Fragile Rose

~28~

Zayn

„Neboj se... Uvolni se." Klečím ji v nohách, je nervózní, bojí se a přesto ji na očích vidím, jak po tom touží. Teda... Po mně.
Jen to mě nutí být hodným, být při smyslech. Myslet na to, co dělám, jak to dělám...

Kurevsky se sám sebe bojím, děsí mě, co se stane až zasunu. Jestli mi mozek vypne a vzpamatuje se až po několika minutách, během kterých ona bude křičet a až se vzpamatuju, uvidím její uplakanou, bolestí zkřivenou tvář.

„Děsí mě to..." Očima mi sjela na rozkrok a natáhla ruku. Nehty mě škrabká na podbřišku a pak se posadí.
„Buď něžný, prosím!" Zatlačím ji zpátky do postele a beze slov, ji začnu líbat. V uších mi zní její slova o tom, že i ona se bojí, ale věří mi. Ví, že se budu krotit, že jí neublížím. Že to udělám hezký... Že ji přitahuju a ona chce, abych byl ten, co její tělo bude mít jako první.
Zapomněl jsem na Alana, na Stellu a vnímal jen tu malou holku pod sebou. Od úst jsem se přesunul na krk, něžně ji na něj líbal a po chvíli se posunul k ňadrům, bříšku, podbřišku... Na klín.
Laskal jsem ji, připravoval si ji a nutil ji tím, aby se uvolnila.

„Přestanu-přestanu když řekneš." Nevěřím si, ale ona kývne a semkne víčka. Se soustředěním ve tváři, beru penis do ruky a něžně ji projíždím.
I přes to, že má oči zavřené, tváří ji prostoupí slast. Samolibě se usměju a posunu se o něco blíž. Hladím ji volnou rukou no pokrčené noze, kloužu dlaní na zadeček a slabě si ji nazvednu.
Hruď se ji o překot několikrát zvedne a z úst ji vyjde tiché zakňourání. Když do ní proniknu, zakřičí a uteče ji několik slziček.

„Neplač... Maličká, prosím! Neplakej." Otevře oči a zabrání mi, abych se z ní vysunul. Zoufale zavrtí hlavou, kouše si bolestí ret a pohledem prosí, ať se k ní nakloním.
Jasně, jeden blbej pohyb, který by jiný nevadil, ale ona znovu zakřičí.
„Prosím... Jen chvilku, dej-dej mi chvilku." Pláče, ničí mě to a přes to z ní nemůžu. I přes tu bolest, kolem mě omotala nohy, zatínala mi nehty do předloktí a já ji zoufale líbal.

„Nemusíme to dělat... Lásko..." Zachrčím. Kde se ve mně ty něžný slova berou netuším, ale ona otevře oči a křečovitě se usměje.
„Je to jen na tobě, miláčku, nechci ti ubližovat." Otřu se ji nosem o její a ona se plačtivě nadechne.
„Nechci přestat. Chci tě." „Mě?" Pitomě se usmívám, s podivem zjišťuju, že ta agrese co jsem vždycky v sobě při sexu měl, je naprosto minimální, a tohle se mi líbí. A to, že „chce mě"... Nemá tušení, jak je to krásný slyšet.
Broukne a vjede mi dlaní do vlasů. „Chci pokračovat."

Nehodlal jsem její tělo huntovat nějakým výčtem poloh a pozic, maximálně ji pustím na sebe, když bude chtít... Zůstal jsem na ni, na klasiku, a rozpohyboval se.
Zatnula všechny svaly, omluvně se usmála, když jsem zavrčel a sklonil tvář k ní. Polibky jsme ji konejšil a znovu začal něžně přirážet.
Stačilo pár minut a mohl jsem se na ni jen dívat. Viděl a slyšel, jak si to užívá... Sténala, kňourala, šeptala mé jméno... Prosila o něhu a vzápětí o víc.

Vysunul jsem se z ní na poslední chvíli. Nechtěl jsem, chtěl se udělat do ní, naplnit ji... S potlačením nadávek, jsem ho vysunul a pokropil ji bříško.
Svalil se vedle, oddechoval a zvedl paži.
„Omlouvám se..." Zamumle, a místo toho, aby se ke mně přitiskla, uteče do koupelny. Přemýšlel jsem, co jsem udělal špatně... No jasně!
Zrak mi padl na postel... Byla přece panna...

„Princezno?" Vešel jsem do koupelny, byla ve sprše, zády ke mně. Protáhl se za ní a narazil ji, vyděšenou na zeď.
„Neomlouvej se, proč? Stává se to... Je to jen povlečení." Nejistě uhne očima a dotkne se mě nehty na krku.
„Líbilo se ti to?" „Tobě ne?" „Moc..." Konečně zvedne hlavu a usměje se. „Choval jsem se úplně jinak, než... Nikdy jsem nebyl takovej. Myslím, že můžu říct že jsem byl něžnej, hodnej a já nevím co všechno ještě... Chloe, já nikdy neprožil takovej sex. Bylo to krásný."

Sykne, vytáhne se na špičky a žadoní po polibku...

Zatímco seděla v křesle, převlékl jsem postel a ji poté bral do náruče. Smála se, líbala mě... Šeptal jsem ji do rtů, že bude teď odpočívat, že se omlouvám, že ji tělíčko bolí...
Ležela ke mně zády, místo polštáře použila mou ruku a spokojeně broukla, když jsem ji pevně objal. Po chvilince se otočila. Pitomě jsem ses culil a očima naznačil, jestli chce něco říct. Zavrtí hlavou a přitiskne se.

„Nepouštěj mě..." Usíná, sotva ji rozumím. „Nikdy... Najdu si způsob, jak být s tebou i ve chvíli, kdy bude Alan doma. Nevzdám se tě." Už mě neslyší, spí a já nad svými slovy přemýšlím.

Jeden sex a taková změna?

************************************************ 
Děkuju :o) ♥