Fragile Rose

~35~

Chloe

Začíná mi migréna.
Táta i Stella mi nedají oddych a já začínám být protivná. Toho, co potřebuji nejvíc, mít u sebe nemůžu a jejich zájem mě irituje.
S falešným úsměvem se omlouvám, a mizím k sobě. S úlevou, že teď mě nikdo otravovat nebude – s vítězoslavným úsměvem, se podívám na klíč v zámku dveří – jsem s sebou práskla do postele a hledala mobil.
Nadšení sláblo, Zayn neodpovídal a mně v hlavě běžely scénáře o tom, že sotva odešel odtud, šel někam do klubu. Našel si kurvu a tu si dotáhl domů, do naší postele.
V duchu jsem jej proklínala, vzápětí šeptala prosby, aby mi odpověděl a doufala, že se mu nic hlavně nestalo.
Kurvy byly zapomenuty a v hlavě jsem měla jen myšlenky o tom, jestli se někde nevyboural. Kdo by mi dal vědět? Zjistila bych to nejdřív zítra od táty. Snad jde do práce...

„Byl jsem v garáži, lásko. Potřeboval jsem ze sebe dostat vztek. Chybíš mi, jsem v posteli a najednou mi přijde strašně velká a přitom pro nás byla malá. Chci tě u sebe, maličká. Chci tě uspat polibky a hlazením, ráno se probudit a cítit tvoje vlasy, jak mě lechtají na hrudi."

Pitomý úsměv na tváři se dostavil ihned, co jsem na displeji spatřila jméno. Úlevně jsem vydechla, odpustila si kázání, že mi to mohl napsat, abych nehysterčila a zapomínala na čas.
Po půl páté ráno už oči neudržím, omlouvám se, přejeme si dobrou noc, padají slova o tom jak si chybíme a já usínám s myšlenkami na proběhlé sms.

Slova v nich mě ujišťovala, že to zvládneme, že se budeme vídat a Zayn najde způsoby pro setkání. Nevzdá se mě...

„Jestli to praskne, jakože jednou to stejně praskne, a Alan to nezvládne tak to bude jen jeho problém. Já se o tebe postarám! Miluju tě, rozumíš? Změnilas mě a já nechci být bez tebe. Klidně odejdu z firmy, Alan mi může zničit karierní budoucnost, ale tebe mi nevezme. Jsi jeho holčička, chápu to, mít dcerku a byl bych na ni sám, bál bych se, chránil ji a vadilo by mi, že má poměr se starším, ale nejsme zase o tolik... Průser by byl, kdybych měl přes čtyřicet... Vím, že bys měla randit s vrstevníky a vodit se za ruku s klukem, co bude mít maximálně dvacet, ale s tebou si staře nepřijdu a nejsi pro mě jen pubertální trdlo, co je zamilovaný do starýho chlapa... Miluju tě, princezno, nenechám si tě vzít. Ani Alanem, ani nikým jiným. Bude to dobrý, zvládneme to, uvidíš. Věř mi, já ti nelžu."

Místo toho, abych šla na snídani, jsem ležela v posteli a četla si smsku, kterou mi poslal pár minut po tom, co jsem usnula.

„Chloe, co tak vstát a jít do školy?" „Mně se nechce." „Chloe...! To jsi zkoušela i na Zayna?" „Nešlo mi spát... Spala jsem sotva hodinu!" Špulím pusu, hraju Stelle na city.
„A proč to nešlo?" „Jiný prostředí." „Ale prosím tě!" Směje se, div nezboří dům. „No fakt! I u Zayna v domě, jsem první, asi čtyři noci, nemohla pořádně spát. Nezvyk prostě." „Táta jde do práce a já musím po doktorech. To tu budeš sama?" „Stello! Nejsem malá!" V duchu jsem si dodala, že sama tu určitě nebudu.
„Tak se nečerti, holčičko. Život se Zaynem tě asi zocelil." „Jak to myslíš?" „Nebyl určitě jen v práci... Nechodil nikam po večerech? Kluby, bary?" „Ne! Byl se mnou doma a dívali se na filmy, hráli hry," Koutky mi zacukají. Sex je vlastně taky jistá forma hry.
„Nebo mi pomáhal s učením." Což kec nebyl. Díky němu jsem si zlepšila fyziku, chemii, matiku ale i francouzštinu.
„Že by šel chlapec do sebe?" „Jak to myslíš?" „Řekněme, že Zayn nikdy svatý nebyl. Je to hodnej kluk, ale má ďábla v těle. Upřímně, dost jsem se o tebe bála." „Stello, Zayn je super chlap." Hoří mi uši... Měla bych vstát a zmizet, urychleně.

Než zabouchnou dveře koupelny, Stella křikne, že doma zůstat smím. S tátou to probere sama a já se po spěšné hygieně, vrátím do postele.

„Dobré ráno, miláčku. Zůstávám doma. Stellu jsem ukecala... Už jsi vzhůru?"
„Dobré ráno, lásko. Nešel jsem spát, nešlo to. Civěl jsem do stropu a i když mi to je blbé, proklínal Alana. Mohli tam zůstat déle... Jsem nasraný už jen proto, protivný z nevyspání a frustrovaný. Budu muset do firmy, aspoň na chvíli, respektive, jsem na cestě. Udělám, co musím a jak se Alan zjeví, vypadnu. Tedy, pokud mě u sebe chceš, maličká?"

Se smíchem odpovídám, že je to hloupý dotaz a dalších, dvacet minut si vyměňujeme zprávy. Pak končí, má něco k podepisování a nechce se rozptylovat. Slibuje, že se ozve hned jak bude moct a sotva mobil odhodím, vchází táta.
Drží na podnosu snídani, a výhružně opakuje, že dnes doma být nemůžu, ale zítra povalím.

„A ty nejdeš do práce?" „Až později." „Kdy?" „Co jsi tak zvědavá?" „Jen tak." „Vyspala ses dobře?" „Ne." „Ne?" „Nezvyk..." Jen se usměje, znovu mi neodpoví, kdy půjde do práce a já, jako zloděj poskakuju po patře a hlídám, kdy zmizí.
Stella odešla po půl osmé, teď bylo čtvrt na devět a táta tu pořád byl. Po půl jsem šla znovu na výzvědy a srazila se s ním ve dveřích pokoje.
Provinění jsem se snažila zamaskovat a on mi sliboval, že bude nejpozději v šest doma. Stella by se měla vrátit do dopoledne. Možná dřív... Pro mě za mě, klidně si to může protáhnout někde kafíčkem.

Zmizel, já psala sms Zaynovi a nemohla se dočkat. Pár hodin bez něj a mně to přišlo jako věčnost. Ani na sekundu jsem nepomyslela na následky, co náš vztah má.
Tátu by opravdu trefilo, Stellu asi taky, nemluvě o společnosti... Jak by to vzali jejich pracovníci ve firmě? A nešel by táta Zaynovi po krku? Naivita, že by nám to přál, chyběla. Nedopadne to dobře, až se to provalí a mně to bylo jedno.
Se Zaynem jsem byla svým způsobem volná.

„Jsem na cestě."

Znovu jsem zmizela do sprchy a sotva vypla vodu, od spodu zněl zvonek. Střelila jsem pohledem k hodinám.
Nepochybně jej někde vyfotili a dostane pokutu za rychlou jízdu. Psal mi sotva před čtvrt hodinou!

„Chloe! Jsem zdeptaný, nasraný, nevyspalý a plný! A ty mi otevřeš v osušce?! Jako vážně?" Dusila jsem smích a vtahovala jej do haly. 

***********************************
Děkuju a omlouvám se za prodlevu, ale jak jsem zmiňovala na FB, jsem nemocná, a fakt nebyla chuť ani síla něco psát :o)
♥♥♥