom mě zlobíš, koťátko." Se smíchem se mi vyhoupla kolem pasu. Naplnil jsem ji pusinku, ve tváři se ji rozlila spokojenost a teď mi nadrženě šeptala do rtů, jak se už nechce mazlit, ani si jen tak provokativně hrát. Chce prostě sex...

„Unavená?" Vydechla a zvládla se mi položit na tělo. Pobaveně jsem ji hladil ve vlasech a líbal ji něžně na ústa.
„Zničíš mě!" „Chtěl jsem být víc, než důkladný a podle křiku... Povedlo se mi to." Dusí smích, oplácí mi něžné polibky a šeptá, jak chce spinkat, jak je unavená a má pocit, že nezvládne udělat ani jeden malej krok.
Hodiny ukazují půl dvanácté, škola ji končí ve dvě... Představa, že pro pár minut ji budu moct ve spánku držet, přes nás přetahuju peřinu, mumlu, ať spinká a nastavím si budík. Budím ji před jednou, fňuká že ode mě nechce, znovu mi předvádí, jaká je vlastně ještě holčička...

Konejšivá slova ani polibky ji nepomáhají, stejně jako mně a v čisté nasranosti ji doprovázím ke škole. Posledních pár minut líbání a dochází ji sms, že řidič je na místě.
„Nějak brzo, ne?" „Tahle učitelka občas pouští dřív, tak je navyklý..." Bylo tři čtvrtě na dvě a po posledním, zoufalém polibku za ní zavírám dveře, vracím se do auta a z cesty, vedoucí od školy kudy jsem přijel, se dívám jak ji řidič otvírá dveře, o něčem se baví...

„Že ty někoho máš?" Zadusil jsem se kávou a šokovaně na Alana pohlížel. Od školy jsem jel do firmy, cestou se stavil pro oběd a kafe a teď jen nechápavě mrkal.
„Máš z práce holubník..." „Cože?" „Ále... Melody si pustila pusu na špacír, i Tara. Že jsi tu často nebyl, včera jsi taky zmizel, dnes jsi dorazil až teď... Tak co, chlape, kdo je ta šťastná?"

„Tvoje dcera."

Div jsem si nevrazil. Šepot v hlavě jsem málem pronesl nahlas.

„Nikdo... Prostě..." „Jasně, jasně... Zayne, tomu nevěřím." „Věř, nikoho nemám. Jen rajdy." „Tak tohle jsem neslyšel." „Tak vidíš." Falešně jsem se ušklíbl a natáhl ruku po papírech.

„To není možný, to už prostě není možný!" Zařval jsem na celou kancelář. Alan nadskočil, já vyskočil na nohy.
„Podívej se! Ta Tara je naprosto... To je... Ona je normálně vylízaná! Nebo spíš není..." Alanovi i přes jeho distingovanost, zacukaly koutky.
„Není jediná smlouva, aby byla v pořádku. Hlavně že je zmalovaná jak laciná štětka! Já ji varoval, Alane! Vím, že vyhrála konkurz – doteď nechápu jak – ale dát možnost té staré babě s pěti kočkama, udělali bychom líp. To je fakt katastrofa!" Hrabal jsem se dalšími smlouvami.
„Ji vyrazím! Na to nemám!" „Uklidni se... Teď ji potřebujeme, udělá aspoň část-" „Hele, já chápu že tvá, nad hrobem ohnutá asistentka zvládá práci luxusně, ale tohle... Já nemůžu dodělávat každou smlouvu. Kdyby jednu nebo dvě, možná i tři bych zvládl. Ale když ti sem donese smlouvy za celý týden, kdy jich je třeba sto padesát, a jen deset z toho je správně..." „To je to tak hrozný?" Ironicky jsem se zašklebil, že ne, že si dělám prdel.
„To si můžu rovnou dělat všechno sám..." „Mi řekni, kde teď, na rychlo, seženem novou asistentku." „Konkurz už nechci. Další takovou..." Zuřivě jsem přemýšlel.

„A co Chloe?" „Cože?" Div, že jsem se znovu nezadusil.

 „Pořád za mnou chodí, že chce brigádu. Nechci ji to dovolit, chápeš... Ale kdyby dělala tady... Co ty na to? Po škole, že by přijížděla... Dopoledne bys zvládl a já bych občas zavřel oko, aby tu byla od rána. Dostane peníze na víc-" „Souhlasím, ale mám podmínku." „Jakou?" „Vím, že ji účet kontroluješ... Založím ji novej účet, novou kreditku a tam bude dostávat peníze ode mě. Ne od tebe, ale ode mě." „Podporuješ ji v rebelství?" „Hech?" „Před chvílí jsem mluvil se Stellou. Vrátila se ze školy a oznámila, že by chtěla novou barvu vlasů." Div jsem nepraskl, na to může rovnou zapomenout. Nicméně...

„Ne, nepodporuju. Ale je to baba, chce si kupovat ptákoviny z kosmetiky, objednávat hadříky... S tvým kontrolováním to šlo blbě. Za prachy ode mě, který ty kontrolovat nebudeš, si bude kupovat serepetičky a abys byl v klidu, domluvím se s ní, že mi jednou za měsíc dá výpis z účtu, co kde nakoupila. Když to bude něco, do nebe volajícího, vyřídím to já. Ty bys ji ztopil kartu, nebo ne?"
„To je podmínka-" „Když byla u mě, dostávala kapesný." „Cože?! Zayne... Kolik ti dlužím?" „Nedlužíš mi nic. Dostávala na týden určitou sumu, se kterou vyšla a ještě ji zbylo. Byla to prostě naše domluva. Pokud má pro mě pracovat, budu ji já platit a ty tu podmínku prostě přijmeš. Jinak to ber tak, že já sám se z toho hroutím a ty budeš na firmu sám." Drze se šklebím, mám vyhráno.

Svrbí mě prsty, abych Chloe nenapsal, ale nechávám to na Alanovi. Odešel asi za hodinu, já směl Taru vyhodit až po jeho odchodu – odmítal poslouchat nějaké scény – a sotva jsem skončil s Tarou, zamířil jsem na recepci. Byl jsem v ráži.

„Lásko?" Zastavil jsem se u výtahu a po típnutí hovoru, jsme volal Chloe zpátky.

„Já budu pracovat s tebou?! Jako tvá asistentka?! Tys vyhodil tu krávu? A dal jsi tátovi podmínku, že budu dostávat peníze od tebe a založíš mi účet?!"
„Zníš nadšeně...?"
„Zayne! Já-já," Škytla a já ji chtěl obejmout. Vrátil jsem se do kanclu, Melody byla pro tentokrát ušetřena a Chloe mi vyděšeně opakovala, že ničemu co děláme nerozumí a co když to pokazí.

„Lásko, budu ti pomáhat. Nebudu hnusný tak, jako na Taru. Takhle můžeme být přece spolu a spolu zvládneme i tuhle šílenost."

Děs mizí, už je jen nadšená a po náhlém típnutí hovoru, kdy jsem nervil co je, mi volala za chvíli znovu s komentářem, že mi bude volat Alan. Zítra by ji vzal do práce hned od rána, abych ji vše vysvětlil... Fuck... Další den mimo školu... Ops.

****************************************
Tatínek, aniž by to tušil, právě poskytl těm dvěma naprosto úžasnou možnost... Kdyby jen tak věděl... =D =D =D
Děkuju :o) ♥♥♥
*Pokud se někdo pozastaví, nad fotkou... Áno, je to Alan Rickman alias Severus Snape =D Nevím, proč mě zrovna on napadl, na roli táty... Ale... Byl to úžasný herec, který si zaslouží víc, než jen spojení "bradavický profesor lektvarů" :o) Pár jedinců, si jména úzkostného tatínka ihned povšimlo... Tudíž, znovu tleskám :o)*