Fragile Rose

~33~

Chloe

„Co ti je? Potřebuju pomoct, nechápu to." Dosedla jsem vedle Zayna pohovku a naklonila se pro pusu. Do klína jsem mu položila učebnici chemie a s psíma očima na něj mrkala.

„Co by mělo být?" Odhodil učebnici a přitáhl si mě na klín.

„Miláčku, sotva jsi dorazil a myslíš na sex?" „Hm... Měl bych si našukat do zásoby." „Proč?" „V neděli už budu spát sám." Bezhlesně jsem na něj vytřeštila oči. Zoufale si promnul obličej a povzdechl si.
„Vrací se... Volal mi, asi před hodinou."

„Ne..." Semkl víčka, zaklonil hlavu a smutně s ní zavrtěl.
„Jak tě mám nechat jít a dělat, že tě nemiluju, že nejsi moje. Chloe, žijeme jako pár víc jak dva měsíce a já si to zamiloval. Neumím vyjádřit, co pro mě znamená přijít z práce domů, cítit u dveří vůni večeře a vzápětí tě pevně obejmout. Není to už jen sex... Nedokážu být bez tebe, ne jen jako milenky, ale jako ženy, která mi rozumí, nutí mě být rozumným, změnila moje smýšlení, naučila mě milovat, chránit... Mám strach, že jak budu bez tebe, začnu blbnout." „Myslíš, že já od tebe snad chci? Táta mi chybí, je to táta, ale... Já nechci zpět, chci žít tady s tebou." Schovala jsem tvář k jeho krku a polykala slzy.

„Kdybych mu to řekl-" „Zabil by mě a pak tebe." „Riskl bych to." „Ne." „Chloe... Miluješ mě?" „Vydíráš mě!" „Jen to potřebuju vědět, pokud se mám skrývat a rvát si minuty s tebou někde po škole... Musím vědět, že mě miluješ a chceš ve vztahu pokračovat. Pak se budu snažit, budu se krotit, budu ti věrný, budu jen tvůj, ale musím to vědět. I teď to vím, ale chci abys mě tím ukonejšila. Připadám si jako-jako někdo, kdo všechno ztrácí a následnej život bude stát za hovno."
„Miluju tě, řekla jsem ti to už tolikrát... A budu ti to opakovat pořád. Mně je přece jedno, že jsi chlap o několik let starší a všechno to další, co by si společnost o našem vztahu řekla... Miluju to, jaký jsi, jaký jsi ke mně. Nevzdám se toho dobrovolně." Kývá, šeptá jak mě miluje a jen já jsem tím důvodem, proč se on chce i nadále měnit a být tím, koho budu milovat pořád.

V pátek nešel do práce, já do školy. Vzbudil mě brzy ráno, šeptal omluvy a než jsem se pořádně probrala, stála jsem na letišti.

„Co to děláme? Kam letíme?" „Slíbil jsem ti Paříž." „Zaynie! Vždyť-" „Nemá to cenu? Nebo co? Lásko, já chci, abys na to myslela až budeš doma. Až se nedostaneš dál, než do školy a domů. Přísahám ti, že si najdu možnost jak být s tebou, déle jak pár minut, ale chci, abys měla alespoň takový zážitek." Přestávám se bránit, v letadle usnu na jeho rameni a po příletu míříme do hotelu. Jen na jednu noc, zítra večer zpět, ale dochází mi, že i na takovou otočku to bude doba, na kterou nikdy nezapomenu.

Ubytování, oběd v restauraci patřící k hotelu a rovnou jsme vyrazili k Eiffelově věži. Blbnutí s mobily, zamilované polibky na její vyhlídce a pak procházka. Návrat na hotel, relax v obří vaně a večer jsme znovu vyrazili do města.
Nedal se umluvit a moje taška, kterou mi sem sbalil, se rozrostla o kufr a já přemýšlela, jak tátovi povím, proč mám najednou několik kousků z francouzských butiků.

Užívala jsem si každou minutu v Paříži, a on dělal všechno proto, aby to byl opravdu zážitek na celý život.
Noc z pátku na sobotu jsme promilovali a těsně před půlnoci ze soboty na neděli, jsme byli zpátky. Bylo to šílené, zběsilé a naprosto úžasné.
I tato noc byla vyplněna dlouhým milováním, nedával mi oddech a když ho potřeboval on, nedával jsem mu jej já.
Vysílením, jak z proběhlých hodin vyplněných sexem a mazlením, tak z blížícího se návratu táty, jsme usnuli a vzbudili se po poledni.
Sledovala jsem budík a v slzách počítala.
Ještě čtyři hodiny budeme jen my a pak se budeme muset rozloučit. Představa noci strávené o samotě, jen na polštáři a ne na jeho hrudi... Jeho pevné sevření mého těla, ruce pevně omotané, odmítající mě pustit dál než na pár centimetrů od něj, poslouchání jeho dechu, když spí, vnímání tlukotu srdce... Jak mám teď spát sama, když jsem si navykla na něj?

„Ahoj princezno." „Ahoj." Zaostřila jsem mu do tváře a usmála se, byť jsem chtěla brečet. „Pojď ke mně, koťátko."
„Já nechci od tebe." Škytnu, sotva se k němu přitisknu těsněji a vytáhne mě na sebe.
„Ani já to nechci. Chci, abys tu byla. Chci se vrátit z práce, najít tě tady, obejmout tě a šeptat do ouška, jak jsi mi celý den chyběla a se smíchem vyvracet, že to není jen chybění v rámci sexu." „Víš, čeho se strašně bojím?" „Že to zjistí?" „To taky, ale toho, že když se budeme vídat méně, tak ani ty sliby nás neudrží dohromady. Že mi řekneš, že to vlastně nemá cenu a mám si najít někoho k sobě a ty půjdeš za děvkou." „Nepůjdu." Otevře oči a usměje se.
„Záleží mi na tobě... Vím, že mi asi nevěříš po tom, co prožíváš se mnou v posteli, ale nemohl bych mít sex s jinou, natož s kurvou." S nejistotou na něj pohlížím.
„Jsem lepší, jsem jinej, než jsem byl. Jenom díky tobě. Malý holce, sotva odrostlé od panenek." S uchechtnutím jej plácnu po tváři a skončím pod ním.

„Máš sílu?" „A ty?" Drzé provokování se vyplatí a z postele se hrabeme až ve chvíli, kdy volá táta že je se Stellou doma. 

*************************************************
♥