Fragile Rose

~37~

Chloe

Jeho rozčarování je dokonalý. Bavím se jeho pohledem a přesto nahlas neřeknu, že bych chtěla mít jeho příjmení a mít v sobě jeho dítě.
Je na to brzy, až moc. Jsem dítě a on... Vážně by se zvládl postarat o dvě děti? Randění s puberťákem bylo jednou věcí a i když vím, že mě tak nebere a vidí ve mně sobě rovnou ženu, já si miminko teď představit nedokážu.
Za rok, nebo za dva, to bude jiné. Budu ho chtít a určitě mu to sama naznačím nějak víc, než teď, ale...

Nadechl se, v očích měl něhu a mně bylo náhle jasné, že on by to chtěl. Bylo to s podivem, ale zároveň mě to uchlácholilo.

„Chloe, jsem doma!" „Ne!" Vyjekla jsem přidušeně a vyděšeně na Zayna pohlédla. Zavrčel nadávku a hrabal se z postele.
„Ani jako puberťák, jsem neutíkal od holky z domu na tajno!" Prskne a hledá boxerky.
 „Baby! Dej mi je." „Ne!" Zacpala jsem mu ústa dlaní a dostrkala jej do koupelny. „Je to jen Stella, ne táta." „Řekne mu to. Nebojíš se?" Pobaveně vrtím hlavou, oblékám se, jeho oblečení nacpu do skříně a koupelnu zamknu.

„Ahoj..." „Ahoj, zlatíčko. Copak vyvádíš? Jsi nějaká...?" „Nic, spala jsem a jdu pokračovat. Nemáš něco dobrýho?" Objímám Stellu, ve vší nevinnosti. Podstrčí mi sáček sladkostí a já mizím s komentářem, že jdu spát a nechci, aby mě někdo rušil. Na dotaz co oběd, vrtím hlavou, že si kdyžtak přijdu.
Nevím, co blázním. Zayn by měl urychleně odejít a místo toho...

„Vážně?" Otevřela jsem koupelnu a Zayn se zvedl z okraje vany, na kterém seděl. „Zamkla jsi? Ty chceš, abych ti zmaloval prdelku do modra?!" Narazila jsem do jeho těla a se smíchem vrtěla hlavou.
„Ještě chvíli tě tu chci." Řekni mi, jak pak mám zmizet? Uslyší auto, nebo si všimne na monitoru, že se otvírá brána a z ní vyjíždí čísi auto. Nejsem si jistý, že ví jaké mám, ale... Riskuješ, pusinko." „A ty už chceš jít?" Vsunula jsem si do úst kousek čokolády a vytáhla se na špičkách.
Zavrtí hlavou, ušklíbne se, ukousne si kousek, co mi čouhá z úst a hodí mě do postele. Mazlení, hladové a vzápětí něžné polibky...
Proplétání prstů rukou, slova o budoucnosti, o tom, jak tohle zvládneme. Scénáře, jak zareaguje táta... Smích střídalo napětí a po dvou hodinách šeptal, že už opravdu musí jít.
Oblékl se, už připravený odejít, mě dlouze líbal a já měla za úkol postarat se o Stellu.
Poslední polibek, seběhla jsem dolů a nakoukla do kuchyně. Ta byla prázdná a Stella seděla v křesle před krbem, knížka co četla, ležela spadená a zemi.
Vyběhla jsem znovu schodiště, doprovodila Zayna k oknu, kterým proskočil ven k autu a v duchu si opakovala slova o tom, jak mám z kamer vymazat jeho návštěvu.

S hrdostí a spokojeným úsměvem, jsem mu za půl hodiny psala, že je vše zlikvidováno, Stella stále spí a on mi chybí...

„Jsem s tvým tátou na pozdním obědě... Opakuje, jak je nadšený, že jsme si rozuměli a byla jsi v dobrých rukách. Jsem pokrytec, co?"
„Ne, nejsi! Má přece pravdu. Rozumíme si a byla a jsem, v těch nejlepších rukou. Chci být s tebou, u tebe doma. Pořád se válím v posteli... A... Nechybí ti něco?"
„Jsi straka, všiml jsem si toho hned. Doufej, že Alan nepozná, že je můj. Dostaneš na zadek, zítra. Ještě pár hodin, koťátko, a budeme spolu."
Se smíchem jsem si přejela prsty po jeho řetízku a s kručícím břichem seběhla dolů.

„Vyspaná?" „A ty?" Pobaveně jsem na Stellu pohlédla, vysloužila si šťouchnutí a s talířem palačinek se vrátila k sobě.
Hned při vstupu jsem ucítila Zaynův parfém. Byl tu pár hodin a celý pokoj načichl. Semkla jsem víčka a s pitomým úculem, vůni vdechovala.

„Co to tu voní?" „Parfém..." „Jaký? Voní, jako kdyby byl pánský." Čichala Stella jako psík a přinášela mi kávu.
„Měla jsem vzoreček, z časáku. Spadl a rozlil se. Utřela jsem to, ale..." „Ty jsi knedlík." „Stello?" „Ano?" Byla na odchodu a mezi dveřmi se zastavila. „Už budeš v pořádku? Nepojedeš nikam?" „Zatím ne, snad už nikdy." Mrká, odchází se slovy, že mě nechá najíst a pak si klidně můžeme povídat.
Nevím, jestli cítit radost, nebo smutek. Toto je pokrytectví...

Smsky pokračují během mého jídla, a sotva je Zayn bez táty, na cestě k sobě domů, volá mi a až do doby, než přijel táta, jsme spolu viseli na drátu.
Bylo šílený vidět, jak se opravdu změnil. Byl jak puberťák a zároveň vyspělý muž.
S nevolí hovor ukončuji a zakrývám se až po uši peřinou. Nějak s tátou nechci mluvit a on určitě přijde... Přišel za čtvrt hodiny od příjezdu domů. Předstírám spánek, on mě hladí ve vlasech a mumle, jak mě má rád.
S pomyšlením, že jej mám taky ráda usínám a až po půlnoci se hrabu do koupelny. Dům je ztichlý a já mám nutkavou touhu utéct k Zaynovi.
Od něj mám na mobilu několik sms a po omluvné odpovědi, mi přichází ihned odpověď.
Akorát se chytá jít spát a těší se na mě. Já usínám, znovu, jen z donucení...

V pět budíček a i když bych jindy odmítala vstát a rozčilovala se, že je to nelidské, poskakuju po koupelně...

„Tak hodně zdaru ve škole a pozdravuj Kate..." „Jo... Jasně, pa!" Houknu k tátovi a naskočím do připraveného auta.

„To je snad po dvou letech, co se do školy těšíš, ne?" „Dobře jsem se vyspala. Jedem?" Řidič se směje, kýve na souhlas a že je na čase. Nezapomene si rýpnout, že nestíháme... To je účel. Sotva mě vyhodí u školy a doprovodí skoro až ke vchodu – trapnější situaci neznám – běžím školou na její konec.
Do začátku hodiny zbývá minuta a všichni jsou ve třídách. Nepotkávám nikoho a přesto, preventivně, mám kapuci. Nestojím pak o nějaké scény, že jsem ve škole byla a přesto šla za školu.
Protáhla jsem se ven plechovými dveřmi a na malém, zanedbaném parkovišti se setkala, s dokonalou barvou hořké čokolády.
Zayn se s mrknutím odlepil od kapoty a zamířil za mnou.

„Ahoj, lásko." „Ahoj." Mumlu, žadoním po polibcích a paranoidní strach mám i v autě. Co když, na křižovatce, bude naproti nám stát táta?
Snad tuší, co se mi honí hlavou a do pár minut jsme u něj. Proběhla jsem domem, přivítala se s Jackem a se zapištěním, nahrazeným smíchem, jsem ve vzduchu.

„Moc mi chybíš, kočičko. Nezvládám být bez tebe. Sms a volání mi nestačí." „Myslíš, že mě ano? Jak dlouho jsme bez sebe?" „Věčnost?" Křením se, kradu jeho polibky a on mě odnáší do koupelny.
S nadšením se dívám na sekt, jahody i čokoládu a hromadu vaflí potřených vrstvou nutelly. Otazníky v očích, co znamená sekt... Není na něj příliš brzy? Směje se, líbá mě na krku a šeptá, že dostanu jen malou skleničku, nejsem přece plnoletá, tak se nemusím bát že by mě tím opil a pak znásilnil.

Vana plná pěny a horké vody, vyhání myšlenky na tátu. Opírám se o Zaynovu hruď, užívám si jeho doteky... Navzájem se krmíme jak vaflemi, tak jahodami. Sklenička na sekt stačila jen jedna. Upíjím z jeho, tiše se tomu směje a spokojeně mi do ucha chrčí, jak toto miluje.
Snad až po hodině, jsme vylezli z vany a přesunuli se do postele.

Má osuška odlétla, ta jeho drží jen silou vůle. Brání mi v sundání, směje se a trhnutím mě dostává na bříško. Sedí mi na nohou, hladí mě po těle, svírá mi v dlaních zadek a spokojeně vrčí.

„Chci, abys křičela. Abys mi ukázala, jak si to užíváš, ano?" „Ano." „Hodná holka." Brouknu a zoufale toužím, aby letmé a nevinné doteky vyměnil za práci ruky v mém klíně. I když... I to mi po chvíli přestane stačit.
„Chci-chci se na tebe dívat." „Otoč se." Zvedl se na kolenou, obrátila jsem se na záda a nohy, co jsem měla mezi jeho, protáhla ven a omotala je kolem jeho boků.
„Šelmičko." „Chci tě, chci tě v sobě, chci křičet na celý dům." „To budeš, to se neboj. Nevinné doteky ti nestačí, co?" Zasyčím a zvrátím hlavu. Hladí mě po klíně, něžně líbá na prsou...

************************************************
Děkuji, děkuji :o) ♥♥♥
A to mě těší, že už si aspoň někdo zvykl na ukončování kapitol, v "napínavé" situaci =D