Otevřela oči.
Ranní světlo jí začalo prostupovat do očí.
Nijak jí to, ale neoslepovalo.
Jako by jí vábilo.
"Dobré ráno."
Ten jemný hlas znala.
Zvedla hlavu a uviděla jeho černé oči.
Ucítila teplo deky, uvědomila si, že pořád leží na pultu.
Musela usnout.
"Co ty tu děláš?"
"Připravuji ti snídani."
Ju protočila oči.
"Na to jsem se tě ale neptala.."
"Kolik tam chceš cukru?"
Jimin netrval na tom jí odpověď.
Nechtěl být opět vyhozen nebo cokoliv horšího.
"Nechoď z cesty, odpověz mi prosím co tu děláš."
Hlasitě si oddechl.
"To už tě nemůžu ani chodit navštívit?"
Ju si prohrábla svou rozcuchanou kadeř.
Našpulila rty.
"Jsem na tebe pořád naštvaná."
Jimin k ní roztomile nakráčel, klekl si před ní, ruce jí omotal kolem pasu a hlavu zabořil do jejích stehen.
Ju si nedokázala odpustit úsměv nad jeho sladkou přítulností.
Začala vískat jeho vlasy.
Jimin jí na oplátku sladce zavrněl.
"Tohle ti nepomůže kocourku."
"A je tu nějaká věc která by mi mohla pomoci?"
"Pár věcí by tu bylo."
Ju se pomstichtivě usmála.
"Poslouchám."
"Zamňoukej mi kocourku."
S ochotou vyplnil její přání.
"Ještě pjosííím~~"
Vyžádala si ještě jedno rozkošné zamňoukání.
Opět jí bylo vyhověno.
"Dovolíš mi si tě ochočit?"
"Bude mi potěšením."
Dali si eskymácký polibek.
⭐⭐〰⭐❤⭐〰⭐⭐
ČTEŠ
Coffee ✅
Fanfiction⚠ předem varuji, že příběh je můj první co jsem kdy vydala, omluvám za chyby psaní nebo gramatiku, kapitoly jsou v rozmezí maximálně 500 slov Musel odnést maminčin koláč. Jakmile vstoupil do kavárny, mohl nechat oči na ní a na její modře zbarvené zá...
