Fragile Rose

~15~

Chloe

„Kde jsi byl?!" „Já?" Vystoupil z auta a pobaveně se zašklebil. „Neměj péči, holčičko." Obešel auto a zhruba minutu na to, měl kolem pasu omotanou zrzku. Sjela mě pohledem a po tom, co ji dravě políbil, mě představil. Udělal ze mě svou malou sestru, která má už dávno spát a ne ponocovat.
Až do domu mě provázel smích zrzky, v pokoji mi tekly slzy.

Stála jsem před zrcadlem, byla naštvaná sama na sebe.

Nelíbí se mi, jak se mnou jedná. Ale přitahuje mě a chtěla bych vše, co by mi mohl dát. Líbám jej a líbí se mi to. Mohla jsem cítit, že i jemu se to líbilo. Dával mi doteky najevo, jak se mu to líbí a to, jak mě držel, se mi samotné líbilo.
Neměla jsem to udělat. Měla jsem se jen odtáhnout a... Začít znovu žvanit...

Po hodině sebelítosti a dlouhé sprše, jsem se zatvrdila; je mi to jedno. Strávím s ním dny, které musím a jen co bude táta zpátky, vypadnu a už ho nikdy neuvidím.

Přece mi tak moc, nepomotal hlavu... Přece... Přece nežárlím.

„Dobré ráno." S povytaženým obočím, jsem pohlédla na zrzku. Stála v kuchyni, která smrděla něčím spáleným a v rukou držela hrnek kávy. Na sobě měla Zaynovu košili a neodvažovala jsem hádat, jestli má tanga, nebo je prostě naostro.
„Čau." „Neříká ti něco slušné vychování?" „Ne." Spražila mě pohledem a odfrkla si. „Mladá a blbá." „Nebudu se chovat uctivě k děvce." „Prosím?!" „Slyšela jsi. Pokud tu budeš další noc, buď laskavě potichu. Ráda bych se vyspala!" „Budu tu každou noc! Měla by sis zvyknout, zrůdičko." Nestačila jsem nic odseknout. Zářivě se usmála někam za mou hlavu, hrnek dopadl na linku a prohnala se kolem mě.

„Dobré ráno, lásko." „Zrůdičko?" Potutelně jsem se usmála a hrdě se obrátila. „Nemyslela jsem to zle. Se na ni podívej, jak je sladce rozespalá." Strčila mu jazyk skoro do žaludku a znemožnila mu cokoliv říct. Znechuceně jsem kolem nich prošla a s velmi hlasitým třísknutím dveří, jsem vešla k sobě.

„Žárlíš?" „Jako proč?" Projížděla jsem stránku instagramu, a po pár vteřinách ticha, pohlédla ke dveřím, které se zabouchly.
Jen silou vůle, jsem udržela čelist u sebe.

„Máš mokro v kalhotkách, princezno?" Zayn si prohrábl mokré vlasy, na ramena mu dopadly kapky a klouzaly po jeho těle dolů. Vsakovaly se do osušky, kterou měl ledabyle omotanou kolem boků a dával mi na obdiv, vyrýsované tělo, proužek chloupků vedoucí od pupíku pod osušku.
Byla proklatě nízko a s každým pohybem hrozilo, že z jeho těla sklouzne.
„Ne." „Pojď ke mně." „Proč jako?" „Pojď sem!" S nasupeným výrazem jsem vstala z postele a postavila se zhruba metr od něj. Zavrčel, protočil panenky a přitáhl mě k sobě.

„Budeš mě pořád zlobit?" Zašeptal mi do ucha a plácl mě po zadku. Něžně, pak jej zmáčkl a narovnal se.
„Asi ti to nedochází, ale někde v prostoru, máš holku na sex, tak běž za ní." „Vyhodil jsem ji." „No a? Najdi si jinou." „Řekla ti, že jsi zrůdička." „Přece to řekla s láskou." „Neřekla. Oba to víme." „A co? Zašukal sis a teď mě budeš bránit?" „Byl jsem naštvaný a chtěl si vybít vztek." „Zasloužil sis to." Potlačím vzdychnutí. Mne mi zadeček, tentokrát s něhou a usmívá se.

Hlavou mi to víří; něco se stane. Něco se mezi námi stane... Neměla jsem kluka a on to ví...

„Bylo to zákeřné, nenapadlo mě, že mě kopneš. Dost to bolelo." I přes nevoli, jsem zakňourala nahlas. Vsunul mi dlaň pod šortky a zmáčkl mi zadek.
„Ještě nikdy mě holka nenakopla. A už vůbec by mě nenapadlo, že mě kopne ve chvíli, kdy jsem nadržený." „Zasloužil sis to!" Vyprskla jsem a ignorovala, že se mu osuška shrnula o něco níž.
„Stejně jako ty, si teď zasloužit na zadeček." „Jdi do prdele!" Bráním se slovně marně. Topím se v jeho očích a...
„Kočičko, proč mě zlobíš? Já nejsem blbý! Líbilo se ti to! Líbilo se ti líbání, líbilo se ti, jak tě hladím a hlavně se ti líbilo, co jsi cítila. Za chvilku to ucitíš znovu. Tohle mě kurevsky vzrušuje." Přejel mi jazykem přes krk. „A hlavně žárlíš. Nedokázala jsi to včera zamaskovat. Šukal jsem ji velmi tvrdě, chtěl jsem, aby pořádně křičela, abys ji slyšela. Což se povedlo."
 „Jsi zmrd!" „A ty jsi moje Baby." „Nejsem tvoje!" „Nelži!" Třásla jsem se vztekem, jak na něj, tak na sebe, a jemu ve tváři seděla maska pobavení.

„Budu hodný, ale ty mě nebudeš zlobit a poslechneš. Na slovo!" Zachrčel mi do ucha, něžně mě do něj kousl. „A když ne?" „Bude to bolet."
„Co mám udělat." Sklopila jsem hlavu. „Řekni mi pravdu." „O čem?" „Vadilo ti, když jsi ji tu viděla?" „Jo." „Jo?" „Ano." „Hodná. Otoč se." Opřela jsem se mu zády o hruď. Omotal mi ruce kolem těla a začal mě líbat na krku.
„Líbí se ti to?" „Ano." „Chtěla bys, abych tě líbal?" „Zayne..." „Odpověz." „Ano." „Kam?" „Na rty." „Jenom na rty?" „Ne." Zachytil mi bradu a natočil mi hlavu do boku.
„Nezlob mě, Chloe, já nechci tobě ubližovat. Nechal jsem tě utéct, byl jsem hodně naštvaný. Nedopadlo by to dobře. Udělej ještě jednou takovou sviňárnu a-" „Omlouvám se. Neudělám to. Jen buď... Hodný." „Dobře."
 „Chci-" „Mlč." „Prosím!" „Co chceš?" „Chci se otočit a líbat tě." Skoro jsem cítila, jak se samolibě usmál. Sevření kolem pasu polevilo, zlehka mi přidržoval boky a já se otočila.

„Budu hodná. Udělám, co budeš chtít, jen... Buď něžný." Kývl a přejel mi palcem přes rty. Čekal, jestli splním, co jsem šeptala.
„Jsi vysoký." Vytáhla jsem se na špičky, ale moc jsem si nepomohla. „Skloníš se?" Grázlovsky se usmál a sklonil se. S neskrývaným hladem, jsem jej políbila a tiše mu do rtů vzdychla, když mi svlékl tepláky a hladil mě po zadečku.
Nesouhlasně zavrčel, jen co jsem se od něj odtáhla. „Nezlob se." Zašeptala jsem a přetáhla si triko přes hlavu. 

Právě jsem ze sebe udělala couru...

**********************************************
♥