Zasněně hleděl do jednoho místa už půl hodiny.
Není těžké uhádnout na co..
.. nebo spíše na koho myslel.
Vybavoval si její dlouhé vraní vlasy, sněhově bílou kůži a lesklé rty.
V jeho mysli mu připadala živá, jako by se jí mohl dotknout.
Z jeho živých představ ho probudila rána kusem rajčete do očí.
Jimin leknutím vyskočil z pohovky a začal si otírat šťávu z obličeje.
"Co děláš?!!"
"Už celých půl hodiny tu do tebe hučím ať mi poradíš s tím posledním příkladem! Co spíš ty děláš!!?"
"Ugh.. Promiň, zamyslel jsem se."
"Jimine, děje se něco? Víš, že mě se můžeš svěřit s čímkoliv."
"To nic Yoongi.."
"Vím, že nemá cenu tě vypovídat. Ale opravdu.. pokud tu bude něco s čím by jsi měl problém, jsem tu pro tebe."
"Díky."
Opravdu tu něco bylo.
Jenže on sám nevěděl co to vlastně bylo.
Nikdy v životě nic takového nepociťoval.
A neměl chuť se nějak vyjadřovat o tom, že předevčírem potkal dívku která mu v jedné minutě zasáhla srdce.
Vypadal by nemožně.
Lásky na první pohled neexistují.
Nebo,..
.. snad ano?
Mohla by to být láska?
⭐⭐〰⭐❤⭐〰⭐⭐
ČTEŠ
Coffee ✅
Fanfiction⚠ předem varuji, že příběh je můj první co jsem kdy vydala, omluvám za chyby psaní nebo gramatiku, kapitoly jsou v rozmezí maximálně 500 slov Musel odnést maminčin koláč. Jakmile vstoupil do kavárny, mohl nechat oči na ní a na její modře zbarvené zá...
