Fragile Rose

~44~

Zayn

Usnula.
Posečkal jsem pár minut a pak se vydal dolů, do baru. Až po druhé sklence whiskey, mi došlo, že bych měl přece řídit. Se zavrčením jsem odnesl skleničku do dřezu, hleděl oknem do zahrady a přemýšlel.
Po pár minutách, kdy mi hlavou jela ozubená kolečka, jsem se vrátil do postele a díky uklidnění, co přišlo po chlastu, jsem vytuhnul. Jen matně jsem si po probuzení rozpomínal, že jsem si nastavil budík – v prvních tónech, jsem nechápal, co se děje.

Chloe nerušeně spala, spokojeně oddechovala a rtíky měla zkroucené do úsměvu. Teď ji bylo dobře.

Se stejnou pracností, s jakou jsem si k ní předtím znovu lehal a vkládal ji ruku pod hlavu, jsem ji teď vytahoval a hledal cigarety.
Srdce mi zběsile bušilo, cítil jsem ho až v krku...

„Alane? Čau, máš chvíli?"
„Ahoj, jasně. Děje se něco? Co schůzka?"
„V pohodě. Podklady ti dám pozítří."
„Proč ne zítra? Kde je Chloe? Už máte po obědě?"
„Asi to dnes nestihnu. Alane, vadilo by ti, kdyby Chloe zůstala u mě?"
„A to jako proč?!"
„Zajeli bychom domů pro věci do školy, to se neboj. Ale kousek od restaurace byla tabule s novými filmy. Chtěla by na ten jeden jít a vzhledem k tomu, že ty ji samotnou nepustíš... Nabídl jsem se, že bych ji tam vzal. Taky ten film chci vidět."
Koušu si ret, sám sobě držím palce a trpělivě čekám, než se Alan vymáčkne a že mu to trvá!
„Jo, dobře... Ale do školy zítra jde. Žádné, že ráno bude opakovat, že chce do firmy."
„Jasně, to se neboj."
„Pošlu ti pro ni-"
„Nepošleš. Odvezu ji. Buď v klidu. Klidně ji doprovodím do třídy."
Konečně se zasmál a napětí povolilo.
„Za to by nás zabila. Jak mě, tak tebe... Dobře Zayne, a v kolik ten film hrají?"
„V osm a v deset, tak uvidíme, kdy vyrazíme. Akorát jsme dojeli ke mně. Tak se válí s Jackem ve svém pokoji a čučí na nějakej seroš. Nabírá síly po dnešku." Zacukají mi koutky.
„Jo... A chápe to všechno?"

Potlačuji naléhavý tón hlasu; od rozhovoru o Chloe a jejím působení dnes v kanclu, jsme se dostali ke kecům z porady a ještě několika dalším, pro firmu nezbytným věcem. Než se vykecal, uplynula hodina a sotva jsem mobil odhodil, vyběhl jsem do patra.

„Já nechci." „Co nechceš?" Mumlu tiše. Snaha dostat se nenápadně do postele nevyšla. Chloe se roztáhla přes mou polovinu a fňukla.
„Domů! Já chci spát u tebe. Nechci usnout s hlavou na polštáři, chci tvou hruď a chci, abys mě objímal!" „To můžu splnit, mhm? Podívej se na mě, miláčku." „Jak to myslíš?" Uvelebí se u mě a zvědavě si mě prohlíží.
 „Táta-" „Lhal jsem. Mluvili jsme spolu... Jdeme spolu údajně do kina, tak tu přespíš. Jen budeme muset pro věci do školy, kam tě ráno zavezu. Problém je, že ještě nemůžu řídit." „Proč? A-a on souhlasil?! Jako bez problémů?" „Jo, kupodivu jo. Jen se prvně strašně divil, co to po něm chci." „A proč nemůžeš řídit?" Očka ji planou nadšením, pookřála a sladce se culila. „Měl jsem dva panáky whiskey... Potřeboval jsem to." Úsměv mizí, stejně jako plamínky v očích.

Po eskapádě, kdy jsem se sebral, jel se ožrat a pak spadl ze schodů, mi pití zakázala. Tolerovala pivo, sem tam, když tu bydlela, mi dovolila panáka, ale... J, držela mě zkrátka a mně to vyhovovalo. I předtím, když jsem se po našem rozdělení ožral, byla naštvaná, jenže v tu chvíli bylo vidět, že by se nejraději zpila do němoty také.
Bral jsem to, byl jsem za to vděčný. Chlast byl mým velkým (ne)přítelem a jen kvůli ní, jsem se ho vzdal. Slova, která z ní vypadla v mezičase, jen tak náhle, mě strašila. Buď chlast, nebo ona a má volba byla jasná.

„Piješ jen se mnou." Dá mi pusu na bradu a vzápětí mě za ni chytí. „Odpuštění bude drahé." Se smíchem jsem ji dostal na záda, nadrženě mumlal u jejich úst slova o tom, jak si mám ono odpuštění vyšukat a někdy po čtvrté, jsem si troufl vlézt do auta.
U ní doma to byla naprostá rychlovka. Stella se vztekala, ale já neměl koule na setkání s Alanem.
Žvanil jsem s ní dole, Chloe se balila a před Stellou hrála rozverné divadlo o tom, jak se těší do kina.

„Nikam ale nepůjdeme, že ne?" Byli jsme po večeři. Cestou od jejího domu jsme se stavili nakoupit, já jí pak otravoval v kuchyni. Vyhodila mě, stejně jako předtím k televizi, a zavolala až, když bylo jídlo na talířích. Já skládal nádobí do myčky, ona utekla do sprchy a jen v ručníku, se za mnou vrátila.
Leželi jsme na pohovce, choulila se u mě a co chvíli mě někam políbila.
Napětí bylo pryč, dokázala se smát a culil a zjevně nad Alanem teď nepřemýšlela.

„Jako nový filmy se hrají... Jestli chceš jít, nemám s tím problém." Zvedla obočí, odfrkla si a pak se ušklíbla.
„Budeme koukat na něco tady, v posteli." „Na porno?" „To tě nevzrušilo... Chceš to jako teď zkusit?" Zapiští, chechtá se a já ji přes rameno odnáším do ložnice. Zmizím do sprchy a po návratu jen protáčím panenky.
„No co! Je to super!" „Tak proč ne aspoň Pána prstenů? Jako Potter..." Odfrknu si, potlačuju smích a ona mě milostivě nechá vlézt pod její peřinu.

„Jsi děsný..." „Děsně dobrý?" Oddechuju, natahuju se po cigaretách a samolibě se culím. V uších mi doznívá její spokojený křik, pálí mě záda i ramena a cítím se naprosto uvolněně a spokojeně.
Po očku na ni pohlédnu.
Usmívá se, rtíky má rozbolavělého z neustálého líbání, na krku i prsou, má modřinky od mých rtů. Vlasy má rozcuchané, neposlušně rozhozené na polštáři. Peřinu má přes sebe přetaženou jen tak, aby se neřeklo a všude tak můžu vidět, jak má po tělíčku škrábance od vousů.
„Ten nejlepší." Vydechne, zahledí se do stropu a líně se protáhne. „Ale říkala jsem, že nechci. Takže," Přetočí se na bříško a přitiskne se mi k boku. „Jsi mě vlastně znásilnil." „Znásilnění dostalo novej rozměr? Vždycky jsem měl za to, že znásilnění je, když holka ječí a bojuje o život a ne že ječí hystericky, spokojeně a vyhrožuje, že když ho vytáhnu tak mě zabije." Se smíchem mě kousla do paže a přivlastnila si cigaretu.

„Neměla jsem tu dnes spát." „Jako proč?!" „Nevadilo by mi, jít do školy a vrátit se pak sem... Ale nechci být doma." „Chloe, musíš pochopit, že ani já to nechci. Když jsi tu se mnou, je to všechno jiný; krásný a dokonalý. Cítím tvůj parfém, vím, že tě najdu tady nebo v kuchyni a i když se s něčím seru v pracovně, tak za mnou dojdeš, sedneš mi na klín a nutíš mě se uklidnit. Moc mi tu chybíš a teď... Nejraději bych to Alanovi řekl. Fakt...! Já budu „mlčet" o tom, co mi řekl a on akceptuje, že mu šukám holčičku. Jenže to je strašně dětský... Takový vydírání, kor kdy ta pravdu už stejně znáš... A hlavně... Říct mu to, zabije mě." Broukne, znovu si potáhne z cigarety a uvelebí se mi na hrudi.

„Zítra si budeme jen volat, že?" Zamumle po pár minutách ticha. „Ve čtvrtek se uvidíme, vyzvednu tě." Ironicky se uchechtne a pozvedne obočí. „Jo?" „Jo." „Ale... To jen proto, že mě budeš potřebovat ve firmě, ne?" „Ne. Vyzvednu tě po škole a budeme jen spolu." „A to jak zařídíš?" „Uvidíš." Upřímně, to sám ještě nevím...
„A pátek?" „Hrozný, plánovat si den po dni!" „Nenapadlo tě už, že by bylo lepší to ukončit?" „Ty jsi tajtrlík! Koťátko, nejsme bez sebe ani týden a už se máme rozcházet?! Zapomeň!" Uculí se, dá mi pusu a spokojeně zavrní, když šeptám, že v pátek ji budu potřebovat v kanclu, po škole." Značka ideál by byla, kdyby Alan potřeboval na víkend odjet a znovu mi ji svěřil...

Dva měsíce skrývání, lhaní a zapírání a divadelních scén, že je vše v pořádku. Bolest, že Chloe není Alana, v ní pořád byla. Skrývala to, snažila se to udusat hluboko v sobě, a zatímco se na Alana zářivě usmívala, mně šeptala do úst, jak ji to ničí. Jak má pocit, že se dívá do očí lháře, zatímco ona sama lže.
Chápal jsem ji víc, než dobře. Choval jsem se stejně.
Falešné úsměvy, horlivé kývání na určité věci... A zatímco mi Alan bezmezně důvěřoval, že si beru Chloe do kina – stala se z toho jakási tradice – jsem ji šukal na zadním sedadle, protože nadrženost byla kolikrát větší, než schopnost vydržet až ke mně domů. Ne vždy se nám povedlo si užít v kanclu a i když jsme kvůli sexu spolu nebyli, patřilo to do našeho vztahu. A Chloe mi nadrženě šeptala do úst, ať zapomenu na to, že mě nechá dlouho nadrženého. Nebude riskovat, že si pak půjdu někam zašukat, abych se vybil...

Třetí měsíc přetvářek se chýlil ke konci, a i když jsem si první měsíc říkal, že za chvíli se něco posere, tak mě ten „klid" co panoval uklidnil, a ani mě nenapadlo, že se něco posere teď.

*********************************************
Děkuju, děkuju :o) ♥♥♥
I přes potíže s ntb, práci (školou) nad hlavu, se překvapivě hlásím s krátkou kapitolkou :o) Snad udělala radost :o) 
Pokusím se, třeba do neděle, sem přidat vícero kapitol... 
Jo, a omlouvám se za chyby, překlepy atd... =D