⚠ předem varuji, že příběh je můj první co jsem kdy vydala, omluvám za chyby psaní nebo gramatiku, kapitoly jsou v rozmezí maximálně 500 slov
Musel odnést maminčin koláč.
Jakmile vstoupil do kavárny, mohl nechat oči na ní a na její modře zbarvené zá...
Pokárala svého syna a vystrčila ho hrubě ze dveří, pro jistotu dokonce zamkla.
Protočil panenky nad činem své matky.
Nebylo by poprvé co byl přinucen odnést maminčin 'třešňový koláč s jablky' na uvítanou novému majiteli nebo spíše obyvately města.
Ačkoliv žili od městské čtvrti dost daleko, neměl nijak navybranou.
Musel ukázat jak slušná a úžasná rodina bydlí o pár bloků dál.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jeho outfit - vlasů si prosím nevšímnejte, pro každou kapitolu budu dávat outfity na které bude mít 'zřejmě' pokaždé jiné vlasy. ❗Vlasy do outfitu nijak nezasahují❗
Jimin pomalu přešel přechod obklopenými auty, které čekali až se mohou rozject opět velkou rychlostí ulicí bez ohledu na to, že by mohli někoho nabourat.
"Jak.. že to bylo.." zašeptal si sám pro sebe.
Šel po ulici a neustále hleděl na jména obchodů nebo kaváren.
Pyšně se usmál.
"Tak tady jsi."
Kavárna se jménem 'Mercy' stála přímo na rohu ulice s nádhernou bělavou fasádou a bělavými skly.
Před ním samozřejmě stála nabídka denního lístku.
Povolil si límeček u krku a vstoupil.
Stoly byli plné.
'Na to, že se to tu otevřelo včera je tu dost slušně plno' pomyslel si, když hleděl okolo sebe.
Ve vzduchu voněla známá vůně kávy.
Na každé stěně vyseli propojené světla miniaturních lampionů, které jasně svítili.
Podlaha vypadala půvabně.
Na každém stole, který měl čtvercový tvar usedávala mála váza s kopretinou.
Jiminovy se tajil dech.
"Můžu vám nějak pomoci?"
Jemný hlásek se ozval za jeho zády.
Automaticky se otočil.
Spatřil pár zářivých očí, které překrývali prameny černých vlasů a poměnkovou zástěru, která byla ušpiněná skrnami od kávy.
V rukou nervózně utírala zřejmě porcelánový hrníček utěrkou ve žluté barvě.
